Vyslýchajícím se měnil před očima. Pekař Bob Hansen odkrýval netvora, který v něm žil. A který nenáviděl ženy.
Sedmnáctiletá Cindy Paulsonová běžela onoho červnového dne roku 1983 o život. Klopýtala, umanutě utíkala se svázanýma rukama, bez bot, celá od krve. Za ní se hnal onen muž, právě ten, který se jí zpočátku jevil jako fajn chlapík. S puškou v ruce, aby ji skolil.
Jen chvilku předtím se Cindy vyprostila z jeho auta, zatímco nakládal věci do svého letadla, aby do něj nakonec odvedl i ji a odletěl s ní doprostřed aljašské divočiny a uspořádal si na ni lov. Mělo to být vyvrcholení jejího trýznění, předtím ji už znásilnil a mučil.
Lovec. A sériový vrah |
Cindy však využila příležitost, kterou jí situace na malý moment nabídla. Že se mu pokusí utéct, jí blesklo hlavou během zlomku sekundy, zakřičel jí to v hlavě vnitřní hlas. Během dalšího zlomku sekundy se ho rozhodla poslechnout, líčila pro magazín People. Ani neví, jak se vyprostila ze zadního sedadla jeho auta. Najednou však byla venku a zuřivě utíkala pryč.
Zachránilo jí to život.
Jiné ženy před ní štěstí neměly. Robert Hansen jich měl zavraždit na sedmatřicet, mnohdy tak, že je v drsné divočině vypustil a „lovil“.
Od koktání a akné k lovu
Narodil se v roce 1939, dětství prožil ve státu Iowa. Právě dětství může leccos objasnit, bylo mizerné. Despotický otec, v jehož pekárně musel pomáhat, dokonce i ve školní dny. „Byl to velký starý muž. Byl na něj opravdu tvrdý,“ vzpomínal Hansenův vrstevník Mike Eichler. Nadto čelil Bob kupě trablů: koktal, trápilo ho těžké akné, které mu zjizvilo tvář.
„Během základní a střední školy jsem vůbec nedovedl kontrolovat svou řeč. Lidi se mně smáli tak, že jsem byl rozrušený, naštvaný tak, že jsem začal nenávidět slovo ‚škola‘,“ líčil mnohem později pro New York´s Daily News. A pak tu byly dívky. Zatímco jeho spolužáci s nimi začali flirtovat a randit, Bob to měl zapovězené. „Z jizev na mé tváři pravděpodobně chápete, jak jsem to viděl: děvčata se ke mně nechtěla přiblížit,“ shrnul.
Stranil se okolí, přežíval jako ostýchavý samotář. Útěchu našel v přírodě – a v lovu. Puškou, lukem. Bob vyrostl v samotářského a vynikajícího lovce. Posléze do sebe vše zapadne.
Od okolí nečekal nic vstřícného. Choval se podle toho. Když mu bylo jednadvacet, zapálil garáž střední školy, kde zažíval příkoří. Odseděl si dvacet měsíců. Z vyšetření u psychiatra si odnesl posudek: manická deprese, infantilní osobnost s touhou došlápnout si na ty, kdo mu podle jeho mínění škodili, schizofrenní epizody.
