Ne, není to marnivost, není to pohodlnost, není to lenost. Šlofík nakopne váš mozek.
„Aha“ moment vědu zajímá století, připomíná práce, která vyšla v magazínu PLOS Biology, poukazuje například na knihu Wolfganga Köhlera Mentalita opic z roku 1921. Jeho mechanismus věda popisuje jako náhlý nárůst mentálního výkonu, jako restrukturalizaci předchozích reprezentací problému. Kolektiv vedený neurovědkyní Anikou Löwe se přidal k těm, kdo se snaží zjistit, jaké faktory ovlivňují, že se „aha“ moment dostaví.
Tým si pomohl experimentem. K ruce si vzal devadesát lidí, ve věku od osmnácti do pětatřiceti let. Předložil jim úkol, měli na monitoru sledovat rychle blikající tečky a vyznačovat jejich směr. Úloha v sobě nesla tajený trik, který však výzkumný tým nevyzradil: směr byl vždy spojený s určitou barvou teček. Patnáct účastníků a účastnic vpašovanou nápovědu odhalili sami, z pokusu je tedy kolektiv Löwe vyloučil.
Zbylým pětasedmdesáti nabídla další fáze experimentu odpočinek. Čekala je tichá tmavá místnost a výzva, aby se pokusili usnout. A elektroencefalografie, metoda pro záznam elektrické aktivity mozku. Po dvaceti minutách pak měli usednout k úkolu znovu.
Výzkum zajímalo, zda a jak se na jejich mentálním výkonu projeví to, jak onu dvacetiminutovku strávili. Především byl vědecký tým zvědavý na to, jaký vliv to bude mít na případný „aha“ moment – na to, zda muži a ženy sledující míhání teček na monitoru objeví ukrytou nápovědu.
