Film 300 mýtus o Spartě zvýraznil, zrodil se však ještě ve starověku.
Nejprve shrňme základní osy mýtického vykreslování Sparty, jejího státu a jejích obyvatel. Nevystavěl je jen komiks 300 Franka Millera a stejnojmenný teatrální film Zacka Snydera, svůj příběh jimi v Ohnivé bráně pentlí i světoznámý vojenský historický romanopisec Steven Pressfield. Na údajné pilíře spartské společnosti a armády odkazují i názvy jednotek amerického vojska, je mezi nimi Spartan Brigade, Task Force Spartan, mariňáci mají své pobřežní cvičení Spartan Trident.
Mýtus vykresluje obraz vysoce militarizované společnosti, bránící svobodu a vznešené, přitom převážně mužské hodnoty, na hony vzdálené nízkému kramářství, proti „těm jiným“. Obraz válečníků, kteří jsou díky tvrdému a propracovanému výcviku od dětských let schopni brutální síly i sofistikovaných operací a kteří nikdy neutíkají z boje. Obraz občanů, kteří slouží jednotě, pospolitosti, opovrhují prospěchářstvím, vyznávají sebeobětování, odmítají dekadentní zahálku v luxusu. Zavrhují kult osobnosti, službu celku staví nade vše. Obraz unikátní starověké společnosti.
Jenže stojí na chatrných základech, a to ve všech bodech, jak sžíravě dokazuje řada prací a knih, nejen aktuální publikace Mykea Coleho Bronzová lež s podtitulem Rozbít mýtus spartské vojenské nadřazenosti. Necupují spartskou společnost na kousky, jen upomínají na to, že ji tvořili lidé a že byla rozporuplnější, než mýtus líčí.
Chceme-li nahlédnout do výčtu slabin onoho mýtu, francouzský historik ho nazval „spartským přeludem“, je na místě začít od jeho základního pilíře, bitvy u Thermopyl.
