Segregace a rasismus: témata, která byla pro americký film výzvou

aktualizováno 
Dnes se tváří jako navoněná továrna, která nezná diskriminaci podle barvy kůže, ale vždy takový Hollywood nebyl. I americká kinematografie odrážela postoje, které společnosti vládly. A mezi nimi měla místo též rasová nesnášenlivost. Cesta k první afroamerické herecké hvězdě byla složitá.

Kult hákového kříže šokuje násilím, ale také tím, že odhaluje, jak je problém hluboký. Hlavní hrdina se změní, společenská tenze ale zůstává. | foto: Profimedia.cz

Jedno z ikonických děl němé éry kinematografie z režisérské dílny slavného D.W. Griffitha s názvem Zrození národa tak v roce 1915 otisklo tehdejší pohled na Afroameričany do historického konfliktu Severu proti Jihu. Příběh sledoval osudy dvou spřátelených rodin, které se ocitnou na opačných stranách válečného snažení. Hlava první rodiny prosazuje zákon umožňující zrušení otroctví, syn z druhé rodiny naopak organizuje Ku-klux-klan jako reakci na stoupající násilí ve městě.

Film sbíral úspěchy na všech frontách, tehdejší noviny však snímek obviňovaly z rasismu. A nebylo divu, film totiž vychází z románu Člen klanu od známého rasistického autora Thomase Dixona. Griffith sice zjemnil ostré hrany románu, ale i tak obsahoval výsledek jeho práce mnoho sporných a kontroverzních motivů. Proti těm bojovali stoupenci Asociace za práva barevných lidí (The Nation Associaation for the Advancement of Colored People). Argumentovali tím, že umělecké kvality díla posilují už tak silnou rasistickou propagandu tehdejší doby, a žádali odstranění několika sporných scén.

Fotogalerie

Úspěchu se však nedočkali a Zrození národa bylo do kin dál uváděno v původní podobě. Taková byla doba. Je ostatně ilustrativní, že členům Asociace musela být zajištěna speciální projekce. V kině kvůli rasové segregaci snímek zhlédnout nemohli.

Otázky rasismu a diskriminace byly v Hollywoodu aktuální také v poválečném období. Slavný spisovatel a režisér Elia Kazan se ve snímku Džentlmenská dohoda v roce 1947 zaměřil na problematiku antisemitismu newyorské vyšší třídy. V hlavní roli exceloval Gregory Peck a film si odnesl několik ocenění včetně Oscara za nejlepší snímek.

Afroamerická hvězda

Zlom však přišel v roce 1950 spolu s dílem Josepha L. Mankiewicze No Way Out, který pro film v podstatě objevil Sidney Poitiera. A ten se stal jedním z prvních černošských herců, jimž byla svěřena hlavní role v celovečerním filmu. (Později také obdržel jako první černošský herec Oscara za hlavní roli.)

Své zkušenosti následně zúročil například ve snímku A Raisin in the Sun z roku 1961. Film na motivy divadelní hry černošské autorky Lorraine Hansberryové se zaměřuje na život černošské rodiny v Chicagu a citlivým způsobem popisuje motivy chudoby, rasy a společenské identity.

Poitier si zde zahrál postavu idealistického řidiče limuzíny, který si v hlavě hýčká sny o bohatství a úspěchu. Snímek se stal jedním z modelových filmů svého žánru a do dějin kinematografie se zapsal také jako první mainstreamový film s výhradně afroamerickým obsazením.

Očima dítěte: soud je na vás

Patrně nejslavnějším filmem o problematice rasismu je filmová verze románu Harper Leeové z roku 1962 Jako zabít ptáčka. Ve třicátých letech, kdy byla společnost stále rozdělena silnou rasovou nesnášenlivostí, je ze znásilnění malého děvčátka obviněn Afroameričan. Soudní proces má být výstrahou pro ostatní.

Obhajoby se ujme bílý advokát Finch, který sice má důkazy o nevině svého klienta, rozvášněná společnost si ale žádá jasný rozsudek. Výjimečnost snímku režiséra Roberta Mulligana spočívá v neobvyklém pojetí tradičního tématu. Režisér nabízí náhled na problematiku rasismu očima šestileté holčičky Scout, dcery advokáta Finche. Snímek je tak prostý jakéhokoli historického nebo politického kontextu.

Dívka jen sleduje snahu svého otce o pomoc nevinnému člověku. Mulligan tak většinu myšlenkového přesahu nechává na divákovi a v rámci možností nabízí nestranný pohled, čímž se odlišuje od předchozích filmových děl, která spoléhala na explicitnější a doslovněji zobrazované prvky rasismu.

Nechci hrát oběť

Rok 1967 byl definitivní revolucí pro afroamerické herce. Může za to dvojice výrazných snímků a u obou byl opět Sidney Poitier. V tu dobu už slavného Poitiera zaujal scénář chystaného filmu V žáru noci, který sleduje počínání černošského detektiva, jenž vyšetřuje vraždu s rasistickými motivy.

Poitier ale nebyl spokojený se scénou, kdy mu jeden z bělochů vlepí facku a on nezareaguje. Trval na tom, aby políček vrátil, jinak prý ve filmu nebude hrát. Hvězdný status nakonec nerozhodné producenty udolal a právě tato scéna se stala jednou z klíčových.

