„Bylo to tak impozantní zvíře, že soudím, že bylo schopno ulovit cokoli, co mělo dost smůly, aby se ocitlo v jeho prostoru,“ míní Andre Rowe z Bristolské univerzity. Monstrum dlouhé až dvanáct metrů, jehož končetiny podobné ploutvím mu pod vodou umožňovaly velmi vysokou mobilitu, se živilo například dlouhokrkými ještěry plesiosaury a ichthyosaury, ryboještěry podobnými delfínům.
Fosilní doklady však udávají, že se pliosauři napadali a požírali navzájem. „Nemám pochyb o tom, že pliosaurus byl jakýmsi podvodním Tyranosaurem rex,“ shrnuje Rowe pro BBC.
Práce na měsíce
Příběh pliosauří lebky, kterou vydalo pobřeží jihovýchodní Anglie, náleží do seznamu památek světového dědictví UNESCO, je výjimečný sám o sobě. Dva lovci zkamenělin Steve Etches a Phil Jacobs na pláž nejprve našli zkamenělou špici pliosauřího čumáku, ležela jen tak, mezi oblázky. Byla příliš těžká, než aby ji odnesla jen tak, dvojice si proto musela sestrojit improvizovaná nosítka. Jenže ještě víc než transport nálezu do bezpečí ji zajímala jiná otázka: Kde je zbytek lebky pravěkého monstra?
Už jen představa, že se najde, je vzrušovala. Jejich nález totiž naznačoval, že když se onen kus od lebky oddělit, byly čelisti secvaknuté, naznačovalo by to tedy, že by lebka měla být kompletní. Průzkum s pomocí dronu naznačil, že lebku má ukrývat skalní útes, pod nímž čenich ležel. Obnášelo to však slanit, hledat a následně odkrývat kameny kolem nalezené lebky v patnácti metrech výšky. Trvalo to celé měsíce.
Odměnou je však poklad. „Je to jedna z nejlepších zkamenělin, s nimiž jsem pracoval. Jedinečná je v tom, že je úplná. Spodní čelist je spojená s horní, jako v reálném životě. Na celém světě stěží najdete jiný druh, který by se uchoval do takového detailu. A pokud ano, spousta kousků by chyběla. Tento kus si však uchoval každou kůstku, i když trochu poničenou,“ líčí Etches.
Ohromný stisk a třetí oko
Lebka a její čelisti zahrnují 130 zubů. Velkých a ostrých. Na bližší pohled však na špicích nesou sérii rýh. Ty podle vědců, experimenty to potvrzují, predátorovi umožňovaly, aby po zakousnutí z oběti zuby zase vmžiku vytáhl a mohl na ni zaútočit podruhé, opakovaně. A s ohromnou silou. S jak velkou, to napovídá právě lebka.
Při vražedné bitce zkameněli. Fosilie zachovala útok šelmy na dinosaura |
Naznačuje velikost svalů, které čelist poháněly, vysvětluje paleobioložka Emily Rayfieldová. A jejich sílu dokáže odhadnout, propočítat. Nesnese srovnání s žádným žijícím živočichem. Ten nejmocnější, mořský krokodýl, vyvine stisk o 16 tisících newtonů. Lev se chlubí čtyřmi tisícovkami. Pliosaurus zvládl 33 tisíc newtonů. Muzeum Steva Etchese však dodává, že jeden specifický druh Pliosaurus kevani dosáhl na neuvěřitelných 50 tisíc newtonů, to je dokonce ještě o pět tisíc víc, než jak silný měl stisk Tyranosaurus rex.
„Pokud jde o strategii, krokodýlové čelisti kolem oběti sevřou a poté se točí,“ odkazuje Rayfieldová na manévr, který se v angličtině označuje jako „death roll“, tedy „smrtící vývrtka“. „Je to charakteristické pro zvířata, která mají hlavu rozšířenou dozadu, a u pliosaura jsme toho svědky.“
Monstra: pravěcí žraloci měli zuby jako cirkulárku, ploutve jako křídla |
Jakkoli masivní, robustní, výhružná nalezená lebka je, skrývