Hony na čarodějnice sužovaly většinu Evropy mezi lety 1450 až 1750 a stálo za nimi mnoho faktorů. Strach z ďábla, masová hysterie. Ale též soupeření mezi křesťanskou a protestantskou církví, které skrze „očistu země od čarodějnic“ soupeřily o to, která z nich je blíž k bohu (psali jsme o tom zde). A rovněž byly ve hře nejnižší motivy, nevinné do žalářů posílaly sousedské rozmíšky, závist, konkurence, prospěchářství (o čarodějnickém honu na pivovarnice, jejichž místa poté zastoupili muži, jsme psali tady).
Oblast dnešního Skotska propadla tažení proti údajným čarodějnicím nejvíc. Mezi šestnáctým a osmnáctým stoletím Skotsko podle právničky Claire Mitchellové ze sdružení Witches of Scotland (Skotské čarodejnice) popravilo, přepočítáno na počet obyvatel, pětkrát víc lidí než jakákoli jiná země v Evropě.
„Pokud šlo o to, hledat ženy pro upálení, v tom jsme byli zcela excelentní,“ cituje Mitchellovou magazín The Smithsonian. „Ony popravené se ničím neprovinily, proto by měly být osvobozeny.“ Byť po stovkách let.
Tisíce zničených životů
K čarodějnictví se ženy doznávaly při spánkové deprivaci, říká výzkum Vyšetřující na jejich těle hledali ďáblovo znamení a kvůli vyvolání halucinací jim odpírali spánek. Jejich sousedé na ně soudům hlásili všemožné indicie o čarodějnictví, aby se pomstili za křivdy a rozmíšky, aby komunitu zbavili domnělého zla. Skotští historici vykreslili, jak vypadaly hony na čarodějnice. |
Nápravy by se měl dočkat například případ Geillis Duncanové, služebné v domě Davida Setona, spojence krále Jakuba VI., z roku 1590. Byl jednou z nejstarších kauz honu na čarodějnice a začal naprostou banalitou, pán domu si všiml, že jeho služka v noci opouští dům. S vyšetřováním začal sám.
Po několika týdnech se Duncanová zlomila a doznala. Ano, vyvolávala bouře, aby zdržela příjezd královy lodě s jeho nastávající z Dánska, byla to součást spiknutí za účelem králova zabití. A ano, účastnila se satanistických obřadů ve městě North Bewerick, spolu s dalšími lidmi. Další vyšetřování trvalo měsíce a celkem v něm bylo zatčeno a mučeno kolem šedesáti lidí, včetně léčitelky Agnes Sampsonové a učitele Johna Fiana.
Obvinění, povětšinou tedy obviněné, byli trýzněni spánkovou deprivací, věznitelé jim rozbíjeli a vytrhávali nehty, líčí list The Wall Street Journal, Sampsonová byla držena v železné kleci pověšené na zdi cely. Výslechů se osobně účastnil sám král, považoval se ostatně za odborníka a vynálezce vědeckých metod, jak čarodějnictví zjistit. Patřilo mezi ně například vpichování dlouhých jehel do těla, pokud nevyteklo dost krve, byl to doklad, že dotyčná byla čarodějkou.
Závěr bewerického procesu? Duncanová byla podle portálu historic-uk.com upálena na hranici, Fian po krutém mučení, kdy mu po vytrhání nehtů zaráželi do prstů hřebíky a speciálním nástrojem mu bili do nohou, až po nich nemohl chodit, byl též zaživa upálený, podle jiných zdrojů byl nejprve oběšený. Sampsonová byla spolu s jinými oběšená a upálená. Přesné osudy všech obviněných historie nezná.
Záhada tanečního moru: za vražednými tanečními orgiemi mohli být Češi Lidé se svlékali, plivali kolem sebe oplzlosti, Satanova jména, souložili – a především tancovali. Dny, týdny, do zemdlení, mnozí se protančili ke smrti. Apokalyptické běsnění, pekelný rej. Taneční mor je dodnes záhadou, nad níž si lámou hlavy historici, psychologové i lékaři. |
Další však jména mají, například Issobell Youngová z Dunbaru, kterou sousedé obvinili z toho, že se mění v sovu a pořádá sabaty. Svědčilo proti ní na pětačtyřicet vesničanů a příbuzných, včetně jejího manžela, tak silná byla psychóza. V roce 1629 byla oběšena a upálena. Známe též neštěstí Lilias Adie z Torryburnu, která byla uvězněná v roce 1704 poté, co v okolí jejího bydliště vypukla neznámá choroba. Paní, bylo jí kolem šedesátky, mučili po celý měsíc, nakonec se však doznala. Spala s ďáblem. Odsoudit ji nestihli, v cele spáchala sebevraždu dříve, než z ní úřady mohly vymoci další jména a popravit ji krutější smrtí.
Čarodějnické procesy Skotskem proběhly v pěti velkých vlnách, kolem 84 procent obviněných byly ženy, většina starších čtyřiceti let. Z 3 837 obviněných, k onomu číslu došla studie Edinburské univerzity, byly podle odhadů popraveny dvě třetiny. Vědci však varují, že skutečné číslo bude samozřejmě větší, jen u malého počtu případů se dochovaly jak listiny z vyšetřování, tak rozsudky.
Dnes mají díky spolku Witches of Scotland oběti čarodějnických procesů naději na symbolické a pozdní očištění. Tři století po zrušení zákona o čarodějnictví o tom bude jednat skotský parlament, návrh zákona má přitom doporučení od kabinetu Nicoly Sturgeonové, píše list The Guardian.
A opřít se může i o precedens. Massachusettské úřady v roce 2001 prohlásily za nevinné oběti čarodějnického procesu v Salemu. „Pro kontext doplňme, že v Salemu bylo obviněno tři sta lidí a popraveno devatenáct,“ cituje list New York Post Mitchellovou.
