Základem je vždy vypreparované tuhé těleso vejcovodu ze zabité slepice. U mladých kuřic je vejcovod dlouhý osm až deset centimetrů, u snášejících slepic může být až pětinásobný. Průměrná hmotnost vejcovodu v syrovém stavu se pohybuje mezi čtyřiceti až sedmdesáti gramy.
Tato hmotnost je však obohacena o hmotu dosud nehotových vajec, vaječných žloutků. Žloutkových koulí obalených tenkou blánou, uchycených za sebou v nálevce vejcovodu před krčkem, může být i dvacet. Jen každé další v pořadí je menší než předchozí.
Kuchař opatrně nastřihne masitou trubici a dochutí její obsah. Povětšinou kořením, také rozmačkanými stroužky česneku. Jen žádnou sůl, prosím, ta by totiž mohla esteticky hodnotné žloutky naleptat a znehodnotit. Mexičané nešetří na nadrobno nasekané červené cibulce, kterou vejcovod plní. Thajci připravující svůj bahay itlog zase nedají dopustit na čerstvě drcený pepř a sojovou omáčku. Poté, co jsou vnitřnosti přichystány, je slepičí vejcovod znovu „zabalen“ a napíchnut na jehlu.
Dvě jídla v jednom
Cílem opatrné hry je samozřejmě nepoškodit nedovyvinutá vejce. Poté následuje obalení mazlavého povrchu v kukuřičné mouce, jako v Mexiku, nebo v hnědém cukru, tomu dávají přednost na Filipínách.
A dál? Už máte jistě připraven gril. Masu bude stačit jen chvilka, přibližně minutka z každé strany. Působením tepla jednak dojde k prohřátí svaloviny, ale také k uvaření žloutků ve vlastní šťávě. Maso i nadále zůstává poměrně tuhé, ale s tím už si hladový strávník poradí. Nezbývá než servírovat.
Nepřerušený řetěz chuti
Mexičané vám maso s náplní sesunou z jehly do misky a její výživný obsah případně zalijí slepičím vývarem. V Thajsku a na Filipínách okusujete maso přímo ze špízu. Pepř dodává pokrmu pikantní tón, který je v kombinaci s často ještě šťavnatým žloutkem velmi příjemný.
A Japonsko? Tam si dávají opravdu záležet. Kuchař a číšník v jedné osobě by totiž měl před vámi opečený vejcovod umně srolovat přímo na talíř v jednom celistvém kuse.
Vaječný lampion
I proto se tu jídlu lidově přezdívá „chochin“. Tento název přísluší tradičním zavěšeným papírovým lampionům. A s trochou nadsázky je třeba připustit, že žluté kuličky vajíček na dlouhém masitém provazci tuto ozdobu připomínají.
Nezdá se to, ale strávník potřebuje výdrž. S pomocí hůlek totiž do sebe musí celý vejcovod nasoukat, žvýkat a polykat, aniž by byl prakticky schopen tuhý řetězec zuby přerušit. Úlevu a uvolnění, spojené se záplavou chuti, přináší právě drobné lampiony žloutků.
