náhledy
V časech moralistické, prudérní viktoriánské Anglie vcházeli po uzoučkém schodišti do jeho londýnského salónu zámožní džentlmeni, vysocí důstojníci i vznešené dámy. Vycházeli ozdobeni velkolepými doživotními inkoustovými obrazy, motivy na kůži. Mistr Sutherland Macdonald usmířil tetování s vysokou londýnskou společností.
Autor: Public Domain Review, Creative Commons
Armádní hodnostáři si nechávali na kůži kreslit vojenské insignie, znaky svých regimentů, šlechtici nabízeli svá těla rodovým erbům. Zájem byl o obrazy navýsost britských honů na lišky, ale též o japonské draky, křesťanské motivy jako Poslední večeře. Dámy horovaly pro permanentní narůžovělý make-up na líce.
Autor: Public Domain Review, Creative Commons
Tetování zažívalo koncem devatenáctého století v Anglii rozkvět. „Není přeháněním říci, že v současnosti jsou oním způsobem zkrášleny tisíce mužů a dokonce i žen,“ uváděl v roce 1897 časopis Strand Magazine.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Autor článku jmenuje Anglii jako tehdejší světové centrum tetování spolu s Amerikou, Barmou a Japonskem. Dodává, že evropský ostrov byl domovem tetování už v dobách před Normany.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Moderní anglický zájem o kůži vyzdobenou inkoustem je spojený se jménem Sutherlanda Macdonalda. Na fotografii ukazuje jeden ze svých návrhů.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Macdonald se s tetováním seznámil v době své služby u královských ženistů, v britsko-zulské válce. Po odchodu z armády se s ním nerozloučil. Nepřišel však ani o své vojenské kontakty, jim vděčil za to, že svou dráhu mistra tatéra uvedl v Anglii rovnou do světa vyšších tříd.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Jeho tehdejší kolega a tatérský konkurent George Burchett vysvětluje, že klienty z řad smetánky mu zajistila tetování, která ještě ve vojsku vyvedl na kůži mladému vikomtu Byngovi a dalším pánům zvučných jmen, hodností a titulů. „Když Macdonald vyměnil svou seržantskou uniformu za bílý plášť tatéra na plný úvazek, mohl si být již jistý, že má značnou a vybranou klientelu,“ píše Burchett.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Macdonald se nejprve usadil v Aldershotu, později přesídlil do londýnské Jermyn Street číslo 76, nad turecké lázně. I ona lokace pomohla Macdonaldovi v marketingu, pro který měl citlivost a vlohy. Turecké lázně souzněly s dobovým smyslem pro orientální exotiku. Jeho bílý plášť, vybrané způsoby, inteligence zase zdůrazňovaly, že jeho umění nemá nic společného s neumělými nákresy na tělech námořníků a lůzy ze společenského dna.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Macdonald s image svého řemesla manipuloval záměrně. Místo dobového označení „tattooer“, které se příliš rýmovalo s označením pro zedníky („bricklayer“) nebo klempíře („plumber“), začal používat slovo „tattooist“. Ono „ist“ zdůrazňoval, poznamenává Strand Magazine. Jeho zvuk dělal z jeho oboru vyšší povolání, dával mu punc profesionála.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Tetování ostatně doba přála. Koncem devatenáctého století se stávalo kratochvílí bohatých a zahálčivých tříd. Waleský princ Albert Edward, ruský velkokníže Alexej Alexandrovič Romanov, švédský král Oscar II., dánský princ a princezna Valdemar a Marie, lady Randolph Churchillová, ti všichni inkoustu svá těla nabídli.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Macdonald kůži uměl zkrášlovat s kreativitou, umem, precizností, citem pro barvy i kompozici. Michelangelo tetování, pěl na něj v roce 1900 chválu časopis L’Illustration.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
Do dějin tetování se však nezapsal jen svou jistou rukou. Rovněž tím, že si v roce 1894 nechal patentovat elektrický tetovací přístroj.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz
„Tetoval jsem mnoho urozených mužů a rovněž několik dam,“ uvedl v roce 1889 Macdonald pro Pall Mall Gazette. Do konce svého profesního života zůstal věrný Jermyn Street. Zemřel v roce 1942.
Autor: Public Domain Review, Profimedia.cz