Historie hrdinů z Departmento 50, přísně tajného oddělení, jehož existenci přiznala vláda Chile teprve před pěti lety, se začala psát před prezidentskými volbami v roce 1938.
Byť nabízely tři kandidáty, pro 98 procent registrovaných voličů dávali smysl jen dva. Těsně se rozhodovalo mezi středopravicovým liberálem Gustavem Rossem a levicovým radikálem Pedrem Cerdou, který se nakonec stal vítězem a na tři další léta faktickým vůdcem země.
A třetí kandidát? Carlos Ibáñez del Campo, který se nakrátko vrátil z exilu, už jednou prezidentem byl. A na jeho vládu, silně provázanou s armádou, jež ho pučem vynesla do čela, lidé nevzpomínali zrovna dobře. V očích voličů jej však definitivně znemožnil až pokus o vojenský převrat, o který se těsně před volbami, prý bez jeho vědomí, postarali jeho podporovatelé. Ozbrojenci z hnutí Nacional Socialista de Chile, kterým už tehdy nikdo neřekl jinak než Nacistos. Nacisté.
Časně zrána 5. září 1938 se pokusili násilím převzít kontrolu nad nejvyšší budovou v Santiagu, pojišťovnou Seguro Obredo, univerzitou, rádiovou stanicí, elektrárnou, vodárnou a úřadem městské správy. Nevyšlo to.
Pětiprocentní německý problém
Puči zabránily hlídky carabineros a přivolaný pěchotní regiment z Tacna se postaral o zbytek. Celý incident vešel ve známost jako masakr ze Seguro Obrero, protože vojáci nakonec většinu nacionalistických pučistů, včetně těch, co se při vyjednávání vzdali, na místě hned postříleli. Chile tím ukázalo, že o nacisty a jimi podporovaného kandidáta zájem nemají. Carlos del Campo ve volbách dostal 0,03 procenta hlasů, celkem jich bylo směšných 112. Bylo to vlastně o dvě třetiny méně, než kolik pučistů se pokusilo dobýt hlavní město.
Neúspěšný a krveprolitím zakončený pokus o převrat pochopitelně vynesl na světlo spoustu otázek. Kdo chilské nacisty celou dobu financoval? Kdo zajišťoval jejich organizaci, tahal za nitky povstání? Kdo jim poskytl zbraně a výcvik v zacházení s nimi? Hlavními podezřelými byli Němci.
Přesněji tedy imigranti a starousedlíci s německým původem, kteří se v pětimilionovém Chile od roku 1846 v několika velkých přistěhovaleckých vlnách usazovali. Původně kolonizátoři venkovské půdy a později majitelé výnosných farem, trhovci, z nichž se stali respektovaní obchodníci, kovkopové, co se postupně etablovali na majitele dolů. Tvořili sice jen pět procent populace, ale patřili k nejmovitějším občanům celé země.
Tito Germanochilenos, z Hamburku, Porýní, Bavorska a českých Sudet, na svou domovinu nikdy úplně nezapomněli. A vadilo jim, že se v končinách na pobřeží Tichého oceánu nehraje podle jejich pravidel. Kontrolovali přitom mnohé, přístavy, obchod, průmysl, těžbu surovin. Chyběla jim však politická moc. Takže když ve 30. letech minulého století začali školení propagandisté z hitlerovského Německa masírovat jejich pronárodní uvědomění, pokusili se ji vydobýt všemi prostředky.
Jednou z priorit vlády Pedra Cerdy se tak stala snaha vykořenit toto fašizující podhoubí, vymýtit pátou kolonu německých nacionalistů. Nutno ovšem dodat, že tato vládní priorita byla přísně tajná. Už proto, že si Chile původně chtělo udržet jisté vazby a přístup na německé trhy v Evropě. A rozhodně nemohlo přehlížet, že každý dvacátý obyvatel mluví německy, přičemž celý jih země prakticky „patřil“ německé minoritě.
Lidé pro diskrétní práci
Nesvatá aliance. Americké nacisty vypráskala dohoda soudce, rabína a mafie Židovský rabín, soudce a mafián vešli do baru. Není to však začátek anekdoty. Tři lidé z různých světů se v přítmí podniku dohodli, jak zatočí s hnutím, které chtělo vybudovat nacistické Spojené státy. Gangsteři si na nacisty došlápli s baseballkami, Židy vlastněný tisk se zdržel protestů a justice se nacistům podívala na finanční účty. |
Řešením pikantní situace, jež by nevyústila v diplomatickou roztržku, tedy nemohla být formálně pověřena armáda ani policie. Z přímé direktivy administrativy nového prezidenta tak u santiagských kriminalistů z Policía de Investigaciones (PDI) vznikl nový odbor.
Přezdívalo se mu Departmento 50, jiný název zprvu neměl. Protože oficiálně neexistoval.
Konspirativní pojmenování oddělení vycházelo z předvolby telefonní ústředny, přepojující hovory k detektivům se zvláštním posláním. A byť jich svěřený úkol mezi lety 1938 až 1945 plnilo jen dvaadvacet, patřili k těm nejvýkonnějším protinacistickým útvarům v celé Jižní Americe.
Agenti německých tajných služeb, nejrůznější podvratné živly, vůdci indoktrinačních skupin a špioni rychle vypozorovali, že jim v Chile vyrostl silný soupeř. Ale nedokázali ho identifikovat. Departmento 50 fungovalo v režimu přísného utajení a jeho činnost zůstala nepřiznaná vlastně až do června 2017, kdy o něm archivy chilské vlády vydaly konečně první svědectví.
Jednou z prvních úspěšných misí detektivů bylo „odstavení“ německé vysílačky v Quilpué, která rutinně šifrovanými depešemi informovala berlínskou centrálu Abwehru, německé vojenské rozvědky, o pohybech anglických a francouzských lodí v Pacifiku.
