Filmová premiéra státního tajemství
Ponorky nemají okna, přesto samozřejmě potřebují mít přehled, co se v okolních hlubinách vně ocelového trupu děje. Jak tedy ponorka pod vodou vidí? Odpověď z běžné dětské encyklopedie vysvětlí, že za to vděčí složitým systémům sonarů, radarů, detektorů zvuku a dalším elektronickým přístrojům. Patří k nim i gravitační gradiometry.
Už podle názvu zní jako neuvěřitelně komplikovaná sci-fi hračka, a v praxi jí také byly. Jejich vývoj si na počátku sedmdesátých let minulého století zadalo americké ministerstvo obrany. V režimu nejpřísnějšího utajení ho přichystala společnost Bell Aerospace, s úspěchem gradiometry otestovala na ponorkách třídy Ohio. Od roku 1973 tak byly americké strategické ponorky oním složitým aparátem skutečně vybaveny.
Gravitační gradiometry jim umožňovaly „vidět“ terénní poklesy i vzestupy mořského dna, dokázaly zachytit i velmi drobné gravitační změny ve vodním sloupci, pohyb jiných těles, hlubinných náloží. Aniž bychom se složitě pokoušeli vysvětlit princip snímání frekvencí a monitorování gravitačních anomálií, z hlediska navigace to bylo skoro stejně průlomové, jako kdyby takové ponorky okna měly. Poskytovalo jim to výraznou výhodu oproti ponorkám sovětským, které zařízením nedisponovaly.
Americké vojenské námořnictvo si tajemství uchovalo bezmála dvacet let, až do konce studené války. I po ní však zvažovalo, zda s pravdou vyjít na světlo, zda povolit komercionalizaci v průmyslové sféře. Na generálním štábu bylo zastánců utajení vynálezu pořád dost. Ale o odtajnění nakonec nerozhodli oni.
V březnu 1990 totiž zamířil do kin film, který byl v Česku uváděn pod titulem Hon na ponorku. Špionážní thriller, natočený podle románu Toma Clancyho, s Seanem Connerym a Alecem Baldwinem v hlavních rolích, celé to velké tajemství na stříbrném plátně před všemi diváky proflákli.
V jedné ze scén totiž můžete v pozadí jasně slyšet důstojníky na můstku ponorky, jak horečně řeší údaje vyčtené z gravitačního gradiometru. Ze zařízení, o němž vždy dobře informovaný Tom Clancy jistě musel něco tušit, ale jehož existence oficiálně přiznaná rozhodně nebyla.
Přísně tajný projekt za miliardy dolarů byl po onom scénáristickém provalu odtajněný. Pouhý měsíc po premiéře filmu. Nešlo ho držet dál pod pokličkou, když se o něm najednou dozvěděli diváci z 1 225 amerických kinosálů.