Proti takovým zákeřným střelcům je těžké se bránit, protože svůj úmysl si pečlivě nechávají pro sebe a zaútočí obvykle na místech s velkou koncentrací lidí. Pokud jsou navíc smířeni s tím, že přitom sami zahynou, je to situace, která nemůže dopadnout jinak než špatně. Čtenáři s dřívějším datem narození nad takovými skutky většinou zadumaně pokývají hlavou a prohlásí: „Tak tohle za našich časů nebývalo!“ Jenomže – není to tak docela pravda. K nečekaným útokům osamělých střelců docházelo už od chvíle, kdy se na světě objevily palné zbraně. Ani první republika nebyla v tomto směru výjimkou.
Na chodbách se v tu chvíli nacházelo přes dvě stě lidí. Jedinou myšlenkou všech bylo dostat se co nejrychleji ven z budovy.