Sobota 28. ledna 2023, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. ledna 2023 Otýlie

Spisovatel Chandler stvořil detektiva Marlowa a podlehl alkoholu

Dlouho žil jen s matkou, poté s dámou, která byla o osmnáct let starší. Psal básně, výborně studoval jazyky, účetnictví, poté psaní. Nejslavnější autor detektivek drsné školy byl úplně jiný, než jak byste si ho po přečtení jeho knížek představovali. S Philem Marlowem ho spojovalo jen pití.

Raymond Chandler psal obyčejnými, lidovými výrazovými prostředky o věcech, jimiž se zabývá vysoká literatura. | foto: Profimedia.cz

Když Raymondu Chandlerovi nabídli, aby napsal svou autobiografii, odpověděl ve svém typickém stylu: "Komu záleží na tom, kdy nějaký spisovatel dostal první bicykl?"

Ale možná že neměl chuť o sobě psát, jelikož nechtěl rozbít obrázek, v němž si ho čtenáři spojili s jeho hrdinou. Snad tu pravdu unesete: duchovní otec Chlapa chlapů, drsného detektiva Phila Marlowa, jenž okouzluje čtenáře i ženy ze svých příběhů hláškami, vzhledem, charakterem i fyzickou silou, byl téměř celoživotní alkoholik zamilovaný do ženy starší o osmnáct let, o němž dvě zhrzené dámy tvrdily, že byl potlačený homosexuál. Jeden z jeho známých o něm navíc prohlásil: "Mohli jste ho mít rádi, když jste mu nemuseli být nablízku."

Ale většina těch, kdo někdy přečetli jedinou detektivku s Marlowem, je mu nablízku velmi ráda. A přitom scházelo tak málo a nebylo vůbec nic.

Stačilo trochu méně štěstí v zákopech první světové války, kde dobrovolník Chandler přežil jako jeden z mála ze své jednotky. Anebo kdyby tolik nepil a nepřišel o práci. A kdyby potom nebyl zaťatý jako Marlowe, když šel po stopě špatnosti.

Svůj první román vydal teprve v padesáti. Nijak se neprodával a kritika ho ignorovala. Bylo to v roce 1939.

O šest let později, když po něm z Hollywoodu chtějí napsat scénář k jednomu filmu, už je na tom Chandler tak, že si u studia může naporoučet dvě limuzíny i s řidiči, které budou dnem i nocí stát před jeho domem, šest sekretářek a každodenní odvoz služebné na trh.

Začal to vyhazov

Opravdu, začalo to vyhazovem. V krásné Americe konce 20. let leží dolary na ulici a život jen frčí. Ležely tam i pro Chandlera, který se stal viceprezidentem ropné společnosti jménem Dabney Oil Syndicate. Plat: tři tisíce dolarů měsíčně. Život: mejdany, golf, dlouhé víkendové tahy. A taky milenka. Budoucnost: rozhodně ne černá, protože s akciemi ropných společností se na Wall Streetu neobchodovalo, a tak je nezasáhl krach v roce 1929.

S firmou to tedy z kopce nešlo. Zato s Chandlerem ano. Byly to časy, kdy létal s přáteli na divoké flámy z Los Angeles do San Franciska a kdy na něj seděla slova, jimiž popsal ochmelku v jedné z povídek: Odskočí si na rychlé pivo a probere se s plnovousem v Singapuru.

A k tomu ta dívka. Přímo z firmy. Tráví spolu dlouhé opilecké víkendy, takže do práce chodí až ve středu. On ji kryje a jemu se nikdo neodváží něco říct. K tomu spousta výstředností. Jednou nevypočitatelný opilý Chandler zamíří na známého pistolí. Jiný známý o něm řekne: "Setkat se s ním je jako přistát na zajímavém místě a zjistit, že je zahalené mlhou."

V roce 1932 přichází výpověď. Každoměsíční jistota tří tisíc je v tahu. Ale Chandler zase tolik nelituje. Stejně ho ta práce nebavila.

Přestal na nějakou dobu pít a v telefonním seznamu Los Angeles uvedl u svého jména "spisovatel".

K obojímu, psaní i souboji s alkoholem, totiž směřoval celý život.

Vypletač raket, voják. A pak přišla Cissy

Jeho otec, který pracoval jako inženýr na stavbě amerických železnic, byl těžký pijan, jehož "obvykle našli někde opilého, pokud ho vůbec našli". Matka byla krasavice z Irska, což hrálo v Chandlerově životě velkou roli. Když se rodina rozpadla, bere Raymonda do Británie, kde chodí na elitní střední školu Dulwich College. Není to sice Eton nebo Harrow, ale pořád je to špička.

Vše platí bohatý strýc. Když studia skončí, vyrazí mladý muž do života nečekanou zatáčkou: místo do Oxfordu nebo Cambridge jede do Paříže a pak do Německa. Zdokonaluje si jazyky. Potom se v Londýně uchází o místo úředníka a s velmi pěkným výsledkem (třetí z osmi set uchazečů) projde konkurzem do Admirality, tedy ministerstva britského válečného námořnictva, což vypadá jako terno.

Ale jen vypadá. "Měl jsem v sobě příliš irské krve, než abych se nechal postrkovat předměstskými nulami," řekne později. Po půl roce klotové rukávy stahuje. Matka a strýc s velkou peněženkou jsou zděšeni. Pak píše básně a dost dobré eseje, zkouší kariéru novináře v Daily Expressu. Ale končí i s tím. Neuživil by sebe a matku, protože strýcova peněženka se zavřela.

Tak si od něj v roce 1912 aspoň půjčí 500 liber, což jsou závratné peníze, a jede do Ameriky, aby tam našel štěstí. Jenže to se mu i tam nějak vyhýbá. Jeho problémem je, že je příliš britský. V úřadě, kde pracuje, se mu kolegové vysmívají kvůli přízvuku a dokonalému chování. Nakonec skončí na pacifickém pobřeží, kde vyplétá tenisové rakety, pracuje na meruňkové plantáži a po večerech studuje účetnictví. Za šest týdnů mu řeknou, že zvládl osnovy celého tříletého studia.

Ale Amerika přece jen ukáže své kouzlo. Když tam plul, seznámil se na parníku s lidmi, kteří ho pozvali k sobě do Los Angeles. Vypraví se k nim. Zajistí mu práci účetního v mlékárně a za pár let už počítá účty v ropné společnosti za tři tisíce měsíčně.

Ale mezi tím byla taky válka. Cudný, nepolíbený a s matkou žijící Chandler vypadá možná jako mazánek, ale do války jde sám. Jako dobrovolník. Přihlásí se ke kanadským jednotkám, na západní frontě se objeví v březnu roku 1918. Má pořád spoustu času na to, aby ho roztrhal granát, otrávil plyn, nebo propíchl německý bajonet. Něco podobného se stalo spoustě mužů, kteří přišli s ním. V červnu je zraněn při dělostřeleckém přepadu, který zdecimuje jeho prapor tak, že musí být rozpuštěn. Když se zotaví, jde do pilotního kurzu. Naučí se létat, ale válka skončí dřív, než zasáhne do vzdušných bojů.

Válka pro něj byla důležitá hned z několika důvodů. Pochopil, co je strach a bolest a že lidé mohou být snadno mrtví, což zužitkoval ve svých knihách. Taky začal pít. A seznámil se vojákem Gordonem Pascalem, do jehož nevlastní matky, herečky Cissy, se po návratu za Atlantik zamiloval a ona se kvůli němu rozvedla. Byla sice o 18 let starší (původně mu říkala, že je to jen o osm let), ale byla krásná a měla postavu modelky. První roky po svatbě prý dělala domácí práce nahá. Vzali se v roce 1924, když mu zemřela matka. Jemu bylo 35, Cissy 53 let.

Pak přišly bezstarostné roky, alkohol a milenka. A potom strmý pád z viceprezidentských výšin. Chandler musel přemýšlet, jak po vyhazovu z ropné společnosti uživí manželku.

Dal se na psaní.

První kniha v padesáti

A šel na to neuvěřitelně metodicky. Nejdřív absolvoval kurz tvůrčího psaní a pořídil si notýsek, kam si zapisoval zajímavá jména, výroky, hlášky, vtipy a postřehy. Až pak začal psát povídky. Vytvořit první mu trvalo pět měsíců. Pětkrát ji přepsal.

Otec Phila Marlowa

Raymond Thornton Chandler se narodil v roce 1888 v Chicagu v irsko-americké rodině. Studoval na londýnské Dulwich College, psal pro Daily Express a skládal volným veršem romantické básně. Velkou spisovatelskou kariéru však začal po studiu tvorby detektivkáře Erle Stanleye Gardnera až po návratu do Ameriky. První detektivní povídka mu vyšla v roce 1933, první román o šest let později. Jeho nejznámějšími díly jsou Hluboký spánek, Vysoké okno, Dáma v jezeře či Případ naruby. Vdechl život cynickému soukromému očku se smyslem pro spravedlnost Philu Marlowovi a stal se vyhledávaným autorem scénářů pro Hollywood. Zemřel na zápal plic v roce 1959.

