V polovině prosince jsem se rozhodl něco se sebou udělat. Bylo načase, při 180 centimetrech jsem měl 105 kilogramů. Po počátečních útrapách, hladovění a přepínání se ve sportovních aktivitách jsem usoudil, že se na hubnutí musí jít chytře.
Sedmého ledna jsem se zvážil: 101,6 kilogramu, index tuku 27,4 procent, hmotnost tuku 27,8 kilogramu, obvod v pase 103 centimetrů.
Od té doby si denně dopřávám procházku dlouhou pět až osm kilometrů svižnější chůzí, čtyřikrát týdně chodím s kamarádkou Maruškou běhat podle tréninkového plánu. Jím zdravěji, nepiju slazené nápoje, zvýšil jsem příjem bílkovin a drasticky omezil přísun takzvaných rychlých cukrů.
Zjistil jsem spoustu zajímavých věcí. Například to, že se dá žít i bez Coca Coly, i když chuť na ni mám pořád (lil jsem ji do sebe jako naftu do auta, spotřebu jsem měl zhruba dva litry na pět kilometrů). Také bez jídla z fastfoodu se dá celkem obstojně přežít, dokonce se bez něj cítíte mnohem lépe, svěžeji, jste více nabití energií.
Kdysi jsem si nedovedl představit, že je možné dojít pěšky z plzeňských Slovan na náměstí, aniž byste k tomu potřebovali doprovodný lékařský vůz. Dnes vím, že je to otázka dvaceti minut svižnější chůze. Díky procházkám jsem objevil spoustu zajímavých míst nejen v Plzni, ale třeba i v Rokycanech, a to jsem se tam narodil. Je to jednoduché: když budete sedět na zadku, nic pro sebe neuděláte a spoustu toho neuvidíte. A zpoza okénka u auta nebo trolejbusu jakbysmet.
Ale je jasné, že chůze ani běh nejsou bez bolesti. Mám prošoupané paty, puchýře na chodidlech, bolí mě holeně, kolena, kyčle, záda a tak dále. Ale není to bolest, která by mě limitovala nebo omezovala. Je to celkem příjemná bolest, s níž jsem počítal.
Mezi nepozitivnější zjištění řadím to, že dokážu přežít bez slazení. Vždycky jsem byl víc na sladké než třeba na uzeniny, proto jsem si život bez cukru nedokázal představit. Ale když si třeba ke svačině nebo snídani rozmixuji tvaroh s banánem, cukr opravdu není třeba. Přestal jsem si sladit i kávu. Opravdu. Ta první neoslazená byla tedy děsná, obličej se mi křivil jako masce na helloween, ale kouzlo člověka a jeho organismu je v tom, že si dokáže zvyknout opravdu na všechno.
Danielovo snažení můžete sledovat i na jeho facebookové stránce |
A jak to vypadalo, když jsem se šel 30. ledna zvážit? Hmotnost 96,7 kilogramu, index tuku 24,3 procenta, hmotnost tuku 24,3 kilogramu a obvod v pase 96 centimetrů. Od 7. ledna do 30. ledna jsem zhubl o 4,9 kilogramu, z toho bylo 4,4 kg tuku. Na svalové hmotě jsem ubral 500 gramů. Od poloviny ledna bylo tedy dole devět kilogramů. Dnes je to ještě o kilogram a další centimetr v pase méně.
Dvěma slovy: druhé Vánoce. Tohle jsem opravdu nečekal, byl jsem spíše pesimista. Znamená to zřejmě, že pohyb, který si denně dopřávám, a vyvážená zdravá strava opravdu fungují. Ale nejsem naivní, vím, že ze začátku to jde rychleji. A navíc, shození půl kila svalové hmoty není nic dobrého. Nicméně je to dobrý začátek. Teď hlavně nepolevit.
Báječné jsou reakce mého okolí, kolegů v práci, kamarádů. „Nezhubnul jsi nějak?“ slyším často. To potěší. Ale vím, že nesmím usnout na vavřínech.
Ale co dál? Tělo si začíná na procházky zvykat, fyzička stoupá, běhat podle tréninkového plánu není zase takový problém. Protože už vím, že tělo si opravdu zvykne naprosto na všechno, je potřeba udělat změnu. Procházek a běhu se nevzdám, nechci ani nemohu. Ale rozhodl jsem se, že si přidám posilovnu.
Chodit do posilovny ovšem není jen tak. Můžete zvedat činky jako diví, ale pokud to neděláte správně, žádný efekt to nemá. Domluvil jsem se s kamarádem Michalem Trykarem, trojnásobným českým mistrem v kulturistice z let 2012, 2013 a 2014. Spolu s Radkem Floriánem vlastní posilovnu Favorit Fitness Club v Rokycanech. Měl jsem snad lepší volbu?
Zatím jsem s Michalem absolvoval dva seznamovací tréninky, při nichž jsem se dostatečně seznámil například s tím, jak dokáže bolet zadní strana stehen. Ale vážně: Michal mě zasvětil do tajů správného posilování, sestavil mi tréninkový plán a také jídelníček.
Michal je velice cílevědomý člověk a spolupráce s ním si velmi vážím. Posilovat budeme samozřejmě celé tělo, protože je to tak prý nejlepší. Když jsem mu říkal, že chci hlavně nabrat svalovou hmotu na rukou, prsou a břiše a hlavně shodit pneumatiku kolem pupíku, takže budeme cvičit hlavně břicho, div se nerozesmál. Vyvrátil mi totiž hojně tradovaný mýtus, že hubnou ty partie, které se cvičí. Je to nesmysl. Uvidíme, jak mi to v „bejkárně“ půjde. V místě, kam jsem si myslel, že v životě nevstoupím.
