zavřít
1 / 11
náhledy
Jejich živnost se pokoušela odpravit Marie Terezie, její syn Josef II., komise pro cudnost i zákony. Marně. Sociální podmínky po ní volaly, naháněly do náruče prostituce další a další chudé ženy. Vídeň jim říkala Grabennymphen, nymfy z Grabenu. S odkazem na ulici, kde svá těla prodávaly.
Autor: Profimedia.cz
Už sedmdesát let předtím však vydal, anonymně, své dílko Taschenbuch für Grabennymphen spisovatel Josef Richter.
Autor: Profimedia.cz
Knížečka se tváří jako jakási příručka prostitutek, je to však jen zdání. Autorův záměr byl docela jiný.
Autor: Profimedia.cz
Líčí tak například, kde najdou v jednotlivých ročních údobích prostitutky nejbohatší klienty.
Autor: Profimedia.cz
Nezastírá také, že vidí jasné a velmi funkční spojení mezi klienty nevěstek a náboženskou vírou, smilným duchovenstvem a těmi, kdo do kostelů pečlivě docházejí, jako ctihodní občané, na bohoslužby.
Autor: Profimedia.cz
Prostitutky rovněž sarkasticky velebí za to, že dávají skrze sexuálně přenosné nemoci obživu „polovině lékařských fakult“.
Autor: Profimedia.cz
Samy prostitutky byly oběťmi nouze, bídy.
Autor: Profimedia.cz
Některé si prodejem vlastních těl a důstojnosti byly nuceny přilepšovat k chatrným mzdám, které dostávaly od svých zaměstnavatelů jako pokojské nebo pomocnice nejrůznějšího druhu.
Autor: Profimedia.cz
Mužům se chodily nabízet navzdory zákazům, navzdory protestům veřejné morálky a nesouhlasu jejích hlasatelů. Na ulici, do laciných pokojíčků nebo předměstských hostinců je tlačila ekonomická tíseň, chudoba, vykořisťování.
Autor: Profimedia.cz
Represe však vyžadovaly protřelost a maskování.
Autor: Profimedia.cz
Obchody na ulici Graben tak obvykle začínaly nabídkou, výzvou, kterou představoval upuštěný kapesníček.
Autor: Profimedia.cz
