zavřít
1 / 16
náhledy
Nic neokoření prohlídku galerie tak jako informace, že dílo je prokleté, přináší smůlu anebo se nad ním vznáší pochmurný stín smrti. Nabízíme vám právě takové obrazy. Autoportrét Klaun Pogo chybět nesmí. Není kdovíjak povedený, jeho reputaci mezi sběrateli ponurých kuriozit navyšuje sám tvůrce. John Wayne Gacy. Sériový vrah, který měl na svědomí životy třiatřiceti chlapců. S většinou obětí se seznámil právě jako klaun na narozeninových oslavách.
Autor: Profimedia.cz
Polský malíř Zdzislaw Beksinski byl výraznou tváří směru, který se nazývá dystopický surrealismus. Ponurých obrazů s tematikou smrti namaloval na 170. Navzdory tomu byl prý příjemným člověkem se smyslem pro humor. Jeho život byl však tragický, jeho syn spáchal sebevraždu, jeho vlastní skon byl drastický, ubodal jej syn jeho domovníka. Obrazy jsou pochopitelně prokleté.
Autor: Zdzislaw Beksinski , Creative Commons
Obraz The Stagecraft vznikl podle fotografie James Kidda, překreslila jej naivistická malířka Laura P z Tombstone. Dohromady na něm není nic víc k vidění než povoz a kus koňského zadku. To však neznamená, že by ani tento obraz nebyl prokletý. Přitahuje vodu, povodně, poruchy instalací, jak doložily peripetie všech, u nichž visel.
Autor: Laura P, Creative Commons
Není nepovedený. Ale jak v roce 1972 prozradil malíř Bill Stoneham, zachytil jím něco jiného, než co původně chtěl. Obrazem, na němž překresloval vlastní fotku z rodinného alba, nevyjádřil radostné dětství. Dílo je považováno za prokleté a figury i ruce na něm se mají v noci pohybovat.
Autor: Bill Stoneham, Creative Commons
Obraz španělského generála Bernarda de Gálveze, vystavený v texaském hotelu Galvez, se nefotí rád. Od fotografujících se očekává, že ducha obrazu nejprve požádají o svolení fotit. A jestli nešetrně použijí blesk? Portrét se promění. Místo hlavy bude vidět jen lesklá lebka a ty, kdo ho vyfotili, bude stíhat smůla.
Autor: Marone Leone, Creative Commons
Obraz Portrét Dámy od filipínského malíře Juana Luny si doma nevystavujte. Rodinné pohodě neprospívá. Luna na něm ztvárnil svou manželku Paz Pardo de Tavera. Tu v návalu šílené žárlivosti spolu s její matkou v roce 1893 zamordoval.
Autor: Juan Luna , Creative Commons
Plačící chlapec tu samozřejmě chybět nemůže. Byť až do galerie by to nejspíš nedotáhl. Šlo totiž o sériově vyráběný tisk z plátna italského malíře Giovanni Bragoliniho. Respektive Bruna Amarilla, Bragolini byl jeho pseudonym. Dílo však rozhodně nepatří mezi ta, co by mohla vyzařovat pozitivní energii.
Autor: Giovanni Bragolin, Creative Commons
A vskutku, reprodukce obrazu jsou dávány do souvislosti s „nevysvětlitelnými“ požáry. Obraz sám nehoří, ale všechno kolem něj prý ano. A často.
Autor: Rocknrollmancer, Creative Commons
V roce 1887 běhala čtyřletá Samantha po chodbách texaského hotelu Driskill, než zakopla a spadla ze schodů. Zlomila si vaz. Háček, hrůzný háček je v tom, že její tělo dopadlo těsně před obraz Milostné dopisy od Richarda Kinga, na němž byla vyobrazena dívka, která jí byla dokonale podobná.
Autor: Richard King, Creative Commons
Když se šlechtična Henrietta Nelsonová zabila pádem ze schodů, bylo jí dvaaosmdesát let. Podle své poslední vůle byla pohřbena v mauzoleu, vybaveném podle jejího vkusu. Mauzoleum, cennosti i nebožku však nechal nový majitel domu Yaxley Hall přestěhovat. A od té doby obraz straší. Údajně
Autor: William Johnson, Creative Commons
Název olejomalby Edwina Landseera bychom do češtiny přeložili jako „Člověk míní, Bůh rozhoduje“. Dílo, vykreslující neslavný konec Franklinovy expedice, prý nosí smůlu. Na britské univerzitě Royal Holloway se to traduje od třicátých let dvacátého století. Vysokoškolský zvyk tam velí dílo ve zkouškovém období raději zakrývat.
Autor: Edwin Landseer, Creative Commons
Zazářil jako hvězda expresionismu, ale do ročenky optimistických a dobrou náladu navozujících děl se norský umělec Edvard Munch určitě nezapsal. Nejde jen o Výkřik. Nedobře vám bude i z jeho děl Smrtelné postele, Zoufalství, Deprese nebo Melancholie.
Autor: Edvard Munch, Creative Commons
Díla Edvarda Munche nesou dost trudná poselství a vyvolávají přinejmenším pochmurné nálady. Za vyloženě prokletý je však považován jen jediný z nich. Obraz Smrt a dítě (1899) ze sbírky Kunsthalle Bremen je prý zatížen kletbou smrti.
Autor: Edvard Munch
Portrét Delphine LaLaurie by nebyl zajímavý. Jenže v roce 1834 došlo k požáru v její rezidenci v New Orleans. A ukázalo se, že se paní LaLaurie doma chovala jako novodobá Čachtická paní. Před trestem uprchla do Francie. Sněhobílá tvář na obraze jako by zrcadlila hrůzy, jichž se sadistka dopustila.
Autor: Franzy89, Creative Commons
Vosdanig Adoian, to nikomu mnoho neprozradí. Ale jméno Arshile Gorky by už mohlo. Malíř-modernista svými díly vyjadřoval hluboký pesimismus, vykořeněnost a vnitřní rozervanost přeživších arménské genocidy. V galerii zlověstných obrazů jeho dílo nemůže scházet.
Autor: Arshile Gorky., Creative Commons
Obrazy malíře Gorkyho nosí smůlu. Všechny, bez rozdílu. Padají ze stěn, lidé kolem nich předčasně umírají. A když patnáct jeho děl zamířilo v březnu 1962 letecky na výstavu? Letadlo po dvou minutách letu havarovalo. Mrtvých bylo pětadevadesát.
Autor: Arshile Gorky , Creative Commons