Jestli čekáte, že potom přišla sláva a peníze, sledujete příliš filmy. Tohle byl opravdový život. Vlastně živoření. Chandler psal do časopisu s detektivkami jménem Black Mask, který byl sice šestákový, ale kolem nějž vznikala kvalita. Dobré reálné příběhy, žádná vyumělkovaná faleš, zavražděný už neležel v salónním kupé, ale v postranní uličce. A postavy mluvily jako lidé ze života.

Mezi autory stylu, jemuž se později začne říkat drsná škola, Chandler rychle vyniká. Ale trvá to pár let mizerných honorářů, než ho opravdu významný newyorský nakladatel Alfred Knopf vybídne, aby napsal román. A tak se zrodí Phil Marlowe, muž, v němž se zkombinovalo vše, čím Chandler byl, čím být chtěl a čeho se bál, že by mohl být. Jméno dostal po Marlowe House v Dulwichi, budově v Chandlerově škole.

Je rok 1939 a vychází Hluboký spánek. Jestli teď čekáte, že potom už konečně přišla ona exploze úspěchu, slávy a peněz, jste pořád příliš zbrklí.

Prodeje jsou dost špatné, něco přes deset tisíc, ohlasy taky. Pro intelektuální recenzenty je to jen detektivka a nad takovým úpadkovým žánrem ohrnují nos.

Po několika letech prodá Knopf s těžkým srdcem práva na Hluboký spánek nakladateli laciných knih. A najednou se knihy prodá 450 tisíc kusů. Hlas lidu promluvil.

Chandler se nemohl nelíbit, což platí dosud. Byl a je jiskřivý, zábavný, šťavnatý. Je ze života. Věříte mu, protože jeho hrdina je člověk, který nevydělá velké peníze proto, že v prodejném světě není na prodej. Je radši chudý a váží si sám sebe. A k tomu ten vtip a sebevědomí.

Chandlera lidé četli, ale velké peníze z toho nebyly. Do roku 1950 prodal v USA tři miliony knih, ale vyneslo mu to jen 56 tisíc dolarů.

Ale v té době už našel zlatou studnu. V roce 1943 ho oslovilo studio Paramount, aby psal scénáře. Za čtyřtýdenní práci na scénáři dostával 40 tisíc, za scénář filmu k vlastní knize Playback dokonce 140 tisíc. V roce 1946 jeho daň z příjmu činila 50 tisíc dolarů. Je to skoro tolik jako výše uvedené honoráře za knihy.

Tento obrovský nepoměr netušil ani Chandler. Když k němu hlavouni z Paramountu přijeli, řekl jim: "Teď je pondělí, do příštího úterka to budete mít a chci za to tisíc dolarů." Oni se na sebe útrpně koukli a vysvětlili mu, že první film bude psát čtrnáct týdnů a za každý týden mu pošlou 750 dolarů.

Měl jméno a to dělalo peníze. Například později v jednom rádiu běžel každý týden seriál detektivek o Marlowovi, který jen zaštítil, protože ho psali jiní. On za to, že stanici "půjčil" jméno svého hrdiny a občas korigoval scénáře, dostával za každý díl 750 dolarů. Seriál běžel čtyři roky.

To velkolepé renomé neměl náhodou, každý, kdo kdy Chandlera četl, ví, že psát uměl. Nádherné dialogy, vtipné hlášky, geniální sevřené popisy. Třeba tohle: "Ze vzdálenosti deseti metrů vypadala jako senzační kočka. Ze vzdálenosti tří metrů vypadala jako stvořená k tomu, aby se na ni člověk díval ze vzdálenosti deseti metrů."

Jednu cenu ale musel zaplatit. Když Chandler psal doma povídky a knihy, nepil. Vedl tichý život s psacím strojem a Cissy. Ve studiu okamžitě začal pít. Nosil velkou aktovku rozdělenou na tři fochy. V jednom byly psací potřeby, ve druhém papíry, ve třetím láhev whisky.

Konec na obzoru

Když Cissy v roce 1954 zemřela, démon alkohol se spojil se steskem a vítězil na celé čáře. Chandler se dětinsky zamilovával do každé ženy, kterou potkal. Kromě jiných mezi nimi byla jeho literární agentka, jeho sekretářka či vdova po Georgi Orwellovi.

Kupoval jim drahé šperky a jedné nabídl, že nechá zabít někoho, kdo ji trápil. A někdy se zamiloval i do žen, které ani neviděl. V Británii chtěl romanticky zachránit dívku souzenou za vraždu milence.

