Jejich výzkum se přitom inspiroval u mnoha studií, které se na souvislost genderové kompozice u tabule dívaly z přesně opačné strany a které zjistily, že ženy jedí v přítomnosti mužů méně než jinak. Za úkol si dali zjistit, zda se spolustolovníkovo pohlaví promítne i do rozdílného apetitu mužů.
Pozorovali proto po dobu dvou týdnů celkem 105 dospělých lidí, kteří si zašli na jídlo do italského podniku ve stylu „sněz, co můžeš“. Počítali přitom, kolik dílů pizzy a kolik pohárů zeleninových salátů pánové ve věku od osmnácti do jednaosmdesáti let zkonzumují, a zaznamenávali pohlaví jejich spolustolovníků. Navrch potom zúčastněné před odchodem z restaurace požádali o vyplnění dotazníku, který zkoumal, nakolik odcházejí nasyceni, zda si pokrmu užili v klidu, či ve spěchu a zda byli obecně se stolováním spokojeni.
Výsledky ukázaly, že na pohlaví lidí, s nimiž jíme, záleží. A podle čísel hodně. Pánové, kteří jedli ve společnosti dam, totiž snědli v průměru o 93 procent pizzy a 86 procent salátu více než jejich kolegové, kteří jedli sami či s muži.
A Kevin Kniffin, který studii vedl, dokonce předkládá vysvětlení onoho rozdílu. Je to podle něj pro muže způsob, jak se předvést. Vědci nepopírají, že taktika je to na první pohled trochu sebe-poškozující, protože přejídání samozřejmě asociuje nezdravý životní styl a mělo by tedy podle evoluční psychologie šance muže na to, že jako potenciální perspektivní partner zaujme ženu, snižovat, jenže to fungovat přece jen může. Muž totiž bohatýrskou konzumací může podle Kniffina dávat najevo, že právě on si extra porce na rozdíl od svých konkurentů může dovolit, že právě jeho kondice to ustojí.
Ženy při experimentu udělaly předchozím výzkumům lehce čáru přes rozpočet, protože jedly úplně stejně, ať jim dělal společnost muž, nebo žena, nebo ať hodovaly samy. Když však obědvaly či večeřely s mužem, v dotazníku prozrazovaly, že se cítí přejezené, ačkoli jejich porce tomu neodpovídala, a že jídlo spořádaly ve spěchu.
Svým zjištěním vědci přisuzují společenský a zdravotní význam. Zatímco se totiž poruchám stravovacích návyků žen věnují zástupy výzkumů, muže věda opomíjí. „Pokud si přitom nejsme vědomi svých nezdravých návyků, je nemožné se jich zbavit,“ přitakává autorům studie americká dietoložka Lori Rosenthalová.
Kniffin dodává, že budou-li pánové vědět, že mají tendenci se v ženské společnosti předvádět jako velcí jedlíci, mohou si dát pozor a u stolu se krotit.
