Otrokářské zázemí, vzletné cíle
Terč mnoha karikatur. Robert Coates však všechny posměšky sám před sebou ustál.
Je až s podivem, že zrození tohoto hereckého génia nezvěstovala padající hvězda, prolétající kometa anebo alespoň malý výbuch sopky. Na sklonku února roku 1772 se narodil docela nenápadně. Ale do rodiny bohatého průmyslníka.
Jeho otcem byl Alexander Coates, majitel třtinových plantáží a cukrovarů. Největší „zaměstnavatel“ na celých Malých Antilách. Nesmlouvavý osud chtěl tomu, aby se Robert stal záhy jedináčkem. Jeho sourozenci pomřeli na zimnici a bahenní horečky, malárie. On byl ušetřen, protože byl odeslán za vzděláním do Británie. A coby jediný dědic rodinného impéria byl taky náležitě opečovávaný až do skonu svých rodičů.
Jejich poslední přání, aby převzal správu karibského podniku, ale nenaplnil. A když v roce 1807 přebírá pozůstalost svého otce, bohatší ještě o velkou sbírku diamantů, odstěhuje se definitivně zpět do Anglie. Na tropy a cukrovarnictví zapomene, mnohem milejší mu bude městečko Bath. A rovněž branže, pro kterou se cítil být vyvolený.
S rodinným jměním, které by z něj dnes dělalo ekvivalent současného miliardáře, se začne věnovat módě.
Doba však extravagantnímu šatstvu, které navrhuje a produkuje, příliš nepřeje. Splývavé pánské pláště v nebesky modré, mušelínové vestičky zdobené bižuterií a rozpláclé kravaty, které je třeba upevňovat několika zdobenými jehlicemi, se zákazníkům nelíbí.
Robert Coates chápe proč.
Jeho móda se lidem nepozdává, protože jim přijde příliš neotřelá, odvážná. Nová. A to všechno proto, že ji nepropaguje žádné reklamní multimédium. Na mysli má přitom jedno konkrétní. Divadlo. Kdyby diváci sledovali herce v jím navržených kostýmech, jistě by jeho módu začali posuzovat jinak.
