zavřít
1 / 30
náhledy
Tajemné, okouzlující, nebezpečně chytré a některé taky opravdu smrtící. S přídomky bychom u chobotnic mohli pokračovat opravdu dlouho. Některé zručně ovládají chapadly nástroje, další chodí po dvou a jiné dokonale mění svou podobu. Jsou fascinující.
Autor: Getty Images
Je nádherná, ale její krása zabíjí. I docela malá chobotnice kroužkovaná v sobě nese tolik jedu, že by dokázala zabít šestadvacet dospělých lidí. Vražednost nervového jedu tetrodotoxinu podtrhuje, že na něj neexistuje sérum. V průběhu minut vás za plného vědomí paralyzuje a „vypne“.
Autor: Shaymary, Creative Commons
Přitom se chobotnice kroužkovaná může jevit docela mile, kontaktně. Že už jí vaše pozornost není milá, poznáte, když její modré kroužky zesvětlají a získají neonový nádech. To už je poněkud pozdě.
Autor: Rickard Zerpe, Creative Commons
Vražedná a nádherná chobotnice je přitom docela vzornou matkou. Svá vajíčka uchovává v „kabelce“ místo toho, aby je schovávala někde ve skulině, jako to dělá většina chobotnic. Často žongluje až s padesátkou vajíček najednou.
Autor: Profimedia.cz
Latinsky se jmenuje Thaumoctopus mimicus. Česky by se jí mohlo říkat chobotnice patnácti tváří. A kdyby se rozdávaly ceny za úspěchy v oblasti podvodních imitací, mohla by si jít pro diplom. Patnáctkrát za sebou.
Autor: Elias Levy, Creative Commons
K mimořádným schopnostem této půlmetrové chobotnice, výskytem typické pro oblasti na pomezí Indického a Tichého oceánu, je totiž mistrovská proměna vlastní tělesné podoby. Přebírá vzhled dočista jiných živočichů.
Autor: Steve Childs, Creative Commons
Cítí se být ohrožena? Schová pár chapadel, nafoukne se, zploští. A vezme na sebe třeba tvar jedovatého mořského hada nebo ostnitého podmořského perutýna, čímž predátory odradí. Vystřihnout umí i medúzu nebo nevinného kraba.
Autor: scubadiverlife, Creative Commons
V repertoáru Thaumoctopus mimicus je nápodoba přinejmenším patnácti druhů podmořských živočichů, byť není vyloučeno, že rolí umí zastat mnohem víc. Tvar přitom dokáže měnit i pětsetkrát za den.
Autor: Rickard Zerpe, Creative Commons
Je to ještě vůbec chobotnice? Argonaut pelagický je skutečně hodně matoucí živočich. Samci a samice vypadají jako dva odlišné druhy. Jednak proto, že samice dorůstají třiceti centimetrů, zatímco samci jsou obvykle patnáctkrát menší.
Autor: Rickard Zerpe, Creative Commons
Druhou pozoruhodností samic argonautů je, že si kolem těla vytváří – pro chobotnice dost netypickou – tenkou spirálovitou schránku. Není to úplně klasická ulita, ale spíš trochu jiná vaječná skořápka. To pouzdro je totiž z uhličitanu vápenatého.
Autor: Profimedia.cz
K čemu je to samicím dobré? Křehká struktura jim slouží jako nosič mláďat a vestavěné plavací zařízení. Bez něj plavat v moři nemohou a klesají, snášejí se ke dnu.
Autor: Bernd Hofmann, Creative Commons
A rozmnožování argonautů? To je teprve podivnost! Během páření se specializované reprodukční rameno samce, nazývané hektokotylus, odlomí a zůstane uvnitř samice, kde se pohybuje samostatně. Samec do páření skutečně investuje něco ze sebe.
Autor: Hectonichus, Creative Commons
Když se rozdávala roztomilost, přišla si chobotnička kalifornská pro nášup. Drobný tvoreček, který se vzdal chapadel a dal přednost vznášení se na stejném principu, jako když rozvinujete deštník, stejně tráví většinu času přisedlý na dně.
Autor: Ed Bowlby, Creative Commons
Chobotničky nemají ve zvyku někam pospíchat a raději vyčkávají, až jejich kořist podlehne zvědavosti a přiblíží se k nim. Pak dovedou být až nečekaně akční.
Autor: Totti, Creative Commons
Vzrůstem bývá zpravidla drobná, ale některé exempláře se dožijí i toho, aby dorostly do třiceti centimetrů. Ovšem to hlavní, čím umí zaujmout Amphioctopus marginatus – někdy též česky nazývaná jako chobotnice žilkovaná – je její bipedální chůze.
