Neděle 19. září 2021, svátek má Zita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 19. září 2021 Zita

Zvířecí masakry: zabíjelo se kvůli čarodějnictví i olympiádě

Může za to náboženské tmářství, strach, hlad, bída, sociální vztek. A též obchodnická otrlost a pragmatická, bezcitná podnikatelská kalkulace. Lidské dějiny jsou prostoupené bezcitným chováním k zvířatům. Masakrovala se za středověku a barbarsky se zabíjejí i dnes.

„Nikdy nezapomeneme.“ Pamětní deska uctívá památku tažných psů, které firma Howling Dog Tours využila k podnikání během olympijských her ve Vancouveru v roce 2010. Vozili za peníze návštěvníky. Po konci her je firma všechny nechala utratit. | foto: Profimedia.cz

Ke kočce domácí lidé v minulosti zaujímali rozdílné postoje. V Egyptě byly uctívány a dokonce se dočkávaly poct mumifikace. Staří Egypťané zakazovali vývoz koček ze země a jejich zabití trestali smrtí. Kočky byly považovány za národní bohatství – bojovaly proti hlodavcům a chránily úrodu. Měly dokonce i svou vlastní bohyni, Baset.

Indové věřili, že kočičí chlupy vás mohou rituálně znečistit, a proto se od nich drželi spíše v uctivé vzdálenosti, a v Číně buddhisté viděli jejich užitečnost mimo jiné i v tom, že byly zdrojem masa a jemných kožešin. Pořád k nim však cítili respekt. Kočky byly i součástí strategických státních rezerv v císařském Japonsku, kde chránily hedvábné zámotky bourců morušových před potkany. A kladně se o nich vyjadřuje i Korán, svatá kniha muslimů.

Sláva koček v Evropě se pak pojí s nařízením Karla Velikého, který v devátém století nechal všem selským a klášterním dvorům vyhlásit povinnost kočky chovat, právě jako nástroj ochrany skladovaných zásob před nenechavými hlodavci. Ještě v jedenáctém století jste za zabití kočky museli například ve Walesu zaplatit tolik obilí, kolik by bylo potřeba k zahrabání její mršiny. To abyste si názorně uvědomili, kolik úrody mohla ještě zachránit.

Kočka trestaná jako ďáblův spojenec

Konec s tím však učinil počátek třináctého století a nástup inkvizice. Kočky se rychle staly prvořadým spojencem čarodějnic a posly samotného ďábla. A proto musely být hubeny na potkání. Svou odhodlanost nenechat se posednout pekelnými silami jste veřejně demonstrovali nejlépe tak, že jste micku přitloukli hřebem na vlastní dveře. Aby bylo jasné, že k vám ďábel nesmí. Když byla na hranici upalována čarodějnice, putovaly s ní do plamenů v proutěných koších i všechny kočky pochytané v širokém okolí. Pro jistotu.

Přirozeně, hromadné hubení koček domácích bylo obvykle následováno drastickým vzestupem početnosti hlodavců, a s tím i růstem jimi přenášených chorob. Například morových epidemií. Lidé však soudili, že nemoc byla vyvolána temnými kouzly upalované čarodějnice, důsledek se zaměnil za příčinu.

Asi nejdál zašli lidé z belgického městečka Ypres, kteří poprvé hromadně účtovali s domácími kočkami v roce 1410. Jak? Házeli je z věže Svatomartinské katedrály na dlažbu náměstí. Ať už dopadly na všechny čtyři, nebo ne, pád z výšky 102 metrů pro ně byl téměř vždy smrtící. Takzvané Kattenstoet, Kočičí středy, se tu staly pravidelnou květnovou zábavou.

Zvyk v podobě festivalu tu přežil až do devatenáctého století. To už nešlo o čarodějnice, ale o symbolické trestání městských koček, které zlenivěly a nepronásledovaly myši s takovým zápalem, aby stálo za to je živit. Tradice se, naštěstí v pozměněné podobě, udržela dodnes.

Kočka trestaná jako majetek boháčů

Oslice byly souložnice, vepři vrazi. Seznamte se s procesy proti zvířatům

Častými, a krutě trestanými, obžalovanými byli u soudů se zvířaty vepři.

Absurdní frašky, surrealistické proslovy obžaloby i obhajoby. Procesy se konaly se vší vážností, jenže na lavicích obžalovaných nebyli lidé, ale zvířata. Myši, kobylky, psi, vepři, slimáci. Středověké soudy totiž obžalovávaly a odsuzovaly i je.

