Baba Jaga
Tamara Samsonovová. Slyšela hlasy, vraždila, porcovala. A jedla. Své lidské oběti
Dlouholeté spory s manželem, který pak náhle zmizel, a časté hádky se sousedy. To patřilo k rutině jejích všedních dní. Kam že se to však vlastně pan Samsonovov najednou poděl? Na to policie za patnáct let odpověď nenašla. A nejspíš právě proto, že to tenkrát tak snadno prošlo, postavila si na tom vdova Tamara Samsonovová živnost. Přivýdělek k důchodu. Z paneláku v Petrohradu, kde ve svém bytě na Dimitrovově ulici nabízela pokoj k pronájmu.
Poptávka po „bytech na přespání“ je v Petrohradě enormní. Populace migrantských námezdních pracovních sil, lidí často z opačného konce federace, kteří tu nemají povolení k pobytu, fakticky se tu o práci nesmí ucházet a nikdo je neeviduje, činí přibližně 360 tisíc lidí. Takže si paní Samsonovová mohla ze zástupů zájemců vybírat. A inkasovat nájmy předem. Od chvíle, kdy nocležníka či nocležnici zkasíruje, se už odpočítával čas do momentu, kdy mezi nimi došlo k nějakému konfliktu.
Kanibalka, vraždící pár, hororový domov důchodců |
Kvůli nepořádku, neochotě pomáhat jí v domácnosti nebo kvůli pozdním příchodům. Ty incidenty byly záměrné. Samsonovová potřebovala záminku, spor, který by pak mohla chtít urovnat. Tím, že na usmířenou nachystala nájemníkovi nějakou dobrotu. Vylepšenou koňskou dávkou léků na spaní. Jak píše Rosbalt, znehybněného nebožáka pak naporcovala kuchyňskými noži, části jeho těla zabalené do novin, záclon a sáčků pak roznesla po okolních čtvrtích. Trochu poklidila a mohla začít nabízet pokoj na přespání znovu.
Vysoká fluktuace pracovních sil, nelegálně zaměstnaných, byla ústředním prvkem schématu. Nikde nebyli hlášení a nikdo je nepostrádal, když náhodou zmizeli. Co se na tom může pokazit? Chybu udělala, když pokoj na přespání uvolnila své sousedce devětasedmdesátileté důchodkyni Ulanovové, která rekonstruovala vedlejší byt. Ta se doslechla, že Samsonovová nabízí nocleh. Odříct jí nemohla, vypadalo by to podezřele.
Mašina na peníze se tím zasekla. A nejen na peníze. Tamara Samsonovová trpěla schizofrenií a podle všeho měla i sklony ke kanibalismu. Nájemníci pro ni nebyli jen vítaným zdrojem příjmů. Stará nájemnice jí však nepřinášela nic. Paní bytná jí proto 23. července 2025 naservírovala bramborový salát. Přirozeně otrávený.
Jenže Ulanovová byla místní. Lidé ji znali a postrádali ji. Zvlášť poté, co se našly pohozené kusy jejího těla. Vyšetřování vedlo za dveře bytu Samsonovové, který byl plný usvědčujících stop. Včetně jatečního deníku, který si podle deníku Life News Russia pronajímatelka vedla. Zmiňoval čtrnáct jmen.
Usvědčena však byla jen ze sousedčiny vraždy a z vraždy nájemníka, kterou spáchala v roce 2003. Důchodkyně, která u sebe po léta pronajímala pokoj k nedlouhému přespávání a kterou prý k zabíjení nutily hlasy, které slýchala z vyšších podlaží paneláku, nakonec neskončila ve vězení, ale v psychiatrickém ústavu.
