Josif Stalin: co s kněžským seminářem v CV?
Patnáctiletý Stalin. V oné době docházel do církevní školy v Gori.
Kontroverze osobní historie Josifa Vissarionoviče Stalina by vydaly na román. Faktického doživotního diktátora Sovětského svazu však především hnětla skvrnka v jeho raném životopisu.
Už od revolučního roku 1917 se nedalo pochybovat o tom, že komunisté vstoupili do války proti církvi. Náboženství podle nich zaslepovalo oči utlačovaných mas a bylo překážkou vzniku socialistické společnosti. Proto bylo tvrdě omezováno.
Duchovní byli pronásledováni, mučeni, zavíráni, popravováni nebo posíláni do vyhnanství gulagů. Kostely jsou rušeny, klášterní konventy rozpouštěny, kněžské semináře likvidovány. Církvi je hromadně zabavován majetek a Stalin stojí v čele celonárodní antireligiózní kampaně.
Stalin, Husajn, Řezník z Kampaly |
Jak tedy masám vysvětlit, že tentýž Stalin, vůdčí postava boje proti církvi, sám kdysi navštěvoval základní církevní školu? Jak snesitelně osvětlit fakt, že z té církevní školy, kde absolvoval s vyznamenáním, přešel – s církví placeným stipendiem – k dalšímu náboženskému vzdělávání a sám se v roce 1894 zapsal do bohosloveckého pravoslavného semináře v Tbilisi?
Nešlo o maličkost, takové hříšky minulosti mohly dostat každého spolehlivě do gulagu dřív, než byste řekli „Sibiř“.
Stalin se to pokoušel, na nesmlouvavého diktátora až nápadně opatrně, objasnit svým „záměrným plánem“. Chtěl studovat církev, svého úhlavního nepřítele, zevnitř. Aby ji pak mohl efektivně zničit. Biograficky vysvětloval, že za časů carské bídy nebylo jiné cesty ke vzdělání než v církevní základce. A seminář? Jediná z mála cest, jak se chlapci z nižších vrstev mohli dovzdělat.
Brzy prý však prohlédl balast náboženského slovíčkaření. A pocítil velké rozčarování. Zvlášť když coby brilantní student často diskutoval teologické rozpory s ortodoxními učiteli a oni před ním nedokázali obhájit své zcestné věroučné teze.
Za to ho týrali, zavírali do školního vězení a vůbec si počínali jako jezuité mezi pohany. Viděl do jejich lží, proto ho chtěli zničit. On se však naplno oddal vlastní revoluční ideologii, aby na znamení odporu ze semináře ve svých šestnácti letech z vlastní vůle odešel.
Historické dokumenty a osobní svědectví ovšem vykreslují jiný obraz. Stalin byl velmi průměrný a tichý student. Střety s přednášejícími měl neustále, ale jen kvůli své nepozornosti a neukázněnosti. Neodešel ze semináře sám a ani nebyl vyloučen pro své politické probuzení. Byl odejit pro opakované absence a neplnění akademických standardů. A až skoro ve svých dvaceti, když už měl být podle vlastního vyprávění dlouho zapojen do revolučních aktivit.
Školní záznamy vůbec nevykreslují Stalina jako ideologického génia nebo brilantního studenta. Celá jeho kázeňsky řešená „revoluční aktivita“ se omezovala na čtení světských knih. Celý romantizovaný obraz seminaristy, který se stal mučedníkem, byl produktem porevoluční propagandy.