I když to tak v hodinách dějepisu někdy může vypadat, revoluce se nestanou přes noc. Situace k nim nazrává léta, jak narůstá občanská nespokojenost. A aristokraté i buržoazie ve Francii přitom signály rostoucího nepokoje dlouho přehlíželi. Události z Paříže roku 1730 vnímaly vyšší společenské třídy jako podivnou zábavu chudiny, nehezké a trochu drastické rozptýlení věčně znuděných mas. O co šlo? O inscenované soudní procesy s kočkami. Přesněji tedy, s kočkami boháčů.

Pozadí snad měly tvořit události v tiskárně na ulici Saint-Séverin, kde si dělníci stěžovali na bídné pracovní podmínky. Za mizerný plat obsluhovali dnem i nocí těžké stroje, haly závodu v podstatě nesměli opouštět, žili tu jako vězni. Jejich strava tomu odpovídala – zbytky zbytků, nahnilé maso, plesnivý chléb a zkažená voda.

To miláček majitele tiskárny, kočka zvaná pro svůj šedostříbrný kožich la Grise, Šedá, se měla o poznání lépe. Misky se smetanou, provoněná šunka od kosti, čerstvé ryby z trhu. Vždy jen to nejlepší. Mezi dělníky se prý povídalo, že majitel tiskárny Jacques Vincent utrácí za pamlsky pro čtyřnohého mazlíčka denně víc peněz než za jídlo pro desítky svých zaměstnanců. Možná to byla pravda.

A proto se dva zaměstnanci rozhodli s panskou kočkou skoncovat. Jednoho večera ji chytili, zavřeli do klece a v rámci zrychleného soudního procesu, kde byli porotou hladoví dělníci, ji obvinili z toho, že jim krade jídlo. La Grise se ani nenadála a skončila s páteří přeraženou železnou tyčí pověšená za hrdlo. Prý to byla „ohromná zábava a asi ta nejveselejší věc, která se v tiskárnách kdy stala“, jak bude v roce 1762 ve své knize historek z Paříže popisovat Nicolas Contat.

Špatně se však neměli jen dělníci z ulice Saint-Séverin, takže brzy byla historek o ubíjení koček a trávení psů plná celá Paříž. Věšeli je na vrata a brány, házeli je přes ploty rezidencí a vilek. Padly prý tisíce zvířat, protože chudí neměli co do úst a za panskou tak byla považována každá kočka. Na honoraci si chudina zatím netroufala, ale srovnat si účty s jejími domácími mazlíčky k upuštění páry stačilo.

Přesná čísla o velkém kočičím masakru nejsou dodnes známa, protože příběh sám, byť byl postupně přeložen do osmnácti jazyků, byl předáván jako „vtipná anekdota“. Že od násilí na němých tvářích „a největší felinicidě v dějinách Francie“ není zase tak daleko k revoluci, tehdy nikoho nenapadlo. Celospolečenské klima k ní však nazrávalo a poté, co si masy vybily hněv na kočkách, obrátily svou pozornost k jejich rozmařilým majitelům.

Zabíjíme je, protože bohyně to chce

Hinduismus, třetí nejrozšířenější náboženství světa, si mimo jiné spojujeme s kladným vztahem věřících ke kravám. Ano, chovají se k nim jako k posvátným a velice si jich považují. Pro býky to však neplatí, proto není problém jich během svátků Gadhimai porazit několik desítek tisíc. Je to prastarý náboženský rituál, který má potěšit a uspokojit stejnojmennou bohyni síly. Ta se má odměnit příslibem zdraví a vydatné úrody, potlačením zla a zajištěním prosperity.

Festival, který se koná v Nepálu u hranice s Indií každých pět let, je vlastní lidem z etnik Madéši a Bihari, ale je rozšířený napříč hinduistickými komunitami po celé Asii. A je to masakrování zvířat ve velkém. Bohyně si totiž nejvíce cení teplé krve. Nejen býčí.

Například v roce 2009 tak bylo během svátků Gadhimai pobito na půl milionu koz, býků, vodních buvolů, ale také krys, holubů, kachen, slepic a koček. Každá věřící rodina se snaží obětovat aspoň něco z mála, co vlastní. Rituální porážky býků v chrámech vykonávají proškolení kněží – řezníci. Je jich kolem 250 a na jejich bedrech je setnout jen za první den oslav na 20 tisíc zvířat. Jejich maso je poté nabídnuto volně k prodeji, často bývá darováno charitám k nasycení hladovějících. Přesto svátek do krajnosti dráždí ochránce zvířat a usilují o jeho ukončení.

V roce 2019 bylo během oslav Gadhimai sťato rekordně málo zvířat, aktivisté to přičítají tlaku své kampaně. Pravda je však taková, že zvířat vhodných k porážce tehdy bylo v Nepálu prostě málo. Obětování nejplodnějších zvířat totiž v konečném důsledku ruinuje jejich další chov.

Pro festival v roce 2024 a dál jsou zvířata zajišťována a předobjednávána už letos. Nepálští politici však vyzývají věřící, aby navzdory tradici, která to požaduje, neobětovali ty nejlepší kusy a ponechali si jich dost pro další léta. Pro férovost dodejme, že rituální porážky zvířat nejsou výsadou jen 1,1 miliardy hinduistů, ale také 1,8 miliardy muslimů a 16 milionů židů.

Zoo jako vedlejší válečný terč

O Velkém zvířecím masakru, k němuž docházelo za druhé světové války ve Velké Británii, jsme už psali. Obyvatelé anglických měst se tehdy houfně zbavovali domácích mazlíčků, aby za válečné nouze nestrádali.

K podobně drastickým opatřením se však přistupovalo i na opačné straně fronty a oběťmi se stávala zvířata chovaná v zoologických zahradách. „Nejhorší byla lidská ignorance, která nabývala grotesknějších podob s tím, jak v lidech narůstal strach,“ vzpomínal Lutz Heck, který byl v roce 1939 ředitelem berlínské zoo.

O co šlo? Civilisté postižení válečným děním a omezenými příděly potravin začali závidět maso chovaným šelmám. Donedávna obdivovaní medvědi, lvi, tygři i jaguáři se v očích prostých lidí stali nechtěnou a nákladnou přítěží. Heck přitom trval na tom, že s uživením šelem problém není, nekvalitního jatečního masa byl pořád dostatek. Mnohem větší starosti mu působilo, jaké škody by v případě bombardování mohl napáchat uprchlý slon.

Jenže tlak veřejnosti byl dost jednoznačný. Utracena proto byla zvířata, s jejichž živením technicky žádný problém nebyl – šelmy a hadi. Podobné to bylo v zoologických zahradách ve Frankfurtu a ve Wuppertalu.

Zatímco hromadná likvidace zvířat v zoologických zahradách byla v Německu schvalována a podporována panikařící veřejností, občany císařského Japonska hluboce zasáhla a ranila. Plán na odstranění zvířat tu vešel v platnost s rokem 1941, kdy byla chovaná zvířata rozdělena do čtyř kategorií, podle potenciální nebezpečnosti. A s tím, jak se stupňovala situace na frontách, se přistupovalo k jejich likvidaci. Zlomovým se stalo léto roku 1943, kdy byli utraceni sloni v zoo Ueno, považovaní za národní miláčky. Jejich vynuceného skonu se účastnil sám císař, uskutečnil se i tradiční obřad za jejich duše. V následujících dnech byla vybita zvířata ve všech japonských zoologických zahradách.

Psi a kočky na olympiádu doplatili

Středověké pověry a mýty o čarodějnicích, barbarské rituální porážky pro náboženské cíle, vybíjení zvířat ze strachu a hladu v těžkých časech válečných. Důvody pro hromadné masakrování zvířat se mění, stejně jako náš pohled na ně. Ale to neznamená, že bychom s nimi přestali.

Když se v roce 2007 radnice portorického San Juanu rozhodla vyčistit ulice od toulavých psů a koček, počínali si zaměstnanci z odchytové služby Animal Control Solutions podobně jako Belgičané ve středověkých Yprách. Zvířat za dva dny pochytali stovky. Šlo to překvapivě snadno, protože si povětšinou vybírali ty „domácí“, nikoliv pouliční. A pak je, aby ušetřili za smrtící injekce, shazovali na beton z patnáctimetrového mostu.

Poměrně dost zvířat pád, s vážnými poraněními, přežilo. Byl z toho soudní proces, ve kterém byli tři zaměstnanci firmy obviněni, ale ne odsouzeni. Brutální přístup k likvidaci je o to podivnější, že v Portoriku platí zákaz kastrování psů a koček. Ten tu odsuzují jako příliš kruté zacházení, hraničící s týráním zvířat.

Plošná likvidace toulavých psů a koček, ale i těch zaběhlých domácích, předcházela také Euru 2012 na Ukrajině a zimním olympijským hrám v Soči v roce 2014. Špatně to dopadlo i s tažnými psy po zimních olympijských hrách v roce 2010 ve Vancouveru. Projet se na sáních tažených psím spřežením chtěl tehdy každý, a dalo se na tom dobře vydělat. Jenže co poté, když odjeli poslední fanoušci a turisté? Společnost Howling Dog Tours, která vyjížďky organizovala, si spočítala náklady na odsun psů a rozhodla se je raději utratit. Bylo to lacinější.

