Japonsko v posledních desetiletích sice prodělává společenskou a kulturní revoluci, ale některé věci jsou tu až příliš hluboce zažité, a proto se zatím nemění. Pořád tu platí, že udržet emoce uvnitř sebe a nedat jim volný průchod na veřejnosti, patří ke slušnému vychování. A zrovna tak, že soukromé záležitosti týkající se vlastních citů a vztahů do společnosti nepatří a mají vždy zůstat ryze osobní.
Pokud si takto odměřené chování převedete do běžných sociálních situací, jistě vás napadne, jak v takovém emočně vyprahlém klimatu probíhá první nesmělé seznamování a sbližování mladých lidí. Odpověď zní, že těžce. Možná proto země dlouhodobě vykazuje záporný růst populace. A ještě o něco komplikovanější je tu i celý průběh nešťastných konců takových seznámení, vztahů. Včetně odluk a rozvodů nenaplněných manželství.
Vnitřní nastavení japonské společnosti po dlouhé generace spoléhalo na úlohu nejrůznějších seznamovatelek, informovaných tet ze sousedství, které zajišťovaly vlastní proces navazování a také rušení kontaktů mezi mladými muži a ženami. Role mediátorů a prostředníků byla ve vysoce formalizovaném prostředí nezastupitelná.
Jak moc, to vlastně ukázala až soudobá zkušenost, kdy profesionální dohazovačky vymizely. Vzniklou mezeru pak v životech dnešních mladých vyplnily nejrůznější seznamovací a inzertní agentury, které ale dlouhodobě selhávají v tom podstatném: dokážou sice prezentovat jednotlivé zájemce o vážný vztah, nicméně už nezvládají odbourat jejich prvotní ostych a dodat takovému setkání ráz uvolněné přirozenosti. Už to prostě není posezení s tetami u odpoledního čaje.
Japonské komerční seznamky také nezvládají to, co předtím dokázaly ony tety - dohazovačky. Vysvětlit zúčastněným, že případné odmítnutí nebo nesoulad během setkání není věcí nějakého osobního selhání konkrétního jednotlivce, ale jen momentální absence sympatií. A že je třeba hledat dál, jinde, bez zbytečných výčitek svědomí a ran na srdci či v duši.
I tady se ale agendy chopili podnikaví lidé, byť poněkud svérázným a lehce parazitickým způsobem. Poprvé zhruba v 80. letech minulého století začali ve velkých metropolích vznikat první profesionální odmítači. Lidé, muži i ženy, kteří se dobrovolně za poplatek stali posly špatných zpráv. Prostě byli požádáni někým z právě se seznamujícího či nově vzniklého páru, aby protějšku sdělili: „že by to asi nefungovalo a musí to skončit“.
Aby vás rozchod nebolel
Břemeno spojené s emočním vypětím odmítajícího tak rázem odpadlo. Nemuseli podstupovat nekomfortní situaci, se kterou se mohly pojit slzy, nářek, urážky a nadávky. Stačilo jen najít přes inzerát někoho, kdo doručil květiny, smutné psaní nebo báseň podle zadání, a tu nehezkou vyčerpávající práci přesycenou neuchopitelnými citečky odvedl za ně.
S menší či větší mírou elegance, podle situace nebo výše honoráře. Podstatné bylo, že už jste nemuseli toho druhého či druhou osobně potkat. Své neupřímné rozloučení jste už nechali vyřídit, a věc tím byla jednou provždy skončená.
Poslové špatných zpráv si brzy začali říkat wakaresaseja. Tedy: „Ti, kdož říkají sbohem“. A v zemi, kde se přiznané emoce nenosí a osobní konflikty neřeší na veřejnosti, byl o jejich služby enormní zájem. Proto také brzy rozšířili nabídku služeb.
Dodáme vám dobrý důvod pro rozvod
Coby jejich klient, nemusíte mít zájem jen o hladké ukončení nějakého románku či krátkodobé známosti, nebo odmítnutí nežádoucí dočasné partnerky. Možná už jste ve vztahu hlubším, vážném, třeba rovnou v manželství. A marně z něj hledáte cestičku ven (kvůli románku, známosti či jiné žádoucí partnerce). Aniž byste přitom ztratili tvář. Což je přesně to, co byste při klasickém rozvodu riskovali.
Manželskou odluku totiž v Japonsku projednává zvláštní soud pro rodinné záležitosti, a ten nezřídka vydává záporná stanoviska. A to i v případě, že se jedná o tzv. kjogi rikon, tedy vzájemnou dohodu obou manželů. Porušit posvátný manželský slib a znehodnotit jej žádostí o rozvod je tu stále považováno za velkou skvrnu na společenské reputaci, pro muže i ženy. Nehledě na to, co si o tom pomyslí příbuzní a předkové. Ti živí i dávno zesnulí. Proto platí, že pokud chcete dosáhnout rozvodu a zrušení svého manželství, musíte před rodinným soudem předložit nějaký legitimní důvod.
Japonsko není v tomto ohledu odlišné od Evropy, a proto se tu i při rozvodovém řízení vytahují špinavé karty. Třeba to, že vaše manželka nebo manžel jsou vám nevěrní. Což je dost spolehlivý argument. Jak se jej ale dobrat, když o věrnosti vašeho protějšku nemůže být pochyb?
Musíte se obrátit na agenturu wakaresaseja, jednu ze zhruba dvou stovek nyní v Japonsku působících. A ta potřebný důkaz osobního selhání ochotně vytvoří. Buď jen legendu naznačující nevěru, anebo skutečný a dokonaný čin, hezky se vším všudy. Včetně inkriminující fotek a šťavnatých videozáznamů. S takovým materiálem pak můžete jednostranně dosáhnout rozvodu, ve svůj prospěch a povětšinou bez větší skvrny na osobním štítu.
