Své zjištění tamní odborníci na sportovní medicínu postavili na experimentu, jehož se účastnilo 37 mužů s podobným zdravotním stavem ve věku 31 až 33 let.
Vědci je rozdělili do tří skupin: jedna se při pokusu věnovala fotbalu, druhá joggingu, zatímco třetí… lenošení. Jednu hodinu třikrát týdně po dobu dvanácti týdnů, zatímco vědci monitorovali jejich srdeční činnost a svalovou tkáň.
A výsledek?
Množství tělesného tuku u fotbalistů kleslo o 3, 7 procenta, zatímco u běžců jen o dvě. Hráči kopané si rovněž polepšili o 1, 1 kilogramu, co se týče svalové hmoty, přičemž ti, jimž výzkumníci přidělili jogging, nezaznamenali žádnou změnu.
Hodnoty účastníků pokusu, kteří měli v popisu práce zahálku, se – žádná překvapující zpráva, která by rčení o práci a koláčích velkoryse obrátila, se nekoná – de facto nezměnily.
„I když byli hráči fotbalu netrénovaní, podstupovali při hře tak intenzivní okamžiky, že jejich kardiovaskulární systém byl zatěžován v maximální míře, stejně jako u profesionálních fotbalistů,“ komentoval výsledky Peter Krustrup, ředitel oddělení sportovních věd Kodaňské univerzity, který výzkum vedl.
Obě aktivní skupiny měly podobný srdeční tep, ale kopaná se ukázala jako lepší stimul srdeční činnosti: při zápase pumpovala srdce hráčů na 90 procent své kapacity – k takovému výkonu své orgány běžci nikdy nepřinutili.
A nejen to… Na rozdíl od fotbalistů si navíc „nešťastníci“, kterým bylo přikázáno běhat, stěžovali na to, že zdolávat kilometry bylo dost nezábavné a otravné. „Hráči kopané se víc bavili, takže se víc snažili dávat góly a pomoci svému týmu a nemysleli tolik na napětí a bolest svalů,“ dodává Krustrup.
Dánští vědci tak dali další argumenty do rukou odborníků, kteří bojují proti mýtu zavedenému během devadesátých let.
Zatímco tehdy se například v Británii tvrdilo, že pro zdravou kondici stačí umírněná aktivita jako chůze či domácí práce, současné studie zdůrazňují, že čím intenzivnější činnost, tím více bodů pro zdravé tělo.