Její propagátor klinický psycholog Eli Susman ji nazývá mikro-praktikou. A opravdu, ve srovnání s jinými meditativními postupy je velmi skromná. Inspiroval ho k ní pobyt v buddhistickém klášteře v jižní Francii, jak popsal portálu CNN.
Byl nachystaný na náročné, dlouhé meditativní seance, na hodinová sezení, jenže tamní praxe se spokojovala s třicetiminutovou formální meditací. Přišlo mu to odbyté. Meditace si proto nastavoval, dopřával si stranou vlastní, tříhodinové meditace. Když se o své snaživosti jednomu z mnichů zmínil, nedostalo se mu pochvaly. Učitel se pousmál: „Tři hodiny? A co jen tři dechy? To docela stačí, aby člověk vkročil do přítomného momentu.“
Psychologa z Harvardovy univerzity to zasáhlo. Opravdu stačí pár nádechů a výdechů k zlepšení prožívání? Pokud by to tak bylo, otevřelo by to cestu k efektivní, dostupné, okamžité „opravě“ našeho duševního zdraví a života.
Dnes má, po sedmi letech, důkaz, že minimalistická verze duševního cvičení funguje. Vydal ho v magazínu Behavious Research and Therapy a ve studii dokládá efektivitu vlastního cvičení, které trvá dvacet sekund.
„Dvacet sekund si myjeme ruce. Zuby si čistíme dvě minuty. Proč si nenajít dvacet sekund na toto?“ shrnul Susmann otázkou výhodu své metody pro list Los Anngeles Times. „Dvě největší překážky, které lidé mají pro meditování, je udělat si něj čas a dopracovat se k návyku pravidelnosti,“ poznamenal.
Jeho „mikro-praxe“ obě bariéry překonává. Z terapeutických praktik podle svého autora „vytáhla“ ty nejúčinnější prvky a poskládala je do dvacetisekundového cvičení.



















