Jiří Třeštík už všemožné námitky podobné těm z úvodu slyšel. „Podle smlouvy může přijít žena i muž, ale smlouvy v zásadě nikdo nečte,“ vypráví. „Takže se stalo, že jsem přišel a paní rezolutně řekla, že muž ne. Navrhl jsem jí, že si to může rozmyslet a já místo koupání mezitím uklidím.“
Jak to dopadlo? „Tak jo, odpověděla. Povídali jsme si, konverzace uvolní atmosféru. Nakonec se rozhodla, že do sprcháče půjde. Pomohl jsem jí dovnitř, pak jsem stál mezi dveřmi a mluvili jsme o všem možném. Otírala se nahoře a najednou povídá: Jo, to jste měl přijít před třiceti lety, to byste viděl.“
Ano, moje práce obnáší i to, že lidi přebaluju. To je přesně ten moment, kdy mnozí mladí říkají – tohle dělat nebudu.