Bylo to v době, kdy ho z londýnského hotelu, kde bydlel, nechali soudně vystěhovat pro opilství. Doma v Kalifornii k němu několikrát musela přijet policie, které volal, že spáchá sebevraždu.

Zemřel v roce 1959 jako sedmdesátiletá troska. Ale do poslední chvíle mu to skvěle psalo.

Na jeho pohřeb přišlo sedmnáct lidí.

New York Times napsaly v nekrologu snobsky, že "získal i pozornost intelektuálských kruhů". Čas ukázal, jak hrubé podcenění to bylo.

Autor:
  • Nejčtenější

Najednou je problém procházka i pití kávy. Reportér si zkusil život s kily navíc

Premium Zkratka STOB znamená stop obezitě. Označuje se jí společnost odborníků na změnu životního stylu. Lékaři, psychologové,...

Poklady pod Prahou. Město dělili na část pro živé a pro mrtvé, líčí archeolog

Premium Archeolog a ředitel ústavu Archaia Vojtěch Kašpar už přes třicet let jezdí po místech, kde mají vyrůst nové stavby, aby...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Existují případy, kdy se sám dorovnal prst, popisuje biolog lidskou regeneraci

Premium Čolkovi doroste utržená noha nebo vypíchnutá čočka v oku, rybám dorůstají ploutve. Profesor Jaroslav Petr popisuje, že...

Kořeny antisemitismu. Covid neskončil, ale už za něj mohou Židé, říká expert

Premium Na 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát při té...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Několik lidí se dostalo na dotyk ke klenotům. Hrad je označil za odborníky

Premium Zatímco jiní mrzli v několikahodinových frontách venku před katedrálou svatého Víta, aby z několika metrů spatřili na...

Přání bank je vyslyšeno. Za předčasné splacení hypotéky si lidé připlatí

Premium Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se změní. Banky si budou moci účtovat nejen administrativní náklady v...

Fotbal se mění, Slavia také. Trpišovský exkluzivně o trendech i návratu Stancia

Premium Když se ve chvilce volna vyrazil projít po pískovcových útesech a díval se, jak do skal narážejí mořské vlny, hlavou mu...

Pražský popravčí. Jan Piperger byl z katovské rodiny, provedl 50 exekucí

Nejprve se živil jako čalouník. Rodové profesi kata však neunikl. Doma ve skříni měl Jan Piperger pytel s oprátkou,...

Žil v biblickém Jerichu. Technologie teď dala muži tvář

Byla jednou ze slavné skupiny sedmi lebek z Jericha, které byly obaleny sádrou a v očních důlcích měly vsazené mušle....

Malý penis, silné auto. Není to klišé, máme důkaz, říká studie

Premium Není to jen stereotypní urážlivé klišé. Mezi touhou po drahých, rychlých, silných sportovních vozech a obavou z...

Lupiči cihly objevili omylem. A byla z toho největší krádež zlata všech dob

Premium Loupež zlata, označována jako největší všech dob, vynesla v roce 1983 odvážným zlodějům 26 milionů liber, v přepočtu na...

Deníčková soutěž: Vyhrajte čtení na dlouhé zimní večery
Deníčková soutěž: Vyhrajte čtení na dlouhé zimní večery

Sdílejte příběh ze života, napište deníček a vyhrajte skvělou sérii knih od Jo Nesba, ve kterých své detektivní schopnosti předvádí sám rozervaný...

Evropu čeká nemovitostní zvrat, varují experti. Hrozí potíže s financemi

Problémy s financováním exkluzivních staveb v evropských metropolích naznačují, že by Evropu mohl na realitním trhu...

Přání bank je vyslyšeno. Za předčasné splacení hypotéky si lidé připlatí

Premium Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se změní. Banky si budou moci účtovat nejen administrativní náklady v...

Z šestnáctileté dívky se vlivem vzácného onemocnění stala stařenka

Raizel Grace Calago z Filipín se ještě před dvěma lety účastnila soutěže krásy. Dnes ale vypadá jako padesátiletá žena...

Největší zlo jsou cukry, tuky tělo potřebuje, říká výživový specialista

Premium Výživová doporučení se mění. Dokonce i tuky, které bývaly na černé listině, už jsou brány na milost a staly se součástí...

„Nadzvukový strategický bombardér“ Mjasiščev M-50 byl falešným strašákem

V roce 1959 vzlétl prototyp vizuálně zajímavého stroje Mjasiščev M-50. Sověti chtěli nadzvukový letoun pro dopravu...