Krvavý konec Utopie
Když v roce 1955 vznikal první Chrám lidu v americké Indianě, jevilo se hnutí reverenda a léčitele Jamese Warrena Jonese velmi progresivně. Hájilo lidská práva a stavělo se na obranu utlačovaných menšin, věnovalo se dobrovolné péči o přestárlé v domovech důchodců i o mentálně postižené. Jeho základní tezí byla rasová snášenlivost, všeobecný klid a mír, tolik potřebný pro duchovní rozvoj. Kazatel Jones rychle zmnožil řady věřících.
Poté se jeho sekta, už silně ovlivněná apokalyptickými vizemi budoucnosti, přesunula do Ukiah v Kalifornii. Inspirací se jí měl stát článek uveřejněný v žurnálu Esquire, který předpovídal hornatému kraji vyšší šance na přežití v případě vypuknutí nukleární války. Tady se podařilo, i díky četným darům nově příchozích, vytvořit téměř samostatnou a nezávislou komunitu.
V 70. letech se Chrám lidu a jeho věrní přesunuli do liberálního San Franciska, kde se Jones pokoušel koncentrovat ve svých rukách politickou moc. Nepříliš úspěšně, byť jím vyvolený kandidát získal ve volbách do samosprávy většinu. Paranoiou stižený kazatel už však hledal nové místo pro svou utopii.
Stát se jí mělo 3 800 akrů džungle v Guyaně. Tady založil svůj soukromý pozemský ráj Jonestown. Nabízel však nekonečnou dřinu, pro mnohé se stal peklem. Po jeho odjezdu ze Spojených států se vyrojily důkazy o skandálech, spojených se sexuálním zneužíváním, brutálně totalitním režimem uvnitř sekty a vraždami „nevěřících a odpadlíků“ a s nimi také četné zprávy o tom, že řada členů sekty byla do Jonestownu odvlečena proti své vůli.
Prošetřit vše přímo na místě se pokusil kongresman Leo Ryan s několika novináři. Došlo ke smrtící přestřelce, po které se Jones rozhodl se svým projektem i svými věřícími skoncovat. Události z 18. listopadu 1978 vygradovaly hromadnou sebevraždou, masakrem, který si celkem vyžádal 909 mrtvých v Jonestownu a osm dalších v sídlech sekty v Georgetownu.
Jezdci apokalypsy přijeli tankem
Vernonu Howellovi nechybělo charisma ani zápal, sdílel však též naléhavou vizi nevyhnutelně se blížícího konce světa. Cítil se být vyvoleným k přežití apokalypsy. Viděl se jako Mesiáš, posel zjevení jediné pravdy. V apokalyptické sektě Davidiánů začínal jako řadový člen, hrál při jejích obřadech na kytaru, posléze se však chopil jejího vedení.
Soudně vyzískal pozemky a nemovitosti sekty v texaském Waco, prokličkoval nejrůznějšími žalobami ze zneužívání dětí, držení drog i mnohoženství. Své ovečky přitom držel čisté a neposkvrněné, na mučivých půstech a v úplné askezi. Sám si užíval přepychu a orgií se svými „spirituálními manželkami“, včetně nezletilých dívek. Na velké finále konce světa chtěl být se svými věrnými řádně připraven, proto v davidiánském středisku na ranči v Mount Carmel hromadně shromažďoval zbraně a munici.
Tím k sobě však znovu upoutal pozornost vlády. Když se zaměstnanci ATF, Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny, pokusili 27. února 1991 vymoci si soudem schválený vstup do opevněného ranče, skončilo to malou válkou. Zásah s přizvanou účastí televizních štábů byl totiž předem prozrazen, mizerně naplánován a ještě hůře řízen. Skončil 51 dní trvajícím obléháním, které ve své podstatě potvrzovalo kazatelovy vize o nevěřících a konci světa.
Vyčerpávající akce se zúčastnili i agenti FBI, národní garda a další jednotky, ukončil ji až příjezd obrněné techniky a buldozerů. Devatenáctého dubna vzali federální agenti objekt ztečí. Výsledek bylo 76 mrtvých davidánů. Kolik z nich padlo při přestřelce a kolik si vzalo život „dobrovolně“, je otázkou pro soudy dodnes.
Kometa, která zabíjela
Nezvykle jasná Hale-Boppova kometa má periodu oběhu 2 533 let, naposledy jsme se s ní „setkali“ v roce 1997. Takže by mohl být chvilku klid. Na první setkání s ní totiž zareagovali příznivci sekty Božské brány hromadnou sebevraždou. Proč? Rozhodli se na kometu nebo vesmířanské plavidlo, které ji mělo sledovat, nalodit, proto za sebou zanechali přítěž hmoty svých fyzických těl, oněch vrtkavých nosičů svých duší. Po dvaadvaceti letech intenzivního duchovního tréninku prý dosáhli nového evolučního stupně a samovolně se odpoutali od našeho světa.
Hromadnou sebevraždou skončila i sekta Božská brána Bonnie Lu Trusdale Nettlesové (na snímku z roku 1975 druhá zprava) a Marshalla H. Applewhitea (první zprava).
To, co skončilo pro 39 lidí rituálním pití vodky se silnými sedativy a nasazením igelitových sáčků na hlavu, přitom začalo v sedmdesátých letech minulého století jako kroužek hloubavých čtenářů Bible. Z ní pak Marshall Applewhite a Bonnie Nettlesová, zakladatelé kultu, vyčetli mezi řádky hluboké poselství. V roce 1975 proto vytvořili svou soukromou a utajenou kosmickou církev, žijící z majetku věřících, kteří jim přenechali své veškeré pozemské statky. Proč se také zatěžovat majetkem, když je odlet nadosah? Jenže na palubu kosmické lodi budou moci vejít jen ti, kteří budou připravení a volní, prostí jmění.
Eschatologické vize o konci světa nabyly reálnější podobu, když se v tisku začaly objevovat zprávy o průletu komety. To už bylo jádro sekty více než dobře připraveno. Osmnáct mužských členů podstoupilo rituální kastraci, na důkaz své sexuální askeze a pohlavní neutrality, ostatní zatím trénovali sebevraždu nanečisto, s pomocí půstů a meditací. Indoktrinace věřících kulminovala.
Finále asistovaného „nalodění“ pak trvalo tři dny. Zpráva o hromadné sebevraždě kultistů Božské brány na ranči v San Diegu pak vyvolala vlnu jednotlivých sebevražd bývalých členů, kteří se chtěli k vesmírné výpravě přidat též, byť na poslední chvíli.
Cesta na Sírius bez návratu
Tatáž kometa se stala osudnou i členům Řádu Slunečního chrámu (Ordre du Temple solaire, OST). Vznikl v osmdesátých letech dvacátého století a v nejrůznějších mutacích funguje dodnes. Svůj původ odvozuje od mystiky templářských rytířů, zednářských klubů, víry v druhý příchod Ježíše Krista, UFO a dalších. Díky vábivé směsi konspiračních teorií, příslibu lepší budoucnosti a čilé misijní činnosti svých věřících se hnutí rozšířilo z Francie do Švýcarska, Austrálie a Kanady, s odloučenou jednotku na Tennerfie.
Joseph Di Mambro s ženou Jocelyne a dcerkou Emmanuellou. Podle jeho výkladu se dítě narodilo bez pohlavního styku a jeho žena byla spasitelkou.
Jedním z vůdců Řádu Slunečního chrámu byl Luc Jouret. Kromě toho se paktoval s krajními pravičáky.
Zakladatelé a šéfmanažeři této sekty, klenotník Joseph di Mambro, údajná reinkarnace Osirise, Mojžíše a mystika Cagliostra v jedné osobě, a Luc Jouret, vystudovaný lékař, terapeut a propagátor homeopatické medicíny, se rozhodně neměli špatně. Zatímco členové sekty trávili čas meditacemi, hypnózou a makrobiotickou výživou, užívali si za jejich peníze dost rozmarného života.
Problémy nastaly až v říjnu 1994, kdy v kanadském chrámu obětovali tříměsíční dítě jednoho z už nespolupracujících členů, protože ho považovali za Antikrista. Následovalo urychlené zastírání stop s pomocí požárů a likvidace svědků, jakkoli to kult vykládal jako urychlený transport duší na planetu Sirius. Tady měly duše hledat spásu před rozvratem lidské civilizace nevyhnutelnou ekologickou katastrofou.
Prvních 48 mrtvých si vyžádala hromadná sebevražda věřících ve Švýcarsku a pěti v Montrealu v říjnu 1994. Následoval „dobrovolný odchod“ dalších 16 věřících, nalezených v roce 1995 v horách nad Grenoblem. S dobrovolností jejich cesty to však není úplně jednoznačné, někteří totiž byli zastřeleni.
A co za sebou nechala kometa? V březnu 1997 spáchalo v plamenech sebevraždu dalších pět členů z Kanady. Řád Slunečního chrámu možná není největší sektou na světě, ale pro své věřící je rozhodně jednou z nejvražednějších.
Uspíšit konec světa? Žádný problém
Hledání vyšší pravdy, duchovna nebo jednotícího prvku ezoterické harmonie není vlastní jen západním New Age hnutím. Nebezpečné sekty, vražedné pro věřící i nevěřící, se objevují po celém světě. V roce 1990 si dvanáct mrtvých a dalších pět v kómatu, včetně malých dětí vyžádal závěr duchovní cesty sekty v Mexiku, kterou vedl Federico Padres Mejia. Šlo prý o omyl, záměnu posvátné substance za toxickou. Na rituální sebevraždu se teprve „připravovali“.
O tři roky dříve bylo nalezeno dvaatřicet těl příslušníků jihokorejské sekty, příznivců Benevolentní Matky, na střeše továrny v Yonginu. Aby dosáhli vyvolení, po požití jedovaté látky se vzájemně škrtili. Sekta přitom začínala jako charita pro sirotky, která si vydělávala na provoz výrobou nábytku z chráněných dílen.
Ve výčtu pochopitelně nemůže chybět ani sekta Nejvyšší pravdy, tedy Óm šinrikjo, kombinující od osmdesátých let dvacátého století hinduistické a buddhistické vlivy. Postupně se vydala cestou apokalyptických vizí, které chtěl její vůdce Šóko Asahara urychlit. Výsledkem byl útok s pomocí sarinu, nervového bojového plynu, na tokijské metro. Přiotrávil pět a půl tisíce lidí. I když byli za čin odpovědní členové kultu již dopadeni, odsouzeni a popraveni, po světě působí dalších 30 tisíc členů této sekty.
