Ahoj v redakci,
občas čtu příběhy, které publikujete, a napadlo mě podělit se o ten svůj, ač je asi neřešitelný.
Je mi něco málo přes čtyřicet, jsem OSVČ, takřka šest let po rozvodu. Mám nádhernou dceru, studuje, jsme v denním kontaktu, bydlí s přítelem asi sto dvě stě metrů ode mne.
Na počátku loňského léta jsem v cykloprodejně potkal jednu nádhernou ženu, pamatuji si, že chtěla tašku do rámu, aby "se do ní vešel rohlík na sváču". Poté jsem ji potkal znovu, na kole. Já, vášnivý cyklista, jsem ji pozval na sklenku na terase... Příběh nádherného vztahu, ač mi měsíc trvalo, než uznala, že potřebuje hýčkat (byla pět let po rozvodu, má dva fajn kluky), však psát nechci. Bylo to nádherné léto a podzim, nejkrásnější za celý můj život. Začal jsem věřit, že ona je tou napořád... A řekla mi to i sama.
Chyba nastala na dušičky. Pája mě přesvědčila, ať jdu s kamarádem, co prchal na rok do Melbourne, na putování po sklepích jednoho výrobce vína. Domluva zněla: jdu na kafe s holkama, pak ke mně přijdeš, užijeme si víkend, děti jsou u babičky. Kolem půl osmé mi poslala textovou zprávu, že je unavená, ať přijdu až v sobotu po obědě. Hned jsem jak na jehlách vystartoval ven, volal jí a zjistil, že jde teprve domů.
A protože jsem asi idiot, nešel jsem zpět za kamarády, ale vyběhl jí naproti k jejímu bytu. Byl jsem tam dříve, sedl si na schody, počkal na ni. Když přišla, byla nevrlá, nečekala mne. Chvilku jsme se přeli, zda jsem pod vlivem víc já, nebo ona, na tom ale nesejde, pak do mě cosi vjelo a zbil jsem ji. Hloupě, zbytečně, dodnes nevím, proč jsem ji zmlátil.
Je to na dlouhé vyprávění. Oznámila to, dostal jsem trest za výtržnictví (šest měsíců s podmínkou na rok a půl). Asi po měsíci jsem jí napsal a vyzvedla si mě policie, šestatřicet hodin jsem čekal ve vazbě na soud a dostal jsem 200 hodin veřejných prací za " nebezpečné pronásledování". Prý je 86 textových zpráv za devět týdnů moc. Dík tak často napadané amnestii je vše v klidu, ale...
Stále ji miluji, od "naší krize – napadení" uběhly již takřka čtyři měsíce. Bydlí kousek ode mne, vím, že je sama, jen s dětmi, šíleně mi chybí... Co poradíte? Asi bych se měl vrhnout ze železničního mostu, na který koukám z okna, byl by klid.
Pavel
Pavle,
děkujeme vám za dotaz. Je mi líto, ale vaše situace je pouze důsledkem vašeho nezralého a bohužel také neomluvitelného chování. Píšete, že jste měl se svou přítelkyní idylický vztah, byli jste do sebe zamilovaní a několik měsíců vám to klapalo bez problémů. Je samozřejmé, že bezchybná idyla bez konfliktů nemůže trvat věčně a že v každém vztahu postupem času partneři nutně musí řešit problémy a nedorozumění. Nicméně dospělí a zralí lidé dokážou své konflikty řešit společensky akceptovatelnými způsoby, mezi které fyzické násilí rozhodně nepatří.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Fyzický útok je neomluvitelný i v mnohem závažnějších případech, než je přesunutá schůzka. Z vašeho dopisu navíc vyplývá nejen to, že svou agresivitu nedokážete ovládat, ale že máte zřejmě také vzhledem ke své partnerce nezdravě majetnické sklony. Možná, že je díky amnestii "v klidu" váš oficiální trest, což ovšem neznamená, že jste také dostal pod kontrolu své nežádoucí chování. Dřív, než se odhodláte navázat jakýkoli nový vztah (ať už se svou bývalou, či zcela novou partnerkou), bych vám velmi doporučovala návštěvu psychologa, s nímž společně zjistíte, co vás k takovému chování vede a jak ho odstranit a naučit se reagovat společensky adekvátním způsobem. Dřív, než se naučíte ovládat svou agresivitu, raději s navazováním nových vztahů počkejte, jinak se vystavujete riziku, že i potenciální další vztahy skončí podobným neúspěchem.
Poté, co absolvujete terapii, můžete zkusit nabídnout své bývalé partnerce znovunavázání vašeho vztahu, záleží však samozřejmě pouze na ní, zda vaší nabídky využije. Nicméně vzhledem k tomu, že jste ji zahrnul textovými zprávami, které ji obtěžovaly, se dá spíše předpokládat, že o pokračování vztahu s vámi nemá zájem. Případnou nabídku na pokračování vztahu však vzneste pouze jednou a případné odmítnutí musíte akceptovat. Uvědomte si, že jde o logický důsledek vaší velké chyby a pronásledováním či přemlouváním své bývalé partnerky ničeho nedosáhnete, pouze ji ubezpečujete v tom, že představujete stále stejně nebezpečného a nedůvěryhodného partnera. Je nutné, abyste s nápravou svých chyb začal u sebe a udělal vše pro to, aby se vaše selhání v budoucnu neopakovalo.
Psycholožka Bára
