Porod prověří váš vztah, psychiku i fyzičku. Jít k němu, či nejít?

Může odkrýt věci, které ve vašem vztahu zatím nevyplavaly na povrch. Možná zjistíte, že nejste takový tvrďák, jak jste si myslel. Vaše účast u porodu může být hlubokým a nádherným zážitkem, rozhodně byste však do něj neměli jít bezhlavě. Odpovědi na následující otázky vám mohou pomoci při rozhodování.

Porod | foto: Profimedia.cz

1. Má na to náš vztah?

Porod je jedna z nejvypjatějších situací, kterou může pár společně zažít. Dá nahlédnout i do těch nejskrytějších aspektů vašeho vztahu. "Mnohé zábrany jdou stranou a na povrch většinou vyplyne spousta skrytých věcí," popisuje psycholožka Katarína Lomská Filasová, jak funguje takový "porodní katalyzátor".

Fáze porodu

První doba porodní – otevírací: Žena zažívá bolestivé stahy, během nichž se otevírají porodní cesty. Vše může trvat dlouhé hodiny (u prvorodičky i 10 a více).

Druhá doba porodní – vypuzovací: Dítě je na cestě ven, žena pociťuje silné nutkání tlačit. Tato fáze by měla trvat maximálně jednu hodinu.

Třetí doba porodní – porod placenty: Po porodu dítěte dochází i k vypuzení placenty.

Její slova potvrzuje i gynekolog a porodník Pavel Šmeral. "Při porodu velmi brzy poznám, zda to mezi partnery klape, či ne," tvrdí. Budoucí otec s matkou se prý během porodu někdy i pohádají. A čas od času přijde bohužel i pár, který se už prakticky rozchází, jen žena ještě jako poslední pokus o záchranu vztahu přesvědčí otce, aby šel k porodu. "Takový muž si to zpravidla jen odstojí, ale nezmění se nic," popisuje porodník.

Máte-li tedy důvodné obavy, jak byste porod společně zvládli, svou přítomnost si pořádně rozmyslete. V tak náročném okamžiku by rodička měla mít maximální možný klid a pohodu, ne řešit rozepře s partnerem.

2. Chce mne tam partnerka vůbec?

"Pro většinu žen představuje otec u porodu obrovskou pomoc a emocionální oporu," shrnuje své zkušenosti psycholožka. Když otec dělá, co má, může se rodička soustředit jen na sebe a vše ostatní nechat na něm.

Přesto se najdou maminky, pro něž je představa partnera u porodu přinejmenším nepatřičná. Zpravidla nechtějí, aby je jejich muž viděl v tak nedůstojné poloze s končetinami od sebe, zkroucené v bolestech, neučesané a zpocené. A některé to prostě jen považují za čistě ženskou záležitost a raději si jí chtějí projít samy.

Proto si raději nejprve vyjasněte, zda vás partnerka u porodu vůbec chce. Možná se dohodnete, že s ní budete v počáteční fázi, a když dojde na samotné tlačení, decentně ji opustíte.

3. Co budu u porodu vlastně dělat?

"Otec by si měl uvědomit, že jeho přítomnost u porodu je čistě podpůrná," zdůrazňuje Pavel Šmeral. Jakmile se totiž tatínek začne stavět do role hlavní, ztěžuje situaci nejen personálu, ale i samotné rodičce.

Připravte se proto, že u porodu budete fungovat jen jako servis nastávající matky. "Můžete ji držet za ruku, povzbuzovat ji, dávat jí pít, komunikovat místo ní s personálem," napovídá psycholožka. Budete pro ni zkrátka zařizovat vše, aby se mohla soustředit jen na samotné tlačení.

I tady však platí, že nejlepší je objasnit si, jak konkrétně si vaši úlohu u porodu představuje právě vaše partnerka. Možná od vás čeká něco, co rozhodně dělat nechcete. "Společná návštěva přípravného kurzu velmi pomůže vyjasnit úlohu otce u porodu oběma rodičům," radí proto porodník.

U nás dceru odrodil otec

Jitka Plotěná: "Při porodu jsem byla nadopovaná Dolsinem, takže místo čtyř lidí na sále jsem jich viděla osm. A všichni mi říkali, ať tlačím. Jenže ta bolest byla tak příšerná, že jsem ty ´cizáky, co chtějí, ať si ublížím´, prostě ignorovala. Až když jsem zaslechla známý, manželův hlas, uvěřila jsem mu, že tlačení je dobrý nápad. Původně jsem ohledně manželovy přítomnosti váhala, nakonec jsem byla ráda, že tam byl."

Zdeněk Plotěný: "K porodu jsem jít chtěl, protože to tak má být. Manželce jsem tam vlhčil rty a říkal jsem jí, jak je šikovná. Když jsem pak ke konci viděl, že už nevnímá, co jí doktoři říkají, popadl jsem ji za záda a pod koleny a pomohl jí zatlačit. A dcerka vylétla jak špunt. Dali mi ji hned podržet, jako prvnímu. V tu chvíli jsem byl šťastný a spokojený."

4. Zvládnu porod psychicky?

"Všechny ženy vždy upozorňuji, že porod bude opravdu hodně bolet. Přesto jsou pokaždé zaskočené, jak moc," upozorňuje doktor. A s nimi bývají překvapeni i jejich muži. Když pak nastávající otec na sále vidí, jak jeho žena trpí bolestmi, nezřídka začne tlačit na doktora, aby porod uspíšil. Lékař má pak kromě pacientky na starost i nervózního partnera.

"Aby muž celou situaci zvládl v relativním klidu, měl by si ještě před porodem zkusit představit, jaké nepříjemnosti mohou nastat," nabádá psycholožka. Měl by si uvědomit, že porod může trvat hodiny, i celý den. Že vše nemusí probíhat hladce. Že uvidí svou ženu v bolestech. Že mu možná začne sprostě nadávat nebo že bude plakat.

Pokud máte obavu, že byste na sále byl spíše stresujícím faktorem, měl byste nakonec zůstat na chodbě. Vaší paní to jen pomůže.

Porod je čistě ženská záležitost

Eva Zajdová: "Otce přímo u porodu nechci. Myslím si, že je to odjakživa jen ženská záležitost. Navíc si neumím představit, že by mě viděl supět a tlačit, celou zpocenou… takže na vypuzovací fázi tam chci být jen sama s asistentkou. Nejraději i bez doktora. Budu ale ráda, když partner bude někde na blízku, aby si mohl dítě po porodu pochovat a podělit se se mnou o emoce."

Dan Mach: "Určitě bych tam začal vyšilovat místo toho, abych byl Evě oporou. Taky mám od kamarádů echo, že to dost pošramotilo jejich sexuální život. A toho se chci určitě vyvarovat. Možná s ní zůstanu na začátek, ale pak asi raději zmizím."

5. Zvládnu to fyzicky?

I když se to nezdá, porod je fyzicky vyčerpávající záležitostí i pro tatínky. Hodiny čekání, horko, dlouhé stání, stres. To vše může slabším jedincům způsobit problémy. Pavlu Šmeralovi jednou omdlel otec právě v okamžiku, když se objevila hlavička dítěte. "V tu chvíli jsem nevěděl, jestli dřív zachraňovat otce, nebo mimino." Rodička ho přitom tehdy uklidňovala, že se to manželovi stává běžně, protože má v mozku cévní výduť.

Máte-li tedy zdravotní problémy nebo sklony omdlévat, když vidíte krev, poraďte se raději s porodníkem, abyste svou partnerku a dítě zbytečně neohrozili. Možná bude stačit, když se na sále posadíte nebo preventivně odejdete na čerstvý vzduch.

6. Opravdu chci k porodu jít?

"Docházka otců k porodům je tak trochu módní záležitostí," podotýká porodník. Když začínal, byli otcové u porodu v menšině. Dnes mají podle jeho vlastních statistik mužskou polovičku k ruce přes dvě třetiny rodiček. To ovšem zdaleka neznamená, že všichni tátové u porodu skutečně být chtějí.

"Muži někdy jdou k porodu jen z pocitu povinnosti, z manželčina donucení či kvůli vyhecování od kamarádů," souhlasí psycholožka. Při rozhodování by se ale měli řídit hlavně podle sebe a svých pocitů. Snaha sobě či partnerce za každou cenu dokázat, že tak náročnou situaci vydržíte, může vést ke zbytečně špatným vzpomínkám, které mohou trvat ještě dlouho po porodu.

Pokud tedy k porodu jít ve skutečnosti nechcete, třeba proto, že máte pocit, že byste to nezvládli, přiznejte si to a raději počkejte na chodbě.

S rozhodnutím přitom nemusíte spěchat. "Klidně počkejte třeba až na to, jak bude porod probíhat," radí Katarína Lomská Filasová.

připraveno ve spolupráci

Psycholožka PhDr. Katarína Lomská Filasová se věnuje individuálním a párovým konzultacím. Pomáhá klientům zorientovat se ve svém životě, zbavit se nefunkčních vzorců chování a rozšířit svůj úhel pohledu o nové možnosti řešení problematických situací. Vede také semináře osobního rozvoje.

Gynekolog a porodník MUDr. Pavel Šmeral má za sebou již patnáct let praxe a přibližně tisíc narozených dětí. Jako doktor není bezvýhradným přívržencem otců u porodu, jako otec si ale nenechal ujít narození ani jednoho ze svých dvou dětí. Klientkám nabízí komplexní gynekologickou a porodnickou péči, vyšetření a léčbu sterilního páru, očkování proti rakovině děložního čípku či volbu vhodné hormonální léčby.

Chtěli byste být u porodu své partnerky?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 14. července 2010. Anketa je uzavřena.

Ano 942

Ne 447