zavřít
1 / 29
náhledy
Z československých dějin ho známe jako svátek, který si uzurpoval autoritářský stát a který byl zosobněním poslušnosti. Jenže kořeny Svátku práce jsou podvratné, bojovné, dělnické, anarchistické. První máj se zrodil v roce 1886 v americkém Chicagu ve varu, který měl i svůj český emigrantský prvek. Významný.
Autor: commons.wikimedia.org/Walter Crane
Chicago bylo v oné době průmyslovou základnou Ameriky. Obnášelo to nejen masu pracovní síly, ale i konflikty mezi jejími zájmy a zájmy zaměstnavatelů. Dělníci se organizovali proti mizerným pracovním podmínkám, firmy a stát se nezdráhaly použít represe. Jako například v roce 1877 při velké železniční stávce. Je z ní toto vyobrazení.
Autor: Getty Images
Činností dělnických sdružení bylo Chicago prostoupené. Tamní pracující třída přitom měla velký přistěhovalecký otisk. A součástí jejího hnutí byly desetitisíce emigrantů. Především německých a – českých. Mnozí z nich se účastnili i nepokojů v Turner Hall v roce 1877.
Autor: Getty Images
Z onoho kvasu vyrostl požadavek osmihodinové pracovní doby. Právě ten byl ústředním heslem stávky, která se prohnala celými Spojenými státy prvního května 1886. V Chicagu stávkovalo na 40 tisíc dělníků. Češi mezi nimi. O dva dny později ji poznamenala policejní střelba, podle některých zdrojů zabila dva dělníky, podle jiných šest.
Autor: Profimedia.cz
Anarchističtí dělníci nechtěli násilí snášet se založenýma rukama. „Dělníci, ozbrojte se a dostavte se v plné síle!“ hlásal tento leták, kterým zvali na shromáždění svolaného na 4. května na Haymarketské náměstí. Drtivá většina z dvacet tisícovek rozdaných letáků však onu větu postrádala, letáky vyšly bez ní.
Autor: Getty Images
Vymohl si to Albert Spies. Čalouník, ale především uznávaný dělnický militant, anarchista a redaktor tohoto německy psaného listu Arbeiter-Zeitung. Na odstranění výzvy trval, jinak na mítinku odmítal mluvit.
Autor: Getty Images
Krvavého čtvrtého května se na Haymarketu sešlo ne víc než tři tisíce lidí. Jako první k nim promlouval právě německý emigrant Spies. Je to tento muž.
Autor: Getty Images
Po něm řečnil Albert Parsons. Redaktor nejvýznačnějšího anglicky psaného anarchistického listu The Alarm.
Autor: Getty Images
Nakonec dostal slovo metodistický pastor, dělnický předák a anarchista Samuel Fielden. Pak však začalo promlouvat násilí.
Autor: Getty Images
Pokojnému davu, který kvůli dešti prořídl, policie nařídila, aby se rozešel. Nato mezi policisty vletěla podomácku vyrobená bomba. Výsledkem byl jeden mrtvý policista a eskalace: podle jedné verze začala pálit do demonstrantů policie, podle jiné to bylo opačně. Jisté je, že to byla jatka.
Autor: Profimedia.cz
Po ani ne pěti minutách na místě zůstaly jen oběti. Sedm mrtvých policistů, mnozí se měli ve tmě postřílet vzájemně, a přinejmenším čtyři zastřelení dělníci. Tím samozřejmě nic nekončilo.
Autor: Getty Images
Následovaly represe. Zaměstnavatelé znovu ovládli svoje továrny, média dštila síru na „krvežíznivé anarchisty“, policie přepadávala dělnické schůze, redakce. Podezření padala především na… české a německé přistěhovalecké dělníky.
Autor: Profimedia.cz
Ti čeští nakonec z policejní smyčky vyklouzli, represe se soustředila na německý živel. Policie zatkla Spiese a z jeho redakce si vytáhla další dva druhy. Pomocného redaktora německo-amerického původu Michaela Schwaba, na snímku.
