Pamatuji si, jak jsem měl dokořán otevřený konzumační otvor, když jsem uviděl ženskou na motorce poprvé. S kamarády jsme pár měsíců po revoluci vyrazili na emzetách do Alp.
Když jsme s nimi dofuněli serpentinami do Madonny di Campiglio, právě tam z jednoho místního hotýlku vyšla po milánsku elegantně oděná mladá fešanda, vyšvihla se do sedla Aprilie Pegaso (s výkonem jako tři naše "silné“ motorky dohromady), nasadila helmu, nedbale nám mávla a vyrazila k nějaké horské chatě.
Začal jsem se ohlížet, jestli se tady zrovna nenatáčí nějaká reklama a my nepřekážíme v záběru, zbytek vypadal jak po spatření Panny Marie v Lurdech.
Ti duchapřítomnější, kterým se nezastavil dech, se zmohli na "úúúú“ a "kristepanenanebi“.
Tento zážitek pak samozřejmě patřil vedle zdolání několika dvoutisícových sedel k vrcholům naší výpravy.
Dnes potkáte ženu či dívku na motorce i u nás. Spodní čelist již většinou dokážeme udržet v kontaktu s horní, ale stejně je to událost, kterou nelze zařadit mezi standardní. Jaký je výskyt tohoto fenoménu v minulosti?
Z letmého pátrání v historii vyplývá, že sednout na koně a vyrazit do boje, což se dá považovat za dobovou obdobu jízdy na motorce, bylo vždy téměř výhradně mužskou doménou.
Tedy až na výjimky.
Třeba taková Isabela Kastilská v 15. století nejenže neměla v případě potřeby problém navléci si brnění a vyjet do pole, což jako královna a vrchní velitelka ozbrojených sil měla jaksi v "popisu práce“, podle dobových zdrojů ji to i bavilo!
Z filmových zpracování je znám i populární příběh Panny Orleánské či Johanky z Arku. U ní je její životní dráha o to zajímavější, že nebyla žádnou šlechtičnou, ale rolnickou dcerkou. Tu k usednutí na koně vedlo vyšší vnuknutí.
Na něco takového v dnešní době ale zvláště v Česku nevěříme.
Proč tedy ženy na motorku usednou?
Jediná česká plochodrážnice a zároveň atraktivní mladá slečna Lenka Kopalová začala jezdit poté, co se v 15 letech zamilovala do německého jezdce Mathiase Schultze.
I když vztah nevydržel, plochá dráha ji chytla. A nejenom samotné ježdění – sama si umí vyčistit karburátor nebo vyměnit zadní kolo.
Dnes lituje hlavně toho, že na české scéně nemá žádnou soupeřku – když si chce s někým zazávodit, musí do Německa, kde jezdí plochou dráhu 6 žen (ve větším počtu ženy jezdí plochou dráhu ještě v UK a ve Švédsku).
Od deseti let závodí na silničních strojích další česká jezdkyně Markéta Janáková. K motorkám, přesněji v začátcích k minibikům, ji přivedl otec a zdá se, že to nebyl úplně špatný nápad. V 16 letech vyhrála mezinárodní mistrovství ČR ve třídě 125 ccm, kde obvykle závodí samí muži.
Patří k nemnoha ženám, které okusily atmosféru silničního Mistrovství světa a v současnosti je stálou účastnicí německého šampionátu IDM a GSX-R Cupu – což nejsou seriály pro žádná ořezávátka.
V letošní sezoně se Markéta chce zúčastnit evropského šampionátu žen, jehož první pohárový ročník se konal v roce 2005. Seriál se skládá ze 3 závodů a přibližně polovinu startovního pole tvoří Italky. V sezoně 2007 vyhrála třídu do 600 ccm Nizozemka Iris Ten Katen, v litrové třídě kralovala Němka Nina Prinz.
Ženou, která podobně jako Markéta změřila své síly s muži na závodním okruhu na světové úrovni, je Katja Poensgen z Německa, dcera německého zástupce Suzuki.
Odmala byla trochu divočejší, jezdila na koni, pak sympatizovala s punkem a kupodivu "až“ v 16 letech poprvé sedla na motorku. Ta ji ale rychle zaujala, zvláště když se dostavily úspěchy.
Roku 1998, ve 22 letech, vyhrála evropské mistrovství Supermono, o rok později v Americe Grand Prix Single. Nakonec v letech 2001 a 2003 jezdila GP 250, tamější konkurence byla ale přece jen znatelně rychlejší a Katja obvykle dostala kolo za závod.
Pak následovala bejby pauza, Katja má ale roupy i po ní. Momentálně se realizuje v rallye soutěžích – teď konkrétně v Suzuki Rallye Cupu, loni si zkusila také Transsibiřskou rallye.