Falešné románky i „skutečná“ nevěra
Vysoce profesionalizované agentury disponují obsáhlým katalogem figurantů/herců i technikou, která si nezadá se špionážními romány. Žena například může být na ulici oslovena neznámým mužem, aby mu poradila cestu do hotelu. Když jej v dobré víře kus cesty doprovodí, může vzniknout přesvědčivý snímek: místo na bazén šla na hotel s cizím hezounem.
Že je to naivní? Repertoár, s jakým „rozchodové“ firmy pracují, je ovšem mnohem obsáhlejší, a záleží jen na klientovi, kolik do diskrétních služeb investuje. Ceny prý kolísají od 0,5 po 1,6 milionu jenů (cca 100 – 300 tisíc korun), ke kterým se připočítává ještě padesátiprocentní bonus za úspěch.
Ve zvláště delikátních případech to ale může být mnohem víc. Zvlášť tam, kde jde o rozvodové vyrovnání a porušení podmínek předmanželské smlouvy.
Nastrčení sexy stážistky pod nos bohatého podnikatele, zprostředkování aférky celebrity s novým sportovním instruktorem? Žádný problém. Stejně jako nejrůznější náhodná setkání ve vlaku, metru a na ulici, která mohou skončit pozváním na skleničku. Že někdo zpovzdálí takové sezení natáčel, to se většinou člověk dozví, až když je u soudu sestříhané video předkládáno jako důkaz.
Wakaresaseja přitom fungují podobně jako detektivní agentury. Sestavují dohromady denní rutinu svého cíle, sledují jej, připravují si terén. K dispozici mají rozsáhlý vozový park, kamery i odposlechy, GPS sledovací zařízení. A především spoustu prověřených zaměstnanců, kteří sehrají roli figurantů pro náhodná dostaveníčka. To v případě, že by se jeden model napoprvé neujal.
Úspěšnost se těžko ověřuje
Když je past nachystána, je prý dobrým zvykem ještě čtyři až pět dní počkat. To aby mohl klient ještě jednou naposledy zvážit, jestli opravdu o akci stojí, nebo ji sám stornuje. „Potřebujeme mít opravdovou jistotu, že vědí, co po nás chtějí. Protože opravdu vážně narušíme jejich normální životy a existující emoční vazby,“ říká Hirojuki Jošida, ředitel tokijské společnosti Shadow (Stín), která se na organizování rozchodů specializuje.
„Kdyby to nebyla moje práce, tvrdil bych, že je to nemorální,“ prohlásil. Jenže jeho práce to je, a tak se většinou příliš nerozpakuje. Většinu pochybností prý odruší úvodní konzultace, jisté zábrany má prý jen tam, kde rozvod zasáhne rodiny s dětmi. Vyhýbají se také problematickým zákazníkům: těm nerozhodným a psychicky vyšinutým stalkerům. To je ale všechno. Úspěšnost těchto firem se, podle jejich vlastních slov, pohybuje v horizontu 95 procent. Doložit to ale nejde.
Byznys, který reprezentují agentury wakaresaseja, rozhodně není nástrojem, který by využívali jen rozvoduchtiví muži. Stále častěji jejich služeb využívají nespokojené manželky, které mají pocit, že po boku svých protějšků promrhávají život. Další výraznou doménou, ve které se profesní rozchodáři projevují, jsou nejrůznější lsti zacílené na zkoušky důvěry budoucích partnerů. Anebo, ještě praktičtěji, na odlákání a rozhádání snoubenců/snoubenek.
Zajímavostí je, že klientem tu nebývá vždy jen zhrzený a nevyslyšený milenec, který chce získat již zasnoubenou dívku zpět. Dost často si službu rozchodu žádají sami rodiče zúčastněných. Péče o klienta je pak složitější: „Je to jako operace rakoviny,“ říká Kijoši Hiwataši, ředitel agentury Lady’s Secret Service. „Odstraníte nádor, ale musíte se ujistit, že žádný nový nenaroste.“ Nežádoucí partneři musí být skutečně odsunuti na slepou kolej. Definitivně.
Zmizí z vašeho života, protože nemá na výběr
Ne vždy pak jde o aranžované románky s modelkami. Dehonestovat potenciálního partnera lze totiž i jinak. Třeba tím, že z něj uděláte zloděje, gamblera, drogově závislého nebo dlužníka. Vpravit někomu v obchodě do kabelky nezaplacené zboží, naplnit mu schránku nezaplacenými účty za roztodivné služby, pohodit někde injekční stříkačku nebo stvrzenku z erotického masážního salonu zase tak těžké není.
Anebo poslat pár vymahačů, přeptat se slečny, jak je na tom její přítel se splácením vypůjčených peněz. Nebo snad vmanipulovat mladého muže do nějaké dluhové pasti? Je to už sice na samé hranici legálnosti, ale pořád ještě na hraně toho, kam si lidé z agentury wakaresaseja oficiálně připouštějí, že jsou schopni v zájmu svých klientů zajít.
Pokud ještě dál, už se tím nechlubí. Placeni jsou totiž za výsledek.
V emočně vyprahlém světě nemají o práci nouzi, ať už je sebevíce kontroverzní. Jak říká japonská reportérka Mai Nišijama: „V Japonsku je trh pro všechno. Pokud nechcete, aby váš ex zveřejnil vaše erotické fotky, když si chcete vypůjčit falešné příbuzné pro prezentaci vlastní spokojené rodiny, pokud chcete zorganizovat dokonalé romantické setkání anebo zajistit, aby se vaše děti nestýkaly s těmi nesprávnými kamarády. Na všechno tu seženete firmu.“ Jen důvěra tu na prodej není.
