Tati, ale nestane se z tebe mnich, že ne? obává se doma před mým odjezdem do kláštera dcera. „Copak se ze mě někdy po návštěvě zoo stal zoolog?“ uklidňuju ji protiotázkou. Vybaví se mi tento útržek rozhovoru, když sedím sám v příšeří zhaslého kostela. Zrovna jsem třetí den bez informací z vnějšího světa. Nezvyklé. Jak se asi má?
Úderem pondělního poledne přestávám až do čtvrtečních dvanácti hodin vědět, co se děje doma i ve světě. Zavítal jsem do karmelitánského kláštera na pražských Hradčanech, který přímo sousedí se známější budovou Schwarzenberského paláce. Nejsem tedy v jeskyni kdesi na samotě.
Hladinu pražských střech postupně zalévá jasně zlatá záře, jenom zírám. Je tak nádherně, že míjím ranní modlitbu.
