zavřít
1 / 21
náhledy
Označení sériový vrah vedou kriminalistické vědy v patrnosti posledních padesát let. Jak ale popisují kroniky, sérioví vrazi tu byli už odpradávna. Ani to, že vězeňské kobky byly zamořené krysami, výslechy doprovázela tortura a rozsudkem bývala zpravidla trýznivá smrt, jejich běsnění neumenšovalo.
Autor: Getty Images
Locusta se proslavila jako profesionální travička ve službách aristokracie. Chystala jedy pro odpůrce císaře Nerona, kterých sprovodila ze světa nejméně sedm. A k tomu asi tucet otroků, na nichž účinky přípravků testovala. Práce jí byla potěšením až do roku 69, kdy byla popravena císařem Galbou.
Autor: Joseph-Noël Sylvestre, Creative Commons
Vůbec první žena, odsouzená v Irsku za čarodějnictví, Alice Kytelerová, trestu unikla. Před popravou za čtyři vraždy – čtyři manžely postupně zabila jedem – uprchla do Flander. Bičování a plamenům hranice tak bude v listopadu 1324 vystavena její služka a pomocnice, Petronilla de Meath.
Autor: This Day in Irish History - Petronilla de Meath, Creative Commons
Ctihodný rytíř a hrdina Stoleté války, společník Johanky z Arku. Ale též muž posedlý alchymií a hledáním kamene mudrců, s mnoha temnými stránkami. Gilles de Rais bude ve 30. letech 14. století obviněn ze sodomie, mučení a vraždy až 140 dětí, unášených k jeho „pokusům“ z celé Francie.
Autor: Valentin Foulquier, Creative Commons
Útoky za bouřlivých nocí, schopnost měnit podobu na vlčí a jízdu na kostlivých koních si k běsnění Pierre Burgota a Michela Verduna přimysleli kramáři. Byli to sérioví vrazi, kteří unášeli a kanibalizovali děti ve Francii. V roce 1521 budou upáleni na hranici.
Autor: Lucas Cranach, Creative Commons
Zní to jako obludná předloha pohádky o Otesánkovi. Peter Stumpp byl vydán katu 31. října 1589 za to, že v průběhu pětadvaceti let zabil a hodoval na tělech čtrnácti dětí, včetně vlastního syna, a dvou těhotných žen. Ta hrůzná doznání ovšem učinil na mučidlech, což hodnověrnosti trochu ubírá.
Autor: Het Tilburgs Tijdschrift voor Geschiedenis, Creative Commons
Peter Niers si z přepadávání pocestných udělal živnost. Někdy se při nájezdech přidával k větším loupeživým bandám, jindy útočil sám. Spravedlnosti unikal, protože měnil místa svého působení a svědky nemilosrdně mordoval. Doznal se k 544 vraždám, za což byl roku 1581 rozčtvrcen.
Autor: Profimedia.cz
Devětapadesát zdokumentovaných mordů, spáchaných mezi lety 1568 – 1571, činí z Martina Roháče historicky nejvýkonnějšího sériového vraha českých zemí. Rodák z Velké Bíteše se ze žoldáka překlasifikoval na loupežníka a kanibala po válkách s Turky.
Autor: Profimedia.cz
Případy sériových vrahů se Islandu pozoruhodně vyhýbají. S jedinou výjimkou. Björn Pétursson ze Snæfellsnes, přezdívaný Sekyrník Björn, si coby nepříliš úspěšný farmář rutinně přilepšoval mordováním těch, kteří se u jeho farmy zastavili a požádali o nocleh. Zabil jich prý osmnáct.
Autor: Profimedia.cz
Ztrácející se děti v okolí městečka Dole byly přičítány řádění vlkodlaka, podivína – poustevníka ze St. Bonnot, jménem Gilles Garnier, zprvu nikdo nepodezříval. Až v roce 1573 se vyjevily jeho kanibalské spády. Po výsleších na mučidlech skončil na hranici.
