Černého pasažéra poznáme na první pohled, ačkoli nedokážu přesně popsat podle čeho. Je v tom léty praxe vypěstovaná intuice. Prostě se podvědomě chováte jinak. Zrychlíte krok nebo ho naopak zpomalíte. Začnete jakoby telefonovat. Uhýbáte pohledem nebo naopak nepřirozeně zíráte. Všechny tyhle detaily vás prozradí.
Jeden politik se mi snažil utéct po eskalátorech, zatímco známý herec mi vyhrožoval, že mne zbije. Chytil jsem i slavného režiséra, který mne objal a hlaholil: „Jízdenku sice nemám, ale rád vás vidím! Vy jste takovej sympatickej!“