Následovalo násilné uzavření několika výcvikových táborů na venkově, u Puerto Montt a Llanquihue, v nichž se mladí nacionalisté pod vedením německých instruktorů cvičili ve vedení záškodnického boje.
Zatýkalo se i v Puerto Vartas, kde byl v jedné z farem německých usedlíků objeven sklad „zbraní velkého kalibru“ a 50 tisíc kusů munice. Následně vypukl požár v několika pobočkách Nacional Socialista de Chile, které vytvářely krytí pro mise proněmeckých špionů a oslavovaly nacistickou ideologii.
Kriminalisté z PDI si též došli pro fotografa německého původu Bernarda Timmermana. Departmento 50 jim totiž předložilo více než přesvědčivé důkazy o tom, že je hlavou jedné ze dvou sabotážních skupin v Chile. A brzy poté se podařilo rozprášit základnu druhé z nich. U San Cristobal se zajistila druhá německá špionážní vysílačka, značná hotovost, šifrovací knihy. Do vězení putovalo 20 lidí. Přijeli si i pro barona Von Schoena, který řídil finanční toky chilských nacistů.
Lovci nacistů pracují čile
Některé akce Departmento 50 měly poněkud dobrodružný charakter tajné státní organizace nespoutané dozorem a pravidly, například přestřelka v dolech na jihu Chile, které chtěli nacionalisté odpálit trhavinami. Jinak si však šéf Deprtmento 50, teprve třiatřicetiletý Hernán Barros Bianchi, dával velmi záležet na tom, aby byla práce jeho týmu po všech stránkách profesionální.
Contreras byl Pinochetův anděl teroru. Oběti nechal znásilňovat Jeho tajná služba plenila zemi, aby ji tak ochránila před socialismem. Sexuální mučení, lázně z rozžhaveného oleje, vydloubávání očí, oponenty diktátora Pinocheta trestala těmi nejkreativnějšími sadistickými praktikami. Manuel Contreras se za bezcitné běsnění nikdy neomluvil. |
S až neuvěřitelnou efektivitou jeho lidé během tří let identifikovali všechny, kteří předávali Německu informace o vnitřní bezpečnosti státu, angažovali se v nacionalistických hnutích a vytvářeli prostor pro nacistickou propagandu. Shromáždili svědectví, listinné důkazy, seznamy majetku, fotografie a záznamy z předběžných výslechů zajištěných. Dali dohromady takové množství důkazních materiálů, že chilské soudy pak mohly být vůči dopadeným zrádcům naprosto nekompromisní. Nebyly to kovbojové, ale detektivové.
Německý konzul ve Valparaiso Paul Barandon nebo námořní atašé německého velvyslanectví v Chile Ludwig von Böhlen se nehnuli z místa, aniž by detektivové nevěděli o každém jejich pohybu. A sledováni byli i všichni zaměstnanci lodní společnosti Hamburg American Line, která sloužila jako hlavní kurýrní linka pro německou špionáž. Zabránili tuctu atentátů a bezpočtu sabotáží.
Jestli se v Argentině Němcům a jejich agentům za druhé světové války dařilo, v Chile byli v těžké defenzivě. Hvězdná chvíle Departmento 50 však teprve měla přijít.
Panamská spojka
V březnu roku 1942 zachytila americká FBI náznaky, že na jihu Ameriky připravují agenti Třetí říše opravdu velkou akci. Z rozluštěných šifer nebylo patrné mnoho, snad jen, že připravovaná Operace Kyklop měla potenciál zvrátit vývoj války v Tichomoří a vést ji měl německý agent s krycím jménem Apfel, který působil z Chile.
V důvěrném memorandu tedy v červnu téhož roku požádal americký prezident Franklin Delano Roosevelt a ředitel FBI Edgar Hoover chilského prezidenta o součinnost. Z dobového kontextu je patrné, že Američané tehdy neoplývali přehnanou důvěrou ve schopnosti policie nějaké „banánové republiky“.
O to větším překvapením pro ně bylo, když jim 29. října 1942 Chilané naservírovali celou skupinu německých sabotérů, včetně Alberta von Appena coby nepolapitelného agenta Apfela. I se všemi plány, záznamy radiokomunikace, fotkami, podepsaným doznáním. A metráky průmyslových trhavin německé výroby, jimiž chtěli spiklenci zablokovat Panamský průplav.
Edgar Hoover neskrýval své ohromení, chtěl pogratulovat řediteli oné kontrašpionážní organizace, která dosáhla v krátkém čase tak excelentního výsledku. Chilská administrativa nemohla pochopitelně přiznat, že ona tajná organizace nese vlastně velmi banální a nedůstojné označení Klapka 50, a tak bylo Departmento 50 Hernána Bianchiho narychlo přejmenováno na poněkud majestátněji znějící Sección Confidencial Internacional. Mezinárodní utajenou sekci.
Bianchi zůstal v jejím čele až do konce války, kdy byla jeho sekce, opět ve vší tajnosti, zrušena a veškeré záznamy o jejích aktivitách uloženy do archivu.
Sny nacistického Německa o anexi Panamy byly velmi vážné. Dobytí tohoto území by totiž přetnulo most mezi Jižní a Severní Amerikou, mohlo zaškrtit jednu ze dvou cest mezi Atlantikem a Pacifikem. Prvním krokem k tomuto ambicióznímu cíli mělo být zničení průplavu, což by zásadním způsobem zkomplikovalo a narušilo zásobování spojeneckých sil v Tichomoří. Pokud by hrstka detektivů z Departmento 50 včas nezabránila sabotáži, mohla se druhá světová válka vyvíjet odlišným způsobem.