Samozřejmě, ne všechny ženy hned závodí. Na motorce se ráda projede i první česká pokořitelka Mount Everestu Klára Poláčková, která zvolila pro začátek pohodového "čopříka" Virago 535.
Sama začala jezdit proto, že ji "prostě přestalo bavit bejt přilepená na zádech přítele jak moucha“ a po nějakých 3 letech vzadu si to chtěla užít naplno.
Za rozhodnutím začít prý stála také trochu její sestra Denisa, která si udělala papíry na velkou motorku – a Klára tak, jak sama říká, nemohla zůstat pozadu.
Z motorkaření má nejraději cestování: a čím vzdálenější kraje, tím lépe. Nejexotičtější destinací, kde se projela na motorce, byla Srí Lanka. A při podrobnějším vyptávání prozradila ještě jeden zajímavý moment, který ji na motorkách vzrušuje – kožené kalhoty.
Letošní rok to sice na velké vyjížďky nevypadá, brzy by se jí mělo narodit mimi, nicméně i v devátém měsíci vážně uvažuje o nástupci viraga – prozatímním favoritem je zdá se šestistovka Ducati Monster…
Asi nejznámější nezávodící motorkářkou je dnes Angelina Jolie. Na motorce se naučila jezdit, když se chystala na roli archeoložky-spasitelky světa ve filmu Tomb Raider, kde sedlala enduro CCM 604.
Později si v Británii zakoupila MV Agustu Brutale 750, což je takový moc pěkný aristokratický naháč. Prodavač v krámu Red Dog tvrdil, že se v problematice docela vyznala.
Aby ne, když jejím partnerem je velký fanda motorek Brad Pitt, kterému nedávno jednu drahou motorku postavenou na zakázku koupila k narozeninám.
Když se vyrazí projet spolu, Angelina obvykle sedlá enduro BMW F650GS. Je celkem ukázkovým typem atraktivní divoženky, která se podobně jako hrdinka zmíněného filmu nebojí ničeho − vedle motorek sama pilotuje i své letadlo.
Mezi populárními ženami není zcela osamocena. Kanadská písničkářka Alanis Morissette si v klidu sama vyrazí po Malibu projet se na svém klasickém triumphu. Kromě něj má ještě Ducati Monster S4R, které si dokonce vylepšuje různými doplňky a láskyplně dodává: It’s my baby.
Ať už si o ženách na motorce myslíte cokoliv, jsou to každopádně silné a výrazné osobnosti, většinou dost urputné a často provokující.
Jako například Gabriele Pauli.
Původně radní z Fürthu, která svrhla z předsednického křesla německé CSU Edmunda Stoibera, zatím asi nejvíce proslula kontroverzním návrhem na uzavírání manželství na omezenou dobu 7 let.
Pozornost ale poutá mnoha dalšími věcmi, mimo jiné tím, že nosí minisukně a jezdí na motorce, což by ještě nebylo samo o sobě tak neobvyklé – u předsedkyně konzervativní Křesťansko-sociální unie to však působí dost unikátně.
Dosud byla řeč o individualitách – ženy jezdící na motorkách se sdružují spíše výjimečně, a když už, tak většinou krátkodobě. U nás byl koncem minulého století založen Moto klub Tygřice, který uspořádal několik vydařených srazů, dnes o nich ale bohužel není ani vidu ani slechu.
Na mezinárodní úrovni existuje od padesátých let 20. století WIMA − Women’s International Motorcycle Association, která zastřešuje téměř dvě desítky národních spolků – od Nového Zélandu a Austrálii až po Rusko, Estonsko nebo Kanadu (www.wimaworld.com).
Hlavní aktivitou je pořádání tzv. rallye, což jsou v tomto případě srazy se společným programem (jízdami zručnosti apod.). Vedle toho se angažují také v charitativních projektech.
Pro nás je zajímavé, že u zrodu této organizace stála česká závodnice Lída Abrahámová-Rutková: tato pozoruhodná žena se například zúčastnila Šestidenní v roce 1953 (která se konala v tehdejším Gottwaldově), kde dojela bez trestných bodů, za což získala zlatou medaili.
Jaké jsou tedy závěry našeho povrchního průzkumu?
Když už žena začne řídit motorku, nebývá to domácí puťka nebo salónní pipka, ale neposedná bojovnice, případně drsnější ďáblice, která ráda zkouší, kam až to jde.
A obvykle nezačnou jezdit kvůli vyššímu vnuknutí, ale buď na přání otce, nebo kvůli chvályhodné snaze stačit nebo vyrovnat se svému příteli. Dokud nás nezačnou předjíždět (a tak to, alespoň podle sportovních výsledků, nevypadá), je to v pořádku.
Připadají vám holky na motorkách sexy?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 20. března 2008. Anketa je uzavřena.
