Autora práce vydané v magazínu Cognitive Research: Principles and Implications zajímalo, jak pandemie naše vnímání roušek ovlivnila. Měl ostatně materiál na porovnání, tématu se Michael Lewis z Cardiffské univerzity věnoval ještě v době před pandemií. Tehdy jeho výzkum zjistil, že roušku si spojujeme s nemocemi, s ohrožením. Že vysílá signál: „Od nositele se je třeba držet dál.“
V době pandemie se proto rozhodl prověřit, zda naše vnímání nositelů roušek proměnil fakt, že se kvůli covidu začaly tyto ochranné prostředky masově používat. A zjistil, že došlo k obrovskému posunu.
Covid roušku zatraktivnil
Při pokusu představoval dobrovolnicím mužské tváře bez roušky, s látkovou rouškou, s chirurgickou a s tváří z půlky zakryté knihou. Ženy měly na stupnici od jedné do deseti hodnotit, jak atraktivní jim ten který muž přišel. Výsledek? Pánové v rouškách byli nahlíženi jako významně přitažlivější než zbylé dvě skupiny.
Jenže nejen to, chirurgická rouška, ano, ona sterilní, fádní, nemocniční, dávala svým nositelům dokonce ještě větší atraktivitu než látková. „Dalo by se přitom očekávat, že módní, látkové roušky k přitažlivosti přispějí více než chirurgické,“ nezastírá přitom překvapení Lewis.
Jeho studie měla i druhou část, kdy naopak muži hodnotili přitažlivost žen v rouškách. Na své vydání v odborném tisku teprve čeká, podle svého autora však dospěla ke stejným závěrům. Naše vnímání lidí v rouškách se proměnilo obecně, platí to pro ženy i muže.
Portál South China Morning Post přitom připomíná dvě studie z Japonska, které dosvědčují, že trend zachycený všemi Lewisovými výzkumy neplatí pouze pro Evropu. Japonská práce z roku 2016 totiž seznala, že ženy ve zdravotnických rouškách byly tehdy nahlíženy jako méně atraktivní. Jenže o pět let později, v červnu 2021, v době pandemie, studie vydaná magazínem i-Perception zjistila, že ženy s tvářemi ukrytými pod chirurgickými rouškami byly hodnoceny jako přitažlivější a zdravější.
Lewis a jeho tým nakročil směrem k vysvětlení onoho posunu.
Rouška už neznačí nemoc a ohrožení
V zásadě se podle jeho slov ukročilo od vnímání roušky jako signálu, který naznačuje nemoc, k tomu, že rouška asociuje odpovědnost a péči. „Souvisí to s evoluční psychologií a s tím, podle čeho si vybíráme partnery, partnerky. Nemoci a známky chorob mohou hrát při partnerské selekci velkou roli. A předtím platilo, že jakékoli spojení s nemocí vystavovalo, jde-li o přitažlivost, stopku. Nyní v naší psychologii pozorujeme posun, roušky již nejsou vnímané jako varovný signál poukazující na infekci,“ popisuje Lewis pro list The Guardian.
Jaké konotace tedy během pandemie roušky získaly? S čím si je spojujeme dnes? Se zodpovědností, obezřetností, starostlivostí, péčí, a to má na vnímanou atraktivitu jejich nositele pozitivní dopad, objasňuje studie.
„Naše práce naznačuje, že za nejatraktivnější jsou považovány tváře zakryté zdravotnickou rouškou. Je tomu tak možná proto, že v době, kdy se cítíme zranitelní, můžeme používání zdravotnických roušek vnímat jako uklidňující, a proto cítíme vztah k jejich nositeli pozitivněji,“ uvádí výzkum.
„Předchozí spojení mezi nošením roušky a onemocněním se oslabilo. Nyní rouška asociuje pečovatelské profese,“ shrnuje Lewis.
Přijdou vám ženy v roušce atraktivnější?
Doplňuje však, že roli může hrát i fakt, že rouška přesměrovává pozornost na oči. A poznamenává zjištění jiných předešlých studií. Podle nich činí lidi atraktivnější též zakrytí levé nebo pravé poloviny tváře, a to i proto, že chybějící část obrázku si mozek pozorujícího dotvoří podle sebe a obecný dojem znásobí.
