Na úvod dejme slovo francouzskému spisovateli 19. století Alphonsi Daudetovi. „Nikdy jsem ho neviděl, a přesto jsem ho hned poznal,“ píše v povídce Chauvinova smrt, v níž si setkání s legendárním vlastencem představil. Bylo to ovšem dávno po éře Napoleonově, až v roce 1870, kdy vypukl konflikt mezi Francií a Pruskem. Tehdy ho prý spatřil na ulici, jak s výrazným „r“ ve výslovnosti volá „Guerrre!“ a „Frrrance!“ (Válka! a Francie!), a nabádá k útoku na Berlín. „Řekl jsem si – to musí být Chauvin!“
Později se slovo stalo označením odsouzeníhodného náhledu na svět.