Autor: Hanns Lilje, Creative Commons
Výpovědi to byly tak děsivé, že je soud po procesu nařídil zničit. Samozřejmě až poté, co Nicolas Damont, krejčí z městečka Châlons, skončil roku 1598 na hranici. Odsouzen byl za půl stovky případů sodomie, vražd a kanibalismu malých dětí. Sklep jeho domu byl hrůzných důkazů plný.
Autor: Profimedia.cz
Šestadvacet mrtvých za sebou zanechal tzv. Tisícihlavý ďábel z Halberstadtu, loupežník Simon Bingelhelm. Podrobnosti o jeho zločinech nafoukly kramářské písně a pamflety, v příběhu o jeho řádění zůstává „jisté“ jen jeho jeskynní doupě. A to, že byl z kraje června 1 600 rozčtvrcen.
Autor: Sipalius, Creative Commons
Proces s ním probíhal v roce 1602 za mimořádných bezpečnostních opatření. Jak se ale ukázalo, Jean Grenier – vrah padesátky dětí – nebyl tím nadpřirozeně silným vlkodlakem, za kterého se považoval. Jen pomatencem, mrzákem. Svůj život dožil v izolované cele kláštera Bordeaux.
Autor: WehrWolf, Creative Commons
Melchior Hedloff z Międzyborských lesů, loupežník a údajný kanibal, byl známý tím, že své oběti zabíjel puškou a poté mrtvoly zohavoval tureckou šavlí. Chycen roku 1653 a popraven rok poté, co se přiznal v úhrnu ke 251 vraždám.
Autor: Österreichische Nationalbibliothek - Austrian National Library, Creative Commons
Nepravost ukončena lámáním v kole, smrt devatenácti nevinných obětí byla pomstěna roku 1652. Jasper Hanebuth, bývalý žoldák švédské armády, po skončení Třicetileté války zakotvil v Eilenridském lese. Pocestné putující do Hannoveru střílel z dálky, a teprve pak jejich mrtvoly šacoval.
Autor: Jacques Callot , Creative Commons
Zabíjení poddaných, znásilňování žen a další páchané ukrutnosti duševně chorému korunnímu princi Yi Seon Sadovi neprošly. Jako příslušníkovi královského rodu však nemohlo být jeho tělo znesvěceno klasickou popravou. Proto byl zapečetěn do rakve plné rýže, kde po osmi dnech zemřel.
Autor: Profimedia.cz
Provozovat nevěstinec, to je práce zbožného člověka možná nehodná, ale výnosná. Irčan Dorcas Kelly navíc její výdělečnost navýšil tím, že své movité zákazníky, polonahé a toužící po tělesných rozkoších, surově mordoval. Upálili ho v roce 1761 v Dublinu.
Autor: Profimedia.cz
Tehdy tolerované přísné trestání otroků přerostlo v mučení sloužících, a gradovalo to obyčejnými surovými vraždami poddaných. Zabila jich čtyřicet. Nejde o známou historii z Čachtic, ale o případ chilsko-španělské šlechtičny Cataliny de los Ríos y Lísperguer z roku 1660. Unikla bez trestu.
Autor: Chile Historia , Creative Commons
Zabíjení jen tak, pro samu radost ze zabíjení. Ne, Lewis Hutchinson, Šílený doktor z jamajského St. Catherine, to neměl v hlavě v pořádku. Bavilo ho „štvát lidi jako zvířata“ a volně je pobíjel. Soudu a popravy oběšením se dočkal v roce 1773. Až po třinácti letech řádění.
Autor: Profimedia.cz
Klaas Annink z nizozemského Twente se spolu se svými příbuznými mordů na sousedech a pocestných dopouštěl dlouhá léta. Než po jeho zatčení soud shromáždil dostatek důkazů k procesu, musel Annink sedět 114 dní na této židli ve vězení.
Autor: Dream Weaver, Creative Commons
Čtyřicet mrtvých – mužů, žen i dětí. Tolik jich měli na svědomí bratři Harpeovi, Micajah přezdívaný Big a Wiley řečený Little. Nebyli to klasičtí bandité a říční piráti, motivací k vraždám pro ně nebylo zbohatnutí, ale radost ze zabíjení. Jejich hrůzovláda definitivně skončila v roce 1804.
Autor: Paul I. Wellman, Creative Commons
