Nejenže brání sexuální spokojenosti, dokonce plodí sexuální dysfunkce. Evangelikánská kultura čistoty spojuje ženskou sexualitu se studem, mužskou líčí jako animální, ze sexu dělá ženskou povinnost a mužský nárok.
Nejprve poznamenejme, že hnutí „kultury čistoty“, „purity culture“, je americkým fenoménem. Jeho domácím prostředím je tamní konzervativní křesťanská evangelikánská komunita. Influencerky jako Sheila Gregorie, která poskytuje „biblické poradenství pro vaše manželství a sexuální život“, Lydia Walkerová, která na svém kanálu na YouTube sdílí „osobní love story o tom, jak jsem potkala svého manžela“ a svoje „úvahy o čistotě, čekání na budoucího chotě a o chránění sexu pro manželství, o tom, jak moc to stojí za to“. Komunity kolem shromáždění pod mottem „True Love Waits“, „Skutečná láska počká“. Hnutí a ideologie „kultury čistoty“ se vzedmulo již v devadesátých letech dvacátého století.
Přesto stojí za zájem. Důvodů je spousta. Volání po tradičních genderových vzorcích, i těch sexuálních, je trendy, stojí v opozici proti ženě jako autonomní bytosti s vlastními potřebami, vizemi, silami. Letí fenomén tradwife, který oslavuje poslušnou ženu hospodyňku, jejímž jediným posláním je pečovat o rodinu a plnit přání svému muži, tak jak to nejen v Americe fungovalo v padesátých letech dvacátého století.
Autorský tým studie, která vyšla v magazínu Sociology of religion, však přidává ještě jeden důvod, proč se o dopady kultury čistoty zajímat. Je extrémem, ale ne anekdotickou, izolovanou výstředností. Kultura čistoty nese a nachází ozvuky i v širším prostředí. Zajímat se o její následky je podle studie na místě i s ohledem na debaty o sexuálním souhlasu, protože znásilnění v rámci manželství je přesně to, k čemu poučky oné křesťanské ideologie mohou vést.
Jsou misogynní. Nejprve je představíme.