Autoři:

Dny NATO v Ostravě a Dny Vzdušných sil AČR se budou konat 18. a 19. září.

  • Nejčtenější

Prsa za zbraně. Sexy fotkami budu vydělávat na boj proti pytlákům, plánuje lovkyně

Premium Loví zvěř v Jižní Africe a trofeje popularizuje na síti. Zároveň se Michaela Fialová rozhodla bojovat proti pytlákům,...

Tykání je nepříjemné, ale burany najdete všude, říká autorka blogu Asijatka.cz

Premium Do Thu Trang žije v Čechách od svých čtyř let. Vietnamštinu sice skoro zapomněla, ale česky se naučila dokonale....

Mafie existuje. Schůze v Apalachinu donutila FBI přiznat, že má problém

Dlouhé roky její existenci popírala. Mafie je výmysl, tvrdila FBI, existuje jediné nebezpečí, rudí levičáci, podvratné...

Oživíme mamuta, plánují vědci. Bude to jen slon s chlupy, zní kritika

Po čtyřech tisícovkách let by mohly opět otřásat zemí dunivé kroky vyhynulého monstra. Je to nápad jako z Jurského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Polovina lidí obětuje svůj majetek, aby někdo jiný přišel o zisk, tvrdí vědec

Premium Spolupráci a altruismus, tedy nezištnou pomoc druhým, v sobě máme zakódovanou již od pravěku. Přesto byl svět nejednou...

Nesmysly o inflaci v Česku. Znovu bude nízká, uvidíte, tvrdí ekonom Michl

Premium ČSÚ zveřejnil, že inflace je nejvyšší od roku 2008, 4,1 %. Hned v pátek jsem k tomu vydal v MF DNES článek „Nebojte se...

Chci přidat 20 tisíc. Generaci Z kuráž nechybí, s trpělivostí už je to horší

Premium Sedmatřicetiletý Libor vede pobočku banky v krajském městě. Za poslední měsíce přijal několik mladých lidí, dvacátníků...

Hladovění je to nejlepší, co pro sebe lidé mohou udělat, říká neurolog

Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 - Alzheimerova nemoc, nejčastější typ demence....

  • Další z rubriky

Dlužník si užíval na cizí účet. Věřiteli došla trpělivost a zosnoval vraždu

Premium Půjčit si peníze, to vždycky vypadá jako nejjednodušší řešení v případě, že se vám jich nedostává. A někdo kvůli dluhům...

Ve stávce kamelotů si kluci z ulice srovnali účty s newyorskými magnáty

Měli milionové zisky, přesto neváhali odírat o poslední centy sotva desetileté chlapce, kteří pro ně v New Yorku...

Sex uvolňuje ucpaný nos, zjistili nositelé humoristické nobelovky

Je to unikátní objev, velkolepý a praktický. Zaslouží si uznání už jen za to, jak všímavě jeho autoři téma své práce...

Chci tetování Pana Fešáka, žádala v Tattoo Fixers čilá důchodkyně

Není to konvenční bytost. Nejen proto, že ve svých čtyřiašedesáti rapuje, udělá provaz a chodí na břišní tance....

Týden kojení 2021: hrajte s námi celý týden o ceny od Canpol babies
Týden kojení 2021: hrajte s námi celý týden o ceny od Canpol babies

Soutěž s Canpol babies probíhá od 13.9. do 19.9.2021

Gabriela Soukalová je poprvé maminkou, narodila se jí holčička

Bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová (31) se stala maminkou. S partnerem Milošem Kadeřábkem přivítala moderátorka na...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Začalo to jako chřipka, pak vzal Tereze meningokok nohy a zničil ledviny

Před čtyřmi lety si Tereza myslela, že nastydla na kole. Jenže druhý den už ležela na JIP a kvůli meningokokové infekci...

Žena nemá žádné kamarádky, aby nesváděla svou postavou jejich partnery

Sedmadvacetiletá Moriah Millsová z Georgie se živí jako modelka a na své křivky je velmi hrdá. Nepodstoupila údajně...

Probudila mě bolest nehtů. Od té doby nemohu chodit, říká Alfred Strejček

Už téměř čtyři roky je Alfred Strejček (79) zcela odkázaný na péči druhých. Herci, recitátorovi, moderátorovi a...