„Je čas to zakrýt,“ hlásil hned na úvod. Kořeny svého faux pas však popravdě vysvětlil. Jednoho dne prý jeho bratr přišel s nápadem na tetování. Oba si řekli, že je vtipné. Tehdy jim to tak připadalo.
„Ani náhodou jsem nemohl nechat bratra, aby si tetování udělal dřív než já. Takže jsem vyrazil. Bratr za mnou běžel po ulici, ale nenechal jsem ho, aby mě porazil. Zvítězit nad ním při závodu do tetovacího salonu byl jeden z nejlepších okamžiků mého života,“ rozplývá se.
Z časového odstupu však musí dodat: „Nicméně jsem možná vyhrál bitvu, ale ukázalo se, že on vyhrál válku. Mě teď zůstalo tohle hloupé tetování.“
Nick má také dceru. A ta má zvídavé otázky. Nick na ně sice ještě má odpověď, ta však nevydrží dlouho. „Jsem instalatér. Takže říkám, že se to občas hodí, když ztratím metr. Je jí však jen pět, takže věří skoro všemu, co řeknu,“ doznává. A ví, že to jednou skončí.
Tatérská záchrana přišla právě včas. Měla podobu smrtky, která je sice děsivá, ovšem vyhýbá se vulgaritě i trapnosti.
