Dneska už leckterý mladík či mladice v neplnoletém věku přichází domů s tetováním, které je kvitováno rodiči. Ti tetování svých dětí porovnávají se svým nebo ho konzultují předem jako něco samozřejmého, zbývá snad jen vyladit motiv, případně barvu.
Pocházím ještě z generace, jejíž zástupci, pokud ve věku pod osmnáct přišli domů vymalovaní, tak by je táta ještě zmaloval. Ale adaptoval jsem se a tetování si na svých spoluobčanech se zájmem prohlížím. Sám bych si ho však vytvořit nenechal. Jako někdejší astmatické nedochůdče, které si v raném věku užilo dlouhé série autovakcín, přicházím do styku s jehlou jenom tehdy, nelze-li jinak.
Tetování barvou je porušení integrity lidské kůže, které svým rozsahem odpovídá popáleninám druhého stupně.
