Něco podobného se mi stalo, když jsem svého času začal hrát šachy. Zdálo se mi o nesmyslných tazích, o kterých jsem věděl, že jsou geniální, ale nikdy jsem si je nepamatoval. Smysl to dává. Mozek odstraní naučené cestičky a rozvolňuje prostor, takže ve výsledku je schopen najít řešení, které nezná.

Pokud to u neuronových sítí funguje taky tak, pak jsme dokázali napodobit dřeň kreativity.

Tak jsem v klidu, protože kolikrát se mi zdají takové kraviny, že jsem se bála

No nevím. Po přečtení článku mám pocit, že se mi v hlavě někdo směje. To zas bude noc...

Já mám jednou za čas naopak sny velice detailní, ale do minuty po probuzení jsou všechny detaily pryč... Dokonce se mi už párkrát stalo, že jsem měl stejný sen, který jsem měl před x lety... Někdy si ten sen užívám, vím že je to sen, a jsem takový divák nad věcí... Ale nejsem schopen ho posunout k nějakému konci, pořád jsem uvíznutý ve zpomalené opakující se smyčce...

To mě se několikrát stalo že se mi nějaký sen dodatečně dozdál (po bůh ví jak dlouhé době), ale že by se mi nějaký sen opakoval. To se mi nestálo už od pěti let, od té doby co sen to originál.

A co teď chudák mozek má dělat, když ho den co den atakují naprosto nelogická rozhodnutí naší vlády. Protože já mám prostě pocit, že se mi to fakt zdá..

A já měl celou dobu za to, že je to jen "system memory flush"

Můj příspěvek do diskuse: Poslední dobou mám pocit, že spíš než cokoliv jiného, jsou sny více či méně,úspěšným nahlížením do jiných dimenzí našich životů (ne nutně našich). A multidimenzionální vesmír není nějaká vymyšlenost esoteriků nebo lidí s duševní poruchou, ale hypotéza fyziků. Navrhuji Vám pokus: pokud se vám ve snu zdá nějaký název (firmy, ulice, dokumentu, věci) a při noční probuzení si ho pamatujete, napište si ho. A ráno si ho vygůglete. Možná budete překvapeni...

A já jsem si vždy myslel, že pro zachování schopnosti generalizovat člověk vynašel internet

vynalezl - sakra, žeby nějaký československý autocorrect?

Mám ráda takové ty sny, kdy jsem na návsi u nás v malé vesničce na chatě, jdu po návsi, zahnu doleva a jsem v New Yorku :)

Jinak mně se furt opakuje jeden typ snu už roky. Docela bych byla ráda, kdyby mi ho někdy někdo vysvětlil.

Je to sen o tom, že je vesmír posazený hodně nízko, jako kdyby Země neměla atmosféru. Mám pocit, že když si stoupnu na špičky a natáhnu ruku, už jí mám ve vesmíru. Někdy se bojím a jde z toho strach, někdy se nebojím a vím, že je to v pořádku. Někdy tam lítají vesmírné lodě a jsou nepřátelské, lidé mají strach a schovávají se, někdy tam létají lodě a jsou přátelské, jsou naše a nikdo se nebojí. Někdy tam nejsou žádné lodě, ale jen planety, velké, jakoby byly hrozně blízko. Někdy tam nejsou ani planety a jsou vidět jen vzdálené hvězdy, ale pokaždé to má společné jakési vyobrazení, že vesmír, bez atmosféry, bez mraků, je hned nad námi. Jako, kdybyste chodili po povrchu Měsíce, žádná atmosféra, žádné mraky.

Někdy se mi to zdá, že je den a někdy, že je noc. Když je den, tak je světlo, ale jen nějakých pár metrů nad hlavami lidí. Pak už je vesmír. Lol. Je to zvláštní. Ale opakuje se mi to v různých podobách už roky.

Zkuste psychiatra

Nova hypoteza???? Docent Hedrlin z matfyzu o tomtemz mluvil pred skoro 30 lety.

Ale rekl to pouze Vam, ne?jsou miliardy hypotez..