„Znovu vnesl do mého života legraci,“ zářila po výzkumu jedna z jeho účastnic, sedmdesátiletá matka šesti dětí a prababička třiadvaceti vnoučat Margaret Keohane ze Somersetu. A dodávala v superlativech: „Každý vám řekne, že jsem jiný člověk. Zhubla jsem. Předtím jsem měla šedé vlasy, teď jsem blond, znovu jsem se začala starat o to, jak vypadám.“ Dřív prý měla pocit, že se její životní rytmus zpomaluje, zase ale údajně nabral otáčky.
V rámci dvouletého projektu vědci rozdali lidem ve věku od šedesáti do pětadevadesáti let na jihozápadě Anglie a ve střední Itálii počítače a naučili je zacházet se sociálními médii. Kromě nich sledovali odborníci kontrolní skupinu, která internet k dispozici neměla.
Izolovaní lidé jsou snadnější obětí nemocí
Při závěrečném hodnocení zjistili, že se účastníci pokusu cítili méně izolováni, protože byli skrze internet častěji v kontaktu se svými příbuznými a známými. To by nebylo překvapivé, více však vědci zpozorněli, když zjistili, že si dotyční vedli lépe dokonce i při testech kognitivní kapacity a osobnostní identity. Další dokonce, byť subjektivně, uváděli, že se cítí lépe nejen duševně, ale i fyzicky.
„Lidé jsou společenští tvorové,“ komentoval výsledky Thomas Morton z exeterské univerzity, který vedl anglickou část výzkumu, „není překvapivé, že máme tendenci být zdravější, když jsme v kontaktu s ostatními. Překvapivé ale je, jak důležitá jsou sociální spojení pro kognitivní a fyzické zdraví.“ Společensky izolovaní lidé či ti, kteří zažívají dlouhodobou odloučenost, jsou náchylnější k nemocem a sešlosti.
Studie zjistila, že asi tři čtvrtiny účastníků oceňují e-mail a Skype. Facebook naproti tomu hodnotila kladně méně než polovina, i když právě Margaret Keohane ho považuje za výtečný způsob, jak udržovat kontakt se svými mladšími příbuznými. „Všichni mí vnuci jsou na Facebooku,“ líčila.
Server theguardian.co.uk dodává, že stárnutí populace je potíží moderní doby. Zatímco v roce 2010 tvořili lidé starší pětašedesáti let sedmnáct procent evropských obyvatel, v roce 2060 to bude třicet procent.
„Myslím, že potřebujeme překročit koncept počítačů a místo nich začít používat tablety, které se používají intuitivněji a jednodušeji, a zaměřit se na aplikace jako Skype, které lidem bezprostředně ukazují, že být on-line může zlepšit kvalitu života,“ dodává k výzkumu Emma Greenová z anglického domova důchodců, kde výzkum probíhal.
Sami, ale ne opuštění
Otázce společenských vztahů a přátelství se věnuje též aktuální výzkum otištěný v magazínu Personality and Social Psychology Bulletin. Jeho autoři do něj v letech 1991 až 2012 zahrnuli téměř 286 tisíc dětí od deseti do dvanácti let a porovnávali, nakolik se během dvaceti let proměnil pocit opuštěnosti, ale též faktický počet přátel zpovídaných. Výsledky vykázaly paradox: v roce 2012 žáci udávali méně přátel než jejich kolegové z předchozích let výzkumu, zároveň ale údajně zažívali méně často pocit opuštěnosti.
Rozpor vědci vysvětlují kulturními trendy, které do společnosti vtiskují přesvědčení, že lidé nepotřebují, nebo dokonce nemají spoléhat na druhé. „Dříve lidé museli na sebe navzájem spoléhat více,“ říká David Clark z australské University of Queensland, „moderní doba posiluje nezávislost.“
Mladí podle něj upřednostňují osobní úspěch a spokojenost, mají tendenci být spíše extrovertní a vyznačují se nižší schopností empatie. Kromě toho považují ostatní za důvěryhodné méně často než předchozí generace. Přesto Clark dokáže číst výsledky studie pozitivníma očima. „Možná mají méně přátel, ale kvalitnějších, proto jich nepotřebují více,“ říká, „potřeba sounáležitosti je totiž jednou z nejsilnějších lidských motivací.“