Možná právě tato jedna facka stála za definitivním zrovnoprávněním afroamerických herců v Hollywoodu a dovolila pak na plátno přenést i děj snímku Hádej, kdo přijde na večeři, jehož centrem je do té doby silně tabuizovaný vztah Afroameričana a bělošky.

Ku-klux-klan i nazi-skinheads

Dvojice Poitierových strhujících snímků vývoj filmů s tématikou rasismu pomyslně zlomila. Od této doby k ní začali filmaři pomalu, ale jistě přistupovat jako k aktuálnímu společenskému problému. O mnoho let později přístup k tomuto motivu osvěžili významní černošští režiséři John Singleton a Spike Lee. Přestali se soustředit výhradně na aktuální problémy a s chutí se vraceli i do minulosti.

Ve snímku Hamburger Hill z roku 1987 se režisér John Irvin pokusil ospravedlnit válku ve Vietnamu a načrtl strhující příběh o četě nováčků bojujících nejen s nástrahami války, ale také s napětím mezi bílými a černými vojáky. Irvinův snímek bývá považován za v podstatě jediný válečný film, který se pokusil nastínit problematiku rasismu během vietnamského konfliktu.

Gene Hackman a Willem Dafoe na stopě rasistickému násilí.

Gene Hackman a Willem Dafoe na stopě rasistickému násilí.

Do minulosti se pokusil vrátit také snímek z roku 1988 Hořící Mississippi režiséra Alana Parkera. Na motivy skutečných událostí z šedesátých let film zobrazuje vyšetřování zmizení tří bojovníků za lidská práva, na něž si možná počíhali členové Ku-klux-klanu. V naturalisticky syrovém dramatu excelovalo herecké duo Willem Dafoe a Gene Hackman. Snímek si sice oproti reálným událostem něco málo přidal, výsledné vyznění je však o to naléhavější.

Bezpochyby velmi osobní pohled na problematiku rasismu přinesl také černošský režisér Spike Lee v díle Jednej správně z roku 1989, v němž propojil motivy rasismu a určitého druhu multikulturního přátelství. To dává prostor místy až komediálně laděnému příběhu černošského roznašeče pizzy pracujícího pro brooklynského italského přistěhovalce Sala. Jejich každodenní spokojenou spolupráci ale naruší jeden ze Salových synů, jehož názory na černošské přistěhovalce patřily do Ameriky o několik dekád starší. Lee překvapuje zejména hojným využíváním humoru, který v podobně laděných filmech, zaměřených na závažnější témata, nebývá zcela obvyklý.

Před čtrnácti lety šokoval neředěnou brutalitou snímek Kultu hákového kříže, v němž režisér Tony Kaye zachytil naturalistickým pohledem téma rasismu a pravicového extremismu.

O cestě k úspěchu černošského trenéra amerického fotbalu pak vypráví dojemná Vzpomínka na Titány Boaze Yakina. Loni, téměř sto let po uvedení Zrození národa, slavil úspěch snímek Černobílý svět, který se vrátil do šedesátých let a poutavým způsobem ukázal život tehdejších černošských služebných.

Autoři: ,

Nejčtenější

Ženy z ostrova Sprogo: provinily se sexualitou a společnost je ztrestala

Zařízení Christiana Kellera nepotřebovalo mříže, z ostrova se kvůli...

Tato instituce byla něčím mezi vězením a nemocnicí. A též výrazem touhy udržet dánskou populaci čistou. Na ostrově...

Arizona proti pornu. Je společenskou hrozbou, tvrdí parlament

Ilustrační snímek

Prostupuje celou společností, kazí mladistvé, vytváří toxické prostředí. Pornografie způsobuje zdravotní krizi,...

Žijeme jen jednou, ať to tedy stojí za to, říká MOgirl Týna

Věřím v osobitost, říká MOgirl Týna.

Pracuje jako zdravotní sestra v domově pro seniory a baví ji to. Považuje se za empatickou, přátelskou a realistickou....

VIDEO: První republika zahnala prostituci do kabaretů

Prostituci se nepovedlo vymýtit žádného společenskému zřízení. Maximálně zamést...

Své místo si udržela v každé době napříč historií, skrze všechny politické i společenské systémy. Prostituce je...

VIDEO: Sexy česká trenérka amerických hokejistů uvedla zápas hymnou

Sexy Češka je nejen zpěvačka a tanečnice, ale i trenérka amerického hokejového...

V americké profesionální Federální hokejové lize kondičně trénuje tým Carolina Thunderbirds, šest zápasů ho však řídila...

Další z rubriky

Žijeme jen jednou, ať to tedy stojí za to, říká MOgirl Týna

Věřím v osobitost, říká MOgirl Týna.

Pracuje jako zdravotní sestra v domově pro seniory a baví ji to. Považuje se za empatickou, přátelskou a realistickou....

VIDEO: Daniel se živí jako nahý uklízeč. Nabídky se mu jen hrnou

Ne, Daniel studem opravdu netrpí.

Nejprve to prohodil jako žert. Pak se šestadvacetiletý zedník zamyslel a řekl si, že to zkusí. Potom vešel Daniel...

„Beztak ho máš malý“. Nový smajlík může vyjadřovat i malý penis

Emotikon „Pinching Hand“ se může stát hitem letošní edice symbolů.

Ono gesto je vypovídající, velmi srozumitelné. Naznačuje, že něčeho je opravdu málo. Nebo že něco je opravdu malé....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz