Ve svých spiritistických vystoupeních se svou milenkou uváděla publikum do extatického stavu záměrným využitím erotizmu. Její ektoplazmy byly samozřejmě podvodem. Fota ze seancí Evy Carrière však dodnes dýchají psychotickou atmosférou a její vyšinutá osobnost působí stále děsivě. Tím spíš, že za jejími sezeními byla vypočítavost.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Narodila se jako Marthe Béraudová v roce 1886 ve Francii a nadpřirozené schopnosti podle svých slov získala po smrti svého milence v roce 1904. Už o dva roky později se však odhalilo, že si k duchům na svých vystoupeních zdatně vypomáhá. Údajné zhmotnění ducha jménem Bien Boa (na snímku) tisk odhalil jako velmi světského arabského muže jménem Areski.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
To samozvané médium nezastavilo. Mění si jméno na Eva Carrière nebo jen Eva C. a začíná novou kariéru. Při spiritistických vystoupeních ji doprovází o pětadvacet let starší milenka Juliette Bisonová, zachycuje ji tato fotografie.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Základem jejich show je vyjevování se ektoplazmy, jak se označuje materializace vyvolávaného ducha ve vnějším světě. Že se to Evě C. skutečně daří, uvěřil například autor Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle, ostatně velký stoupenec spiritismu.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Podobně Eva C. učarovala spiritistickému výzkumníkovi, lékaři Gustavu Geleyovi. I ten jí vystavil dobrozdání, že není podvodnicí, ale skutečným médiem, které dokáže pozemský svět propojit s duchovním. Na fotografii médium teatrálně svádí vnitřní boj, zatímco se vyjevuje údajný duch.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Její vystoupení s Bisonovou notně zneužívala erotického působení na mužské publikum. Tak tomu bylo zejména v případě seancí, které měl zkoumat uznávaný odborník na spiritismus, psychiatr Albert von Schrenck –Notzing.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Podle popisů pobíhala Eva C. po místnosti nahá a oddávala se erotickým aktivitám s publikem složeným z mužů, kteří měli věrohodnost její seance zkoumat. Na samém začátku jí však nejprve Bisonová strčila teatrálně prsty do vaginy, aby zajistila, že seance bude věrohodná a bez podvádění – že se Eva C. ektoplazmou nenaplní předem.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Přirozeně, úsudek vyšetřujících byl v takovém prostředí, nabitém perverzí a nahotou, značně zbavený střízlivosti. Odměnou za ochotu nechat se klamat byl i tento ženský duch.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Schrenck–Notzinga médium podle jeho tvrzení přesvědčilo. Seanci i své důvody, proč ji považuje za věrohodnou, detailně popsal v roce 1913 v knize Fenomén zhmotnění.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Obsahuje i fotografickou dokumentaci, na tomto snímku Eva C. jako médium údajně vyvrhuje ektoplazmu ústy.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Ne na všechny však spiritistické duo zapůsobilo. Kouzelník Harry Houdini seance označil za podvodné, stejně tak odborník na odhalování duchařských klamů Harry Price.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Fotografie, které na sezeních, jichž byl svědkem, pořídil Schrenck-Notzing, podle jeho mínění autentičnost údajných zhmotnění duchů nepotvrzovaly, ale naopak vyvracely. Například na tomto snímku (s retušovaným poprsím Evy C.) mělo být zhmotnění mužského ducha.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
V roce 1954 pak britský psychiatr a parapsycholog Donald West doložil i zdroje fotografií, které Eva C. s Bisonovou používaly. Pocházely z časopisu Le Miroir. Podvodnice se chopily například snímků herečky Mony Delzy, sáhly po portrétech amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, bulharského krále Ferdinanda nebo francouzského prezidenta Raymonda Poincarého. Tu dodaly oholené tváři vousy, tam obměnily účes, obrysy však byly zřejmé.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
Je přece zřejmé, že jsou to dvourozměrné obrázky, fotografie vystřižené z novin a nalepené na kartony, psal bez servítků lovec duchařských podvodníků Price. A opravdu, je s podivem, jak mohl Schrenck-Notzing i čtenáři jeho knihy a širší veřejnost, která snímky viděla, údajné materializované duchy neodsoudit jako neumělé atrapy.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons
V roce 1954 britská organizace zabývající se výzkumem okultních jevů poodhrnula oponu. Předložila totiž důkazy o tom, že Geley, Schrenck-Notzing i další členové Mezinárodního institutu metapsychiky (Institute Metapsychique International), kteří potvrzovali autentičnost seancí obou dam, měli v rukou důkazy o tom, že jsou to podvody. Byli tak oddanými stoupenci spiritismu, že se rozhodli skandál ututlat a doklady zatajit.
Autor: Phenomena of Materialisation/Boston Public Library, Creative Commons