Když jsem jednoho z nich požádal, aby mi poslal seznam zásob, které má připraveny pro případ kolapsu světa, takže byste si najednou nerozsvítili, nezapnuli kotel a nekoupili ani nejobyčejnější mýdlo, dostal jsem ho obratem.
A tak vím, že má třeba 80 kilo soli, půl metráku dětské krupičky a 80 kilo rýže. Těch mýdel skladuje dvanáct kilo.
Má jméno a normální práci, bydlí v paneláku, ale kvůli utajení si říká Saladin nebo Taťka Prepper a myslí na věci, které vás ani nenapadnou. Třeba to, jak by s rodinou žil, kdyby se zhroutila civilizace se supermarkety, plynem, televizí, vodovodem a splachovacími toaletami.
Naschvál: napadlo vás někdy, co by se stalo? On na to myslí už rok a říká: "Někdo prohlásil, že jsme jen devět jídel od anarchie. Za tři dny se řád může změnit v chaos." Tak si zkuste představit, co by se stalo ve vašem domě, třeba zrovna v paneláku, kdyby měsíc nic nefungovalo. Jak byste chodili na záchod, když nemůžete splachovat a kanalizace je ucpaná. Čím byste se myli, jak byste nezmrzli a co byste pili a jedli. Pozor, nesprchovali byste se ani v práci, protože tam by to bylo stejné. Ani byste se tam nedostali, protože by nejezdila veřejná doprava a vaše auto taky ne, jelikož by nebyl ani benzin.
"Lidé by měli přemýšlet o tom, jak jsou zranitelní," řekl mi Taťka Prepper, když jsme se sešli, aby mi vyprávěl, jak v utajení začíná budovat nenápadnou osadu, která by byla ve všem soběstačná, dokonce má mít vlastní lékaře, zubaře, učitele, zedníka či kováře.
Velmi podobně to vidí statisíce lidí na celém světě. O tom, jak přežít, když hluboká ekonomická krize, vzdálený konflikt či přírodní katastrofa ochromí infrastrukturu a tím rozloží společnost, existuje v zahraničí celá literatura a desítky serverů. Jeden z nich americanpreppersnetwork.com má osm tisíc přístupů denně. Mezi preppers, jak se tomuto hnutí říká (prepare znamená anglicky připravit se), je autor bestsellerů a bývalý novinář New York Times či bývalý hlavní globální stratég investiční banky Morgan Stanley. Drtivá většina lidí to však tají. Důvod se dozvíte později.
Jak přežít v paneláku
S Taťkou Prepperem jsme se seznámili před měsícem, když mě požádal, aby mohl na svůj web preppers.cz dát kapitolu z mé knížky. Kapitola se jmenuje příznačně K večeři budou pampelišky a je o tom, jak se vařilo z ničeho během krize ve 30. letech. Jeho e-mail přišel v nejlepší chvíli, protože jsem zrovna začal sbírat podklady pro článek o preppers.
Celé večery jsem pročítal diskusní fóra na stránkách jako rozpad.cz nebo prepper.org. na téma jak ubránit usedlost proti rabujícím útočníkům, jak zavařovat bez cukru, jak vyrobit provaz z vlasů, že globální potravinový kolaps nastane roku 2037 a jak se udržovala hygiena v obleženém Sarajevu.
Nejvíc mě však fascinovalo fórum o přežití v panelovém domě: přízemí a první patro se má vysypat hlínou, aby dům byl bezpečný před útokem náklaďákem, v dalších dvou patrech se mají zazdít okna a dveře a udělat v nich střílny, na střeše má být katapult na ostřelování útočníků hořícími pneumatikami, taky tam mají být záhony na pěstování zeleniny a brambor. Kolem domu mají být zátarasy a příkop.
Tak něčemu takovému se Taťka Prepper směje taky. Ale jen do určité míry.
I on má totiž své plány.
Spolu s přáteli pořizuje několik desítek hektarů půdy desítky kilometrů od Prahy. "My jsme vlastně zemědělci," říká. "Nejsme takoví ti konecsvěťáci, co sedí na bednách s jídlem a čekají na apokalypsu. Co děláme my, je jen takové zahrádkaření."
Ale to je hodně skromný výraz. Když poslouchám líčení Taťky Preppera o "zahrádkaření", zní to jako projekt kolonizace nového světa. Několik desítek domečků na pozemcích poblíž jedné vesnice. Už je zřejmé, kde budou zahrady, sady s ovocnými stromy, pole a "plantáž rychle rostoucích stromů, abychom měli dřevo na stavby a topení".
"Budoucí pole budeme už teď zahnojovat. Kdyby nedej bože k něčemu opravdu došlo, chceme do toho jít s co nejkvalitnější půdou."
Taťka Prepper má všechno srovnané v hlavě. Nejenže už našel doktora, chce tam mít všechny hlavní lékařské odbornosti: gynekologa, pediatra, internistu a chirurga. "No, operaci slepáku tam zvládneme. Transplantace srdce tam asi dělat nebudeme, že."
Teď hledá zubaře. Má tam veterináře, bylinkářku, svářeče, zedníka, který je současně i kovářem, chce zdravotní sestry a učitelku. Agronoma, instalatéra, zámečníka a třeba i chemika, který by uměl vyrobit třeba cukr "a další ty užitečné věci".
Každý něco umí. "Jeden kamarád má autogen, další umí udělat mýdlo tak, jak se to dělalo kdysi dávno, jen z popela a tuku."
Je tam také kuchař, který umí péct chleba a pečivo. Ale nepředstavujte si tuhle prepperskou osadu jako nějakou prvobytně pospolnou společnost, kde se vše dělá na koleně a každý má políčko.
"Pšenici koupíme. Nejsme blázni, abychom běhali s cepy. To funguje jinak. Řekneme člověku ze sousední vesnice: Franto, ty máš kombajn a pole, dej nám tolik a tolik obilí a my ti předěláme traktor na dřevoplyn. Nebo budeme pěstovat řepku a budeš jezdit na řepkový olej."
Vše je promyšleno do detailu. Taťka Prepper má známou ve Francii, a tak ho něco napadlo: "Pojedeme do Provence a koupíme si tam pro osadu náklaďák konzervovaných rybiček, protože je tam pořídíme levně. Potřebujeme je. Je v nich jód a my chceme mít zdravé děti. To nám vystačí rok dva, než se ´to´ zase přežene a obnoví se mezinárodní obchod." Nebo tohle: každého asi napadne, že by měl mít vařič. Jasně že plynový. Jenže Taťka Prepper ví, že to není moc chytré: "Plyn dojde a vařič vám bude k ničemu. Lepší je lihový, protože líh si sami vypálíme."
První generace bez zásob
Všechny tyhle plány působí na nepřipraveného člověka možná trochu střeleně, ale Taťka Prepper takový není. Vzdělaný, dobře formulující člověk, s nímž pohovoříte o osvícencích, pozadí roku 1968, výhledech těžby ropy i buditelích Jungmannovi a Dobrovském, rozhodně nepřipomíná zaslepence.
Když se zmíní, že na území budoucí osady jsou také zbytky důlní štoly, a já chtivě vyletím a řeknu "To se bude hodit pro případ jaderného výbuchu, že", on se zasměje a odvětí: "Ne. Ale když už to tam je, využijeme to jako velkou dílnu a sklep. S atomovkou tak nějak nepočítáme."
Jeho filozofie je jiná. Osadníci nebudou žít odtrženi jako nějaká poustevnická sekta, naopak budou úplně normálně dál dělat svá povolání. "Žijeme si své normální životy, akorát se sichrujeme."
Jediné, čím se budou lišit, je to, že se budou učit být maximálně nezávislí na společnosti kolem. A že budou připravení. Něco na tom je.
"Jsme vlastně historicky první generace v dějinách lidstva, která nemá zásoby," říká Taťka Prepper. "Ještě za časů našich prababiček a babiček bylo normální, že lidé měli doma pytel s moukou, kopu vajec, u stropu visel špek, na stromě byla jablka, v záhonu zelenina. Když se něco stalo, byli soběstační třeba měsíc. Měli zahrady, kde bylo možné zasázet třeba brambory. My jsme tyhle instinkty ztratili, protože všechno zdánlivě klape. Takže nevnímáme, jak jsme zranitelní, protože máme ekonomiku, která je založená na neustálém doplňování nízkých zásob. Je to hodně křehký stav."
"Podívejte, v Česku máme zásoby ropy na tři měsíce, pšenice na měsíc a ostatní na tři dny. Nebo takhle: v nadsázce se dá říct, že když v Německu zajde sluníčko, spadne napětí v půlce Evropy. Co když silné mrazy vyřadí síť? Máte sice plynový kotel, ale ten bez elektřiny stejně nefunguje. Na tohle chceme být připravení. Ne na atomovou bombu nebo na srážku s meteoritem."
Ale prepperská osada má pro něj také praktický význam, protože Taťka Prepper to bere i čistě ekonomicky. "Ten stateček, to je moje penzijní připojištění. Jsou to nejlíp uložené peníze. Nejlepší banka je vaše spižírna. Vkladové certifikáty? Akcie? Vůbec ne!" říká a vypočítává, že když teď vyjídá čtyři roky starou zásobu konzerv tuňáků, aby mu neprošly, vydělá na tom, protože je koupil mnohem levněji, než stojí dnes.
Na půl rokuMezi zásobami, který by měly čtyřčlenné rodině vydržet šest měsíců, by nemělo scházet: drůbeží lančmít (400 g): 50 kusů; sardinky: 120 kusů; olivový olej: 5 litrů; slunečnicový olej: 24 litrů; řepkový olej: 36 litrů; rýže: 80 kg; čočka: 30 kg; hrách: 20 kg; fazole: 40 kg; těstoviny: 30 kg; káva: 10 kg; mouka: 60 kg; sůl jedlá: 80 kg; cukr: 100 kg; prací prášky: 50 kg; saponáty na nádobí: 20 litrů |
Ke každému prepperovi však patří trochu toho, co člověk z druhé strany, tedy ten zranitelný a lehkomyslný, musí považovat za paranoiu. Všechno je utajené a nenápadné.
Jména i místa. Preppeři si myslí, že mají dobrý důvod: kdyby se něco opravdu stalo a zoufalí nezajištění lidé by věděli, kde je jídlo a teplo, přijdou si pro to. Do prepperských plánů patří i představa světa, kde se budou pohybovat davy lůzy a ozbrojené lupičské bandy.
Když Taťkovi Prepperovi nadhodím onen panelák předělaný na pevnost, vysvětlí mi, že oni to řeší jinak. "Naší strategií je nenápadnost. Proto chceme žít jako naše okolí a splynout s ním.
V sousedství je ta vesnice.
Budeme žít normálním životem, třeba vstoupíme k hasičům či myslivcům, protože to se může hodit. Pokud nastane situace, že by v zemi mohl zavládnout chaos, nabídneme starostovi okamžitě pomoc se založením obecní policie a třeba spoluúčastí na hlídkování." Dodává, že to má velkou výhodu, protože každá banda si rozmyslí jít proti obci, jelikož to je struktura a "stát". "Ale když se budete skrývat někde na osamělé chatě v lesích, vyplení vás."
Tak a teď přestaňte na pár vteřin číst: co si o tom všem myslíte?
Co bude, až svět vypne
Chcete už pokračovat? Pokud jste došli k názoru, že preppeři jsou blázni, možná vás budou zajímat následující řádky. Když jsem studoval americké prepperské stránky, narazil jsem na článek, jehož titulek zněl: Než se rozhodnete, že preppeři jsou cvoci, přečtěte si nejdřív tohle.
Pořídil jsem z něj výpisky. Pokud nebude elektřina, nemůže fungovat pitná voda a kanalizace. V městech nastane do tří dnů krize, do týdne vypuknou první infekční epidemie. Pokud dojdou pohonné hmoty, během jednoho dne začne nedostatek potravin, protože ustane zásobování. Během dvou tří dnů nebude už ke koupi téměř nic. V ulicích se začnou vršit první odpadky. Po týdnu ustane jakákoliv silniční či vlaková doprava. Jediným dopravním prostředkem budou nohy nebo kolo. Po dvou týdnech budou na dně zásobárny pitné vody. Prudce se zvýší výskyt infekčních chorob, stoupne kriminalita a budou pravděpodobné vlny nepokojů.
Život by se rychle vracel do doby před sto padesáti lety. Náhle by byl problém nahradit rozbité brýle na čtení, sehnat antibiotika, pořídit si nové boty a sehnat jídlo. Sto kilometrů by byla velká a často velmi nebezpečná vzdálenost.
Ale kdyby byla skutečně pravda, že civilizaci dělí od chaosu devět jídel, proč si to tedy nepřipouštíme? Psycholog vám řekne, že to je v lidské povaze. Když hrozba není bezprostřední, člověk ji vytěsní, nepřemýšlí o tom, protože by se musel zbláznit. Je to něco podobného, jako když nemyslíme na smrt. A je tady ještě jedna věc: sedmdesát procent populace se vždy veze. Přejímá většinový názor.
Pro ty, kdo se teď začali bát, je tady prášek na uklidněnou: asi to nebude tak akutní, když se preppeři houfují teprve v posledních letech, přestože civilizace je křehká už víc než půl století.
Dobrá otázka: proč zrovna teď?
Protože svět najednou jako by se začal hroutit. Na přelomu 50. a 60. let se lidé báli "jen" jaderné války, takže si stavěli protiatomové bunkry, ale jinak svět šlapal. Dařilo se a společnost byla sebejistá, měla důvěru v budoucnost. Teď jako by Americe, odkud vycházejí všechny trendy, někdo podtrhl pod nohama koberec jejích jistot.
Přišlo 11. září a potom hysterie hrozby teroristických útoků, vláda lidem říkala, aby si koupili lepicí pásku na utěsnění oken pro případ chemického napadení, pod postelí měli evakuační zavazadla a ve sklepě dávky vody a jídla. Když to odeznívalo, přišla hospodářská a hypoteční krize, mezitím hurikán Katrina zničil New Orleans. Najednou to vypadá, že se vše hroutí, směřuje k horšímu a člověk je jen třtinou ve vichru událostí. K tomu mají zpravodajské televize stále hysteričtější náplň a mnohem větší publicitu získala katastrofická témata typu srážka s meteoritem. Z toho by znejistěla i žulová socha.
Druhá věc je, že není špatné být připraven. "Víte, my žijeme úplně stejně jako všichni ostatní," říká Taťka Prepper o sobě a budoucích členech prepperské osady. "Jen se sichrujeme."
To v praxi například znamená, že Taťka Prepper má nádrž u auta neustále ze tří čtvrtin plnou a ve sklepě je pár kanystrů. Že má zuby v úzkostlivém pořádku a doma má pořád dvanáct zubních past, což je asi tak roční zásoba. Že se s přáteli učí dělat sýry a jogurty, zvládne semlít mouku a vyrobit ovesné vločky. "Umíme si vyrobit i metan a jako prémii bychom při tom získali kvalitní hnojivo."
Proč ne: vlastně se to nijak neliší od toho, když někdo uzavře pojištění proti požáru a kdejaké živelní katastrofě. Preppeři jen působí jako exoti, protože jich není moc. Není?
Taťka Prepper si myslí, že jich je hodně, jen se maskují z důvodů, které už znáte.
Já jsem s ním nesouhlasil. Vydrželo mi to dvacet minut.
Pak jsem potkal kolegyni, začali jsme se bavit o ekonomice a ona z ničeho nic řekla: "Bůh ví, co bude. Jestli za pět let nebudeme žít v nějakých zemědělských komunitách jako v 19. století. Můj muž to tvrdí a už začíná připravovat naši chalupu. Celé večery stráví na internetu čtením amerických serverů o tom, jak přežít. A když spolu jdeme parkem na Letné, řekne: Podívej, za tři roky tady všude budou záhony se zeleninou."
Čísla, ceny, zásobyNikdo přesně neví, kolik prepperů v USA je, ale oni sami odhadují, že několik milionů. V roce 2010 jich mohly být čtyři miliony, teď možná šest i více. Počet prepperských stránek či blogů se v posledních letech znásobil. Na preppery se zaměřil už i byznys: řetězec potravinových velkoobchodů Costco nabízí pohotovostní zásobu potravin pro čtyři osoby na rok. Stojí 3 999,99 dolaru. Firma má rovněž nabídku pro ty, kdo se připravují na katastrofy všeho druhu, v níž je i balení semen zeleniny pro zahrádku o rozloze deset krát deset metrů za 50 dolarů nebo generátor za tři tisíce dolarů. Největším pesimistou v USA je zřejmě bývalý armádní důstojník Jim Rawles, který má známý prepperský blog. V televizi ABC řekl, že jeho rodina má na ranči zásoby potravin na více než tři roky. „Všechno to skladujeme v umělohmotných sudech o objemu pětadvaceti litrů.“ V průzkumech pro National Geographic Channel se ukázalo, že 85 procent Američanů se na případ katastrofy nepřipravuje. Ne, že by s ní však nepočítali. Když dostali otázku, která z následujících událostí by mohla v příštích 25 letech zasáhnout jejich životy, odpověděli takto: 1) zemětřesení (64 procent), hurikán (63 procent), terorismus (55 procent), následky finančního kolapsu (51 procent), celoplošný výpadek elektřiny (37 procent), pandemie (29 procent) a jaderný spad (14 procent). Celkem 62 procent si myslí, že svět prožije katastrofu velkého rozsahu v příštích dvaceti letech. |
