Brienzské jezero nabízí výjevy klidu, harmonie a pohody. I ono však ukrývá haldy nevybuchlé munice. Naházela ji do něj sama švýcarská armáda.
Hladiny alpských jezer se lesknou, působí mírně, tiše, pokojně. Jenže dole pod nimi se ukrývá tajemství, výhružné, varovné. Tuny nevybuchlé munice. Zastaralé, vadné nebo té, která přebývala a byla zbytečná. Proč ji tam celé ty roky švýcarské úřady házely? Důvod byl prostý, soudily, že je to nejbezpečnější způsob, jak se munice zbavit, protože voda absorbuje případné výbuchy. A vyrovnávaly se tak s tím, že hustě obydlená země měla nedostatek volného prostoru na uskladnění.
Dnes musí země podvodní vojenské hřbitovy řešit. Nebezpečí, že začnou rozkládající se utopené bomby a miny vody kontaminovat, není podle státu bezprostřední, ale je třeba s ním počítat.
Proto státní úřad hledá cesty, jak se potenciálního problému zbavit.
Zadání s mnoha riziky
Stát do jezer munici házel dlouho, od roku 1918 do roku 1964. Najdeme ji například v Brienzském jezeru, Thunském, Lucernském. Granáty, bomby odpočívají v hloubce 150 až 220 metrů, popisuje s odkazem na švýcarský armádní úřad server Al Jazeera. Dodává však, že někde, například v Neuchatelském jezeru, dlí bomby pouhých šest sedm metrů pod hladinou. Celkem je v jezerech na 12 tisíc tun munice.
Švýcarská metoda přitom není ve světě výjimkou. Podle zprávy organizace John Martin Center for Non-Proliferation Studies, která vede kampaň proti zbraním hromadného ničení, leží ve světových jezerech, mořích a oceánech na 1,6 milionu tun munice. Velká množství se nacházejí například v mořích poblíž Spojeného království a Německa. Na dna vod byla munice ukládána až do roku 1970. Experti věřili, že voda munici definitivně izoluje, že bomby ve vodním lůžku přestanou představovat nebezpečí.
Jenže postupně se objevovaly obavy. A nejen ty, ale i varovné studie. Ve Švýcarsku na problém podvodní munice upozornil například v roce 2014 geolog Marcos Buser. Munice by mohla svoje vodní okolí i půdu kontaminovat trinitrotoluenem, napsal. Podle serveru BBC doplnil, že munice stále hrozí výbuchem, protože ji armáda před jejím uložením ne vždy zabezpečila, pokud by se nárazem, tlakem utrhla pojistka, bomby explodují. Na rizika pak v roce 2020 upozornil i společný výzkum odborného týmu z Polska, Německa, Finska.
I proto začal švýcarský stát pomýšlet na bezpečnější a definitivnější odstranění munice. Ukázalo se to však jako rébus. Některé součástky jsou vyrobené z mosazi nebo hliníku, což ztěžuje detekci. Nepomáhá ani to, že pod hladinou švýcarských jezer je mizerná viditelnost, manipulaci komplikují podvodní proudy, kusy munice váží až padesát kilogramů, shrnuje portál CNN.
„Všechna navrhovaná řešení, která jsou zatím dostupná, by vedla k masivním turbulentním pohybům bahna, představovala by tedy pro citlivý ekosystém jezera velké riziko,“ uvedl expertní tým, když posuzoval možné způsoby vyjmutí munice v roce 2005.
I proto se nakonec armáda obrací na veřejnost. Uzávěrka soutěže o řešení, jak se zbavit podvodního problému, je v únoru roku 2025. Tři nejúspěšnější návrhy, armáda je vyhlásí v dubnu, si mezi sebe rozdělí v přepočtu 1 334 000 korun.