Autor: Kimberly Tripp Randal , Creative Commons
Co to? I když může, po mořském dně povětšinou nepluje, ale vyšlapuje si po dvou. Absence pevné páteře jí v přímé chůzi vůbec nepřekáží, ramena chapadel ve vodním prostředí využívá stejně jako my své nohy na souši.
Autor: Profimedia.cz
Můžete namítnout, že chůze po dně je ve vodě trochu neohrabaná. Tato chobotnice ale zpravidla nemůže jinak. Má totiž plné ruce. Tedy svá zbývající chapadla.
Autor: Nick Hobgood, Creative Commons
Přenáší v nich skořápky kokosových ořechů nebo mušlí, které současně využívá jako mobilní úkryt pro své měkké tělo. Používání a přenášení „nástrojů“ je přitom mezi bezobratlými živočichy dost nezvyklé.
Autor: Rickard Zerpe, Creative Commons
Chobotnice, která je svým způsobem života blízká spíš krabům poustevníčkům, umí manipulovat s předměty mnohem většími než ona sama. A zaujme i svou extrémní plodností, v jedné snůšce vyprodukuje kolem 100 tisíc vajíček.
Autor: Rickard Zerpe, Creative Commons
Ve světě osmiramenných se druh Octopus wolfi blýskne jen jedním rekordem. Je v současnosti považován za tu nejmenší známou chobotnici. Nebývá delší než 2,5 centimetru a hmotností se blíží jedinému gramu.
Autor: 32ali32, Creative Commons
Drobeček, který by se mohl zabydlet i ve větším náprstku, je své velikosti navzdory nápadný ještě jedním evolučním rysem. Okraje jeho přísavek na koncích chapadel jsou zakončeny papilárními výrůstky. K čemu je to dobré? Čeho se jimi dotkne, to současně ochutnává.
Autor: Roy L. Caldwell, Creative Commons
Je-li řeč o velikosti, zmínit musíme chobotnici velkou. A když říkáme velkou, myslíme tím opravdu velkou.
Autor: Profimedia.cz
Průměrně váží okolo čtyřiceti kilogramů. Narazit však můžete i na sedmdesátikilogramové. A spíš tradovaná než doložená je zmínka o exempláři s hmotností 270 kilogramů.
Autor: Meet Fifi, Creative Commons
I bez pohádkových extrémů před vámi v podobě chobotnice velké vyvstává živočich, který i s chapadly může měřit pět metrů na délku. Což je na organismus, jehož délka života je naprogramovaná někde mezi třemi až pěti lety, bez přehánění ohromné.
Autor: Profimedia.cz
A čím že ještě vyniká? Tento živočich je dokonale introvertní. Jeho recept na přežití spočívá v tom, že se nechce nechat vidět. V nejrůznějších úkrytech tráví 94 procent času ze své existence.
Autor: NOAA/R. N. Lea, Creative Commons
Introvertní pojetí života si kazí jen krátce, při rozmnožování. I když… samec doručuje samici své spermie ve formě přibližně metrového balíku, a co s obsahem udělá, už nechává na ní. Samice poté o vajíčka pečuje sama.
Autor: NOAA, Creative Commons
Chobotnice velké se převážně drží diety z krabů, ústřic a humrů. Odrostlejší exempláře občas mají spadeno na malé žraloky. Nejspíš na oplátku za to, že v mládí patří chobotnice k nejčastější kořisti velkých žraloků. A čeho se bojí malý žralok? Spletence přísavek a chňapajících chapadel.
Autor: steve_lodefink, Creative Commons
Neklame jen svým jménem, ale též svým tělem. Chobotnici Haliphron atlanticus se totiž říká chobotnice sedmiramenná. Což není samozřejmě pravda, chapadel má jako všechny spořádané chobotnice osm.
Autor: J. de Guerne & Ch. Richard, Creative Commons
Jen to své osmé rameno si samci schovávají pro rozmnožování. A proto ho drží stočené do váčku pod pravým okem. Vzhledem k tlusté želatinové tkáni se jeví být obtížně postřehnutelné. Ale je tam, račte si je přepočítat.
Autor: João Manuel Gonçalves Cabral, Creative Commons
Není bez zajímavosti, že o tom, kolika metrů a kilogramů se dorůstá sedmiramenná chobotnice Haliphron atlanticus, nevíme skoro nic. Mořské hlubiny už vydaly i čtyřmetrové exempláře vážící pětasedmdesát kilogramů, a zjevně by někde tam dole mohly být i větší.
Autor: Profimedia.cz
