Schopný velitel s aurou obyčejného chlapa, který stával v bosenské válce první linii se svými muži, takový byl jeho obraz v srbské armádě. (Na snímku z roku 1994 střílí při ofenzívě proti městu Goražde.) Byl však prodchnutý nacionalistickým fundamentalismem a jeho běsy z minulosti.

Autor: Getty Images

Krvavý konflikt v bývalé Jugoslávii nahlížel jako „boj proti Turkům“, bosňácké muslimy to mělo dehumanizovat. Mladićovým cílem bylo ospravedlnit jakékoli násilí proti nim, sebevíc teroristické.

Autor: Getty Images

Ve svém tažení došel daleko. Přišel o lidskost, jeho jednotky rozsévaly zkázu. Přišel o svou dceru, zastřelila se jeho vlastní pistolí. Svých krvavých činů bosenský řezník nikdy nelitoval.

Autor: Profimedia.cz

Zvěrstva, za nimiž se svými náhledy a vizemi stál, doložila, kam až vede nacionalismus. I v moderní době, civilizované epoše po druhé světové válce, na konci dvacátého století. (Na snímku ohledávají forenzní experti masový hrob u bosňácké vesnice Memići, rok 2003.)

Autor: ČTK

Kdo byl Ratko Mladić? Odpověď se bude lišit podle toho, koho a kde se zeptáte. Zásadní je, že rozsudek Mezinárodního trestního tribunál pro bývalou Jugoslávii jej nahlíží jednoznačně: odsoudil ho jako válečného zločince.

Autor: Profimedia.cz

Mladić byl považován za jednoho z hlavních aktérů etnických čistek provázejících válku v mnohonárodnostní Bosně, která si vyžádala kolem 100 tisíc životů. Zhruba 2,2 milionu lidí bylo vyhnáno ze svých domovů. Někdejší velitel bosenskosrbské armády si vysloužil přezdívku „bosenský řezník“.

Autor: ČTK

Soud jej dne 22. listopadu 2017 uznal vinným ze zločinů proti lidskosti, respektive z masového a systematického teroru namířeného proti nesrbskému civilnímu obyvatelstvu: přesvědčivě mu byly doloženy rozsáhlé perzekuce, pronásledování obyvatel na náboženském základě.

Autor: ČTK

Patřilo k tomu vyhlazování, vraždy a nucené deportace, násilné odsuny desetitisíců lidí. Žen, dětí a starců. Jeho cílem bylo určitou skupinu obyvatel – především muslimské etnikum – na daném území zcela zlikvidovat, a vytvořit „etnicky homogenní“ srbské prostředí.

Autor: ČTK

Vinným byl uznán ze všech pěti bodů obžaloby ze zločinů proti lidskosti. A čtyři body ze čtyř, v nichž byl rovněž uznán vinným, se týkaly tzv. Porušení zákonů nebo zvyklostí válečného práva. Šlo o nezákonné útoky na civilisty, šíření teroru a vraždy v kontextu válečného práva.

Autor: ČTK

Byl osobně odpovědný za blokádu, obléhání Sarajeva. Ta běžela 1 425 dní, téměř čtyři léta. Šlo o vůbec nejdelší obležení sídla v novodobé historii. Patřilo k tomu ostřelování civilních čtvrtí děly a minomety, palba ostřelovačů na civilisty. Ve výsledku to vedlo ke smrti více než 10 tisíc obyvatel města.

Autor: Profimedia.cz

Tragédie, kterou rozséval, se vepsala i do jeho osobního života. V roce 1994 spáchala jeho pistolí sebevraždu dcera Ana, studentka medicíny. Podle mnohých svědectví neunesla tíži toho, z jakých zvěrstev je její otec obviňován. Mladić fakt sebevraždy nikdy nepřijal, posedle měl za to, že dcerku zavraždili jeho nepřátelé.

Autor: ČTK

Mladić v květnu a červnu 1995 nařídil zadržet 284 příslušníků mírových sil OSN, jednotek UNPROFOR. Ti pak byli použiti jako lidské štíty, připoutáni k různým strategickým objektům, aby se zabránilo leteckým úderům NATO na pozice bosenských Srbů.