Autor: Getty Images
Rovněž anarchistu a sazeče Adolpha Fishera, původem z německých Brém
Autor: Getty Images
V rukou policie skončil i reverend Fielden. Kromě něj a Schwaba je na obrázku i další obžalovaný Oskar Neebe.
Autor: Getty Images
Neebe, syn německých emigrantů, prošel mnoha dělnickými profesemi, nakonec skončil i on v listu Arbeiter-Zeitung.
Autor: Getty Images
Do policejní cely přivedlo vyšetřování rovněž německého emigranta George Engela.
Autor: Getty Images
Parsons se do rukou policie vydal sám, tak si byl jistý, že mu pro jeho nevinu bude stačit skálopevný důkaz: v době exploze byl již dávno na anarchistické schůzi v Zepf´s Hall.
Autor: commons.wikimedia.org, Creative Commons
Posledním obžalovaným byl německý radikál Louis Lingg. U něj se policisté mohli opřít o bomby, které u něj doma našli.
Autor: Getty Images
Včetně této, podle posudku mělo složení jejího materiálu odpovídat šrapnelu z Haymarketu.
Autor: Getty Images
Jenže všechno, vyšetřování i proces, bylo zmanipulované a tendenční. Šest z osmi obžalovaných v době činu ani nebylo na Haymarketském náměstí. Dva, Spies a Fielden, ano, jenže při vhození pumy zrovna scházeli z řečnického místa. Obžaloba to nezakrývala, podle ní se všichni provinili prostě tím, že věděli o pachatelově úmyslu a nerozmluvili mu ho. Jakého pachatele? To obžaloba nevěděla.
Autor: Profimedia.cz
Těchto sedm obžalovaných dostalo trest smrti. Osmý, Neebe, patnáct let vězení.
Autor: Getty Images
Ostře sledovaný proces se dočkal odvolání. Rozhodoval o nich, uprostřed soptění skandalózního tisku, tento muž, republikán Richard J. Oglesby. Nebyl z toho šťastný. Věděl, že proces není korektní. Nakonec se rozhodl držet toho, kdo požádá o milost. Těm rozsudky smrti zrušil.
Autor: Getty Images
Jenže o pardon požádal jen Fielden a Schwab, jejich rozsudky změnil soudce na doživotí. Ostatní, jsou na vyobrazení, prosit odmítali. Věrni anarchistické etice: jak by mohli stát, mašinerii na bezpráví a nespravedlnosti, prosit o milost za něco, co neprovedli?
Autor: Getty Images
Lingg stačil před popravou spáchat sebevraždu. Brutálním způsobem, dal si do úst detonátor, který se mu povedlo za mříže propašovat. Exploze mu ustřelila polovinu obličeje, před smrtí strávil šest hodin v agonické bolesti.
Autor: Getty Images
Parsons, Spies, Fischer a Engel byli popraveni 11. listopadu 1887. „Přijde čas, kdy bude naše mlčení mocnější než hlasy, které nás dnes věší,“ měl říci před popravou Spies.
Autor: Profimedia.cz
Skutečný vrhač bomby nebyl vypátraný. Podle mínění některých historiků jím byl německý anarchista Rudolph Schnaubelt (na snímku), jemuž se z Ameriky podařilo prchnout. Ve hře však byli i další anarchisté nebo policejní provokatér.
Autor: Getty Images
Případ se nechvalně proslavil jako ukázková kauza zneužití justice. Odsouzení se stali oběťmi mediálního štvaní a apetýtu státu a zaměstnavatelů na zadušení dělnického hnutí. Nepovedlo se to však. Například i díky Lucy Parsonsové, manželce jednoho z pověšených.
Autor: Profimedia.cz
Čeští emigranti se hnutí dál účastnili, podíleli se na odborovém i anarchistickém organizování, vydávali vlastní tiskoviny. Podepsali se i na vydávání tak význačného listu, jakým byl Arbeiter-Zeitung. Zkraje dvacátého století jeho vedení převzal Hippolyte Havel, rodák z českého Dolního Bukovska.
Autor: Profimedia.cz
