„Když mě někdo vyprovokuje, budu zas kopat do dveří.“ Slova Olgy Hepnarové v kolonce „vyjádření odsouzeného“ záznamu o kázeňském přestupku pankrácké věznice z února roku 1974 svědčí o tom, že ženu, která v tamní cele čekala na trest smrti, vztek nepřešel. Podle odborných posudků i vlastního vysvětlení právě kvůli němu v červenci 1973 zabíjela. Najela nákladním autem na tramvajovou zastávku, zavraždila osm lidí, další zranila.
Kniha Petra Šámala zachycuje, jak snášela následné uvěznění, při čekání na trest smrti. „Odsouzená Hepnarová žádala hrubým způsobem zapálení cigarety,“ líčí jiný záznam, ze srpna 1974, je pod ním podepsaný zástupce náčelníka věznice Jaroslav Trousil. „Po domluvě, aby slušně požádala, roztrhala na cele všechny knihy a pustila do světnice vodu.“ Když ji bachaři odváděli na jinou celu, sprostě prý nadávala a házela po nich pantofle. „Od této doby odsouzená stále chodí po cele kolem zdí a dělá ze sebe nepříčetnou,“ končí Trousil zápis.
O sedm měsíců později ji čekala poprava.
„Zklidnila se až s nasazením oprátky“
Kniha Petra Šámala líčí i ji a chvíle před ní: „K exekuci byla předvedena 12. března časně ráno. Z cely smrti se na Pankráci schází po schodech do sklepení, kde jsou přítomni předseda senátu, prokurátor, náčelník útvaru a lékař. Odsouzené je znovu sdělen ortel a jeho zdůvodnění a poté se otevřou dveře popraviště, což je malá místnost s oprátkou nad propadlištěm.
A odsuzuje se k trestu smrti Publikace vychází z dobových záznamů, pankrácké zdi a časy však přesahuje. Všímá si poprav od středověku, kdy zemi děsila banda Martina Roháče, která o život připravila devětapadesát lidí, přes středověké zločince Antonína Weise a Svatoslava Štěpánka, který vraždil kvůli fascinaci uřezanými ženskými prsy. Sahá až po posledního českého popraveného zločince Vladimíra Lulka, který byl za pětinásobnou vraždu zbaven života v únoru 1989. V samotné pankrácké věznici bylo popraveno 154 lidí. |
A tehdy, jako by jí to teprve došlo, se Olga Hepnarová, prý ochromena hrůzou, sesypala k zemi, hystericky křičela, kopala a začala se s katovými pomocníky prát a do popravčí komory ji tak doslova museli dovléci. Zklidnila se až po nasazení oprátky.
Kat tam čeká celou dobu v sousední malé místnosti a poslední chvíle odsouzené tak ani nevidí.
Po signálu zatáhne kat za páku, která ovládá propadlo.
Kovový poklop pod odsouzenou se otevře a její tělo padá asi o půl metru níž, ale vzhledem ke krátkému propadu jí není stržen vaz a tělo, jak se popravovaná dusí, se škube několik minut, než nastane smrt.
V 6:25 je trest smrti vykonán a v 6:40 je přítomným lékařem konstatována smrt.“