Autor: Profimedia.cz

Z jedenácti bodů obžaloby byl uznán v desíti případech. Hlavním bodem bylo nařčení z genocidy. Té se dle verdiktu soudu dopustil v červenci 1995 v Srebrenici. Byl odsouzen za zorganizování a přímé řízení systematického vyvraždění více než osmi tisícovek bosňáckých mužů a chlapců.

Autor: Profimedia.cz

Tribunál v Haagu konstatoval, že tyto brutální zločiny by se v takovém rozsahu nestaly bez přímého přispění, rozkazů a vedení Ratka Mladiće.

Autor: ČTK

Mladić svou obhajobu založil mimo jiné na tom, že byl pouhým vojákem plnícím rozkazy. Byl to argument hodný zpochybnění. Jako vrchní velitel armády Republiky srbské (VRS) měl totiž nad svými jednotkami absolutní kontrolu. On byl tím, kdo rozkazy vedoucí ke zvěrstvům vydával.

Autor: ČTK

A o zvěrstvech páchaných svými vojáky byl velmi dobře informován. Že jde na území dnešní Bosny a Hercegoviny organizovat faktickou genocidu nesrbského obyvatelstva, v tom měl jasno už od května 1992.

Autor: ČTK

Na Shromáždění bosenských Srbů Mladić, tehdy čerstvě jmenovaný velitelem armády, totiž strategické plány „na úplné oddělení srbského obyvatelstva od muslimského a chorvatského“ sám nazývá genocidou.

Autor: Profimedia.cz

„Lidé nejsou klíče v kapse nebo drobné v peněžence, aby se daly přesouvat z místa na místo. Nemůžeme provést etnické očištění, nemůžeme mít síto, aby jím propadli jen Srbové a ostatní odešli... To, co navrhujete, je genocida,“ vyložil Mladić v květnu 1992, jeho slova zachytil zápis. A genocidu se vydal provést.

Autor: Profimedia.cz

O tom, že schvaloval plán na trvalé odstranění ne-srbského obyvatelstva z bosenského území všemi dostupnými prostředky, se opakovaně pyšně šířil do světových médií v době, kdy ještě nosil generálskou uniformu.

Autor: ČTK

U soudu tvrdil, že předem neexistoval žádný organizovaný plán na vyhlazení nebo nucené vysídlení ne-srbského obyvatelstva. Opakoval, že pohyb civilistů byl jen přirozeným důsledkem válečného chaosu, nikoli výsledkem systematické kampaně vedené armádou. I to bylo obžalobou vyvráceno.

Autor: Profimedia.cz

V případě masakru ve Srebrenici se Mladić obhajoval, že sám nedal k masovému vraždění žádný rozkaz. Hromadné popravy zajatců byly podle něj jen lokální excesy místních velitelů a polovojenských jednotek, které jednaly svévolně, z pomsty a mimo jeho kontrolu.

Autor: ČTK

Když však 11. července 1995 jednotky bosenských Srbů obsadily Srebrenici, doprovázel Mladiće srbský televizní štáb. A na videozáznamu, který obletěl svět, prohlásil: „Předáváme toto město srbskému národu jako dárek. Nastal čas pomstít se Turkům na tomto území.“

Autor: Profimedia.cz

Podle soudu toto prohlášení jasně dokazovalo, že následné masakry nebyly náhodné, že šlo o předem plánovanou odplatu. O den později, 12. července 1995, navštívil Mladić základnu OSN v Potočari, kde se tísnily tisíce vyděšených uprchlíků.

Autor: ČTK

Zatímco jeho vojáci venku oddělovali muže od žen, Mladić před kamerami rozdával dětem sladkosti a dospělým tvrdil: „Nebojte se, nikomu se nic nestane. Všichni budete bezpečně evakuováni.“ To cynické divadlo bylo určené jen k tomu, aby oběti nekladly odpor před zahájením masových poprav.

Autor: Profimedia.cz

Čtyřiačtyřicet měsíců trvající obléhání Sarajeva se Mladić před tribunálem v Haagu zkoušel interpretovat jako legitimní obranu srbských vesnic a obyvatel žijících v okolí města,jako reakci na útoky bosenské vládní armády operující přímo ze Sarajeva.

Autor: Profimedia.cz

Ostřelování obytných čtvrtí a činnost ostřelovačů odmítal chápat jako záměrný teror a oběti z řad civilistů přičítal „přirozenému zmatku“ během divokých bojů v městském prostředí. Opakovaně byl při svých výpovědích usvědčen ze lži.

Autor: Profimedia.cz

Během obléhání Sarajeva nahrály tajné služby bosenské vlády nekódovanou radiovou komunikaci mezi Mladićem a jeho dělostřeleckými veliteli. Nahrávka z 28. května 1992 patří k nejotřesnějším důkazům. „Zaměřte se na Velešići a Pofalići. Tam to zasáhněte, tam není moc Srbů!“ nařizoval bombardování městských čtvrtí, civilních cílů.

Autor: Profimedia.cz

Mladić osobně vybíral frekventované sarajevské ulice, kde se pohybovalo velké množství lidí, a nařizoval dělostřelectvu pálit tak, aby civilisté neměli kam utéct: „Palte na Baščaršiju. Pusťte tam celou salvu z raketometů!“ zazníval u soudu z nahrávek jeho hlas.

Autor: Profimedia.cz

Mladić osobně vydal pokyn i k pomalému nepřetržitému nočnímu bombardování města. Tak, aby civilní obyvatelstvo nemělo šanci si odpočinout a propadalo panice. „„Každých deset minut vystřelte jednu nebo dvě rány, dokud vám neřeknu, abyste přestali.“

Autor: Profimedia.cz

Město nebylo přímo vojenským cílem. Bylo jen metou, rukojmím, argumentem při jednáních. Tím, že vypálí celé Sarajevo, když bude chtít – protože ho má v hrsti – opakovaně vyhrožoval. Pokoušel se zlomit morálku obránců. Za každou cenu, bez ohledu na oběti.

Autor: Profimedia.cz

Opakovaně vydával pokyn k ostřelování konkrétních obytných čtvrtí Sarajeva, s vědomím, že zasáhne civilisty. Dokreslují to i jeho osobní zápisky v denících. „Naším úkolem je donutit Sarajevo ke kapitulaci. Za každou cenu.“

Autor: ČTK

V zápiscích z let 1992 až 1995 si Mladić vlastnoručně zaznamenával rozkazy a strategické debaty, které dokazují záměr odříznout město: „Musíme ho úplně zablokovat, přerušit dodávky elektřiny, vody a plynu. Sarajevo nesmí mít klid. Dokud nebude naše, musí trpět. Každý den musí pocítit tlak našich děl.“

Autor: Profimedia.cz

Během obléhání Sarajeva dopadlo na město v průměru 329 dělostřeleckých a minometných granátů denně. Nejintenzivnější ostřelování se odehrálo 22. července 1993, kdy bylo na město za jediný den vypáleno rekordních 3 777 ran. To znamenalo průměrně jeden dopad každých 22 sekund.

Autor: Profimedia.cz

Během celého, 1 425 dní trvajícího obléhání, zasáhlo město odhadem přes 470 až 500 tisíc střel. Tato soustavná palba poškodila prakticky všechny budovy ve městě a kolem 35 tisíc domů zcela zničila. Cíleně byly zasahovány nemocnice, přeplněné tržnice i kulturní památky, jakou byla národní knihovna.

Autor: ČTK

Zpráva o celkovém počtu zraněných, předložená soudu v Haagu, za zdokumentované období 306 dnů dospěla k závěru, že bylo zraněno 13 472 lidí. V průměru přibližně čtyřiačtyřicet osob za den. Žen, dětí, seniorů. Na ně cílila palba především.

Autor: Profimedia.cz

Jeho obhajoba u mezinárodního tribunálu byla směsicí drzého výsměchu, legislativních kliček, výbušného popírání legitimity soudu a přisuzování odpovědnosti za činy jiným aktérům. A vymlouvání se na svůj zdravotní stav. Zjednodušeně řečeno, byla to obhajoba naprosto zbabělá.

Autor: Profimedia.cz

Tváří tvář tribunálu a téměř jistému trestu se pořád mohl „hrdě“ přihlásit ke svým činům, využít zájmu světových médií k obhájení svých motivů. Vyslat poselství. Přihlásit se ke krvavé gloriole srbského národního hrdiny. Neudělal to.

Autor: Profimedia.cz

Chtěl si zachránit krk, ne své jméno nebo svůj odkaz. Většina z těch, které poslal na smrt nebo nechal zmasakrovat, nejspíš projevila více statečnosti.

