Kokain dělá ze včel extravagantní tanečnice
Zjednodušený závěr studie amerických a australských vědců z roku 2008 zní prostě: Kokain má na včely podobné účinky jako na lidi. Mění se jejich soudy a jsou přehnaně nadšené z věcí, které by je jinak až tak nevzrušily. Jsou rozjařené, jednají rozmáchle. A rády „mluví“ se svými družkami.
Autoři studie publikované v magazínu The Journal of Experimental Biology svůj výzkum postavili na včelím tanci, jímž hmyz ohlašuje, když se mu podaří najít výjimečně dobrý zdroj pylu nebo nektaru, po návratu do úlu svým kolegům. „Je to velmi integrovaný komunikační systém, velmi propracovaný a velmi elegantní, je to jeden ze sedmi zvířecích divů světa,“ rozplýval se profesor neurovědy Gene Robinson, který se na výzkum podílel.
S kolegy přitom dostal nápad odhalit, co s včelami a jejich taneční komunikací udělá aplikace kokainu. Zjistili, že ty včely pátrající po potravě, jimž dopřáli drogu, tancovaly častěji a energičtěji než jejich kolegyně v reakci na potravu téže kvality. „Tančily zhruba dvakrát tolik co nezdrogované včely a o 25 procent rychleji,“ líčil s pečlivostí Andrew Barron, další z výzkumníků.
Nebylo to žádné opilecké chování, včely po kokainu tancovaly v pravý čas na pravém místě, které je jako „taneční parket“ v úlu vymezeno. „Nedošlo k tomu, že by se na parketu jen tak divoce motaly bez kontroly. Informace o vzdálenosti a lokalizaci byla zachována,“ popisoval Robinson. Včely po kokainu prostě jen na potravu reagovaly lehce přehnaně.
A jak vědce vůbec napadlo podat včelám kokain? Na začátku stál jejich zájem o oktopamin, látku, která má vliv na chování některých zvířat, zejména na konzumaci potravy a pohyb. Mnohé organismy na oktopamin reagují tím, že jedí více. Včely však ne, jejich odpovědí je akceptace nižší kvality potravy.
Má oktopamin vliv na jejich tanec? Tak zněla Robinsonova původní otázka. Svou prací z roku 2007 si odpověděl: ano, má, tančí více. „Za onou studií byla myšlenka, že mechanismus, který strukturuje sobecké chování, tedy větší konzumace potravy, byl možná během sociální evoluce kooptován tak, aby produkoval altruistické chování,“ popisuje Robinson. Jinými slovy, místo toho, aby včely jedly více, snažily se pod vlivem oktopaminu prostřednictvím tance o nalezenou potravu co nejvíc rozdělit. Sobectví bylo nahrazeno altruismem.
Vědce však jejich chování zajímalo dál, následná otázka tedy zněla, zda mají včely systém odměn. A právě tento řetězec úvah vysvětluje na první pohled ještě větší záhadu, než je oktopamin a systém odměn u včel dohromady: proč vědce vlastně vůbec napadlo podstrojovat hmyzu kokain.
Vysvětlení spočívá v tom, že kokain má na systém odměn vliv, alespoň u savců, a to prostřednictvím dopaminu. Ten totiž odměňuje altruistické chování pozitivním pocitem, díky aktivaci mozkových center rozkoše.
Finální poselství studie z roku 2008 tedy zní, že protože na kokain včely reagovaly altruistickým projevem, tancem a snahou rozdělit se o potravu, zná mozek hmyzu mechanismus odměny. A to je něco, co se před onou velmi podezřele vypadající studií nevědělo. A co její realizaci vysvětluje.
Krysy si oblíbí i jazz. Ale jen po kokainu
Beethovenova klasika Pro Elišku, nebo rozvrkočená ikonická skladba Four jazzmana Milese Davise? Tenhle dotaz položili vědci z americké Albany Medical College... laboratorním krysám. Za svůj pokus si vysloužili protesty ochránců zvířat i spolků starajících se o to, kam jdou peníze daňových poplatníků, posměšný zájem reportérů a přední místa na žebříčcích nejzbytečnějších a nejbizarnějších vědeckých výzkumů.
Seriál o bizarních výzkumechTrpí datlové bolestmi hlavy? Mohou žáby levitovat?  |
Jeho autoři při něm hlodavcům dali možnost pomocí jakéhosi ciferníku vybírat, zda budou poslouchat jednu, nebo druhou skladbu, či snad raději zvolí ticho. To udělaly nejčastěji. Kromě toho však vědci zjišťovali, jaká je jejich nejméně častá volba, tedy kterou z oněch tří variant mají rády nejméně. Poté jim dali kokain a dopřáli jim právě tu.
Zjistili, že stačilo pár diskoték, které spojovaly původně nejméně oblíbenou skladbu s kokainovým potěšení – a myši vzaly svůj nejneoblíbenější song na milost. A to dokonce, i když se test opakoval ve stavu bez drogového opojení. „Zjistili jsme, že krysy původně dávaly přednost tichu před hudbou, že se však dá tato preference změnit působením kokainu,“ shrnují závěry vědci a dodávají: „Po opakovaném spojení s odměnou, tedy kokainem, může hudba u krys vyprodukovat podmíněnou kontextovou preferenci.“
Ostatně, nebyl to jejich první pokus onoho druhu. Tentýž tým již předtím zkoumal, co udělá s krysím vztahem k Milesi Davisovi metamfetamin. Nejprve vytáhli několik krys z jejich kolonie a po devadesát minut jim přehrávali skladbu Four. Pozorovali, jak vysoká je při tom jejich lokomoční aktivita, zjednodušeně, jak moc se při poslechu hýbou. Nato je vrátili zpět mezi své. A poté celé opakovali.
Pak však, tušíte správně, části z nich přehrávání zpestřili podáním metamfetaminu. A opravdu, lokomoční aktivita obdarovaných byla samozřejmě vyšší. Poté je sedm dní nechali o samotě, bez kolegů, bez hudby i bez drog. A po tomto půstu jim opět nabídli Milese Davise, ovšem bez drog. Zjistili, že ta skupiny hlodavců, kteří si jazz předtím užívala na amfetaminu, vykazovala vyšší lokomoční aktivitu i nyní. A měla vyšší hladiny dopaminu. Jinými slovy, vědci tak dokázali, že hudební podněty mohou vyvolat stavy podobné stavům po drogách, pokud si je s nimi uživatel spojuje.
Pokusy však vyvolaly poprask a jeden z klíčových autorů Stanley Glick vzpomíná, jak mu „šli reportéři po krku“. Za výzkumem si však stojí, stejně jako vedení jeho univerzity. Práce byly součástí vyvíjení látky, která by mohla snížit touhu narkomanů po droze.
