Osm hodin je příliš obecné doporučení. Studie hledala přesnější určení délky spánku pro zdraví.
Prozkoumáme, co bylo cílem studie, jak to zjišťovala, jakých závěrů se dobrala. A především shrneme, jak tomu rozumět, co si z jejích závěrů odnést – abychom si je nevyložili špatně.
Co výzkum zjišťoval: Zajímal ho, jaký je vztah délky spánku k biologickému stárnutí. Zkoumal tedy zaprvé kondici mnoha orgánových systémů svých účastníků a účastnic, jejich mozků, imunitního systému, tukových tkání, plic, slinivky, jater a dalších. Porovnával ji s jejich „skutečným“, tedy chronologickým věkem daným jejich narozením. Výsledkem byl „biologický věkový rozdíl“: jejich orgánové systémy mohly biologicky vyhlížet mladší nebo starší, než kolik lidem ve skutečnosti bylo (samozřejmě mohl též biologický a „reálný“ věk skončit shodou).
Studii poté zajímalo, jak s tím, zda je člověk biologicky oproti svému „skutečnému“ věku mladší nebo starší, souvisí délka spánku.
Jak to zjišťoval: Výzkum, vyšel v magazínu Nature, přirozeně zajímalo, kolik toho lidé naspali. Měl data o více než půl milionu mužů a žen. Kromě toho sledoval třiadvacet „epigenetických hodin“, algoritmů, které vycházely ze tří souborů, snímků orgánů a mozku, krevních proteinů a krevních metabolitů. Obsáhly celkem sedmnáct orgánů, poznamenává server Health.
Porovnání detekovalo optimální délku spánku. A napovědělo, s jakými neduhy souvisí méně spánku a o čem může napovídat, když spíme déle.