Autor: Profimedia.cz

První oficiální obžaloba Ratka Mladiće ze strany Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii byla vznesena 24. července 1995, krátce po masakru ve Srebrenici. K haagskému soudu byl však vydán až 31. května 2011, po šestnácti letech skrývání.

Autor: ČTK

I když „skrývání“ asi není to nejpřesnější slovo. Až do roku 2002 žil, coby mezinárodně hledaný zločinec, docela volně v Srbsku. Užíval si statusu celebrity. Chodil do restaurací, na fotbalová utkání v Bělehradu. Vojenskou hodnost si podržel, stejně jako výsluhy vyplácené daňovými poplatníky.

Autor: ČTK

Až po roce 2002 přešel do polo-legality. Ochrannou ruku už nad ním oficiálně nedržel srbský stát, ale síť věrných ex-policistů, vysloužilých generálů a nacionalistů. Mladić tehdy začal rychle střídat adresy svého pobytu v Bělehradě.

Autor: Profimedia.cz

Do plné ilegality přešel, až když po něm Srbsko pod vedením prozápadních politiků zintenzivnilo pátrání a vypsalo na něj odměnu 10 milionů eur. Používal falešné jméno Milorad Komadić a skrýval se u svého bratrance ve vsi Lazarevo, kde byl také zatčen. Odpor už nekladl, i když byl ozbrojen.

Autor: ČTK

Proces ovšem nebyl zdaleka tak uspokojivě rychlý, jak by asi pozůstalí obětí očekávali. Verdikt o doživotním trestu Ratka Mladiće padl 22. listopadu 2017. Odvolal se. Definitivně a pravomocně pak byl odsouzen po zamítnutí odvolání 8. června 2021.

Autor: Profimedia.cz

Když tehdejší srbský prezident Boris Tadić 26. května 2011 oznámil Mladićovo dopadení, reakce srbské společnosti byly extrémní. Proevropská část obyvatel a oběti války cítily úlevu z konce „Řezníka z Bosny“. Ale velká část srbské veřejnosti to nesla velmi těžce.

Autor: Profimedia.cz

V Bělehradě, Novém Sadu a dalších městech okamžitě vypukly demonstrace radikálních nacionalistů. Největší protest v Bělehradě, který pořádala Srbská radikální strana, přitáhl desítky tisíc lidí. Protestující skandovali, že Mladić je „srbský hrdina“, nikoli válečný zločinec.

Autor: Profimedia.cz

Pro velkou část obyvatel v Srbsku a v bosenské Republice srbské zůstával Mladić symbolem „obránce srbského národa před vyhlazením“. Lidé vnímali jeho vydání do Haagu jako národní potupu a nátlak ze strany Západu a Evropské unie.

Autor: ČTK

Tuto hlubokou polarizaci lze pozorovat v srbské společnosti i dnes, poté, co ve věku čtyřiaosmdesáti let, po dlouhé nemoci a sérii mozkových příhod, zemřel Ratko Mladić v haagské nemocnici.

Autor: Profimedia.cz

Mladićova smrt opět obnažila hluboké etnické rozdělení regionu. Zatímco v Bosně a Hercegovině je vnímán jako strůjce masového vraždění, nacionalistické části srbské společnosti ho nadále glorifikují coby hrdinu, který jen bránil srbský národ.

Autor: Profimedia.cz

Dějištěm mezinárodního skandálu se hned ve čtvrtek 27. srpna stalo Česko. Fanoušci srbského klubu Crvena zvezda Bělehrad totiž pouhé hodiny po oznámení Mladićova úmrtí vyvěsili transparent oslavující jejich „generála“ během zápasu v Plzni.

Autor: ČTK

Většina z těch srbských ultras, kteří cestou na plzeňský stadion provolávali slávu Ratku Mladićovi, ještě ani nebyla na světě, když „Řezník z Bosny“ obléhal Sarajevo a připravoval masakr ve Srebrenici.

Autor: ČTK

Toto je jiné, mnohem případnější ohlédnutí za generálem a jeho nacionalistickým běsněním: hřbitov s oběťmi bosenské války v Potočari. Leží zde přes šest tisíc Mladićových obětí.

Autor: Profimedia.cz

Zemřel bosenskosrbský válečný zločinec Mladić. Za genocidu si odpykával doživotí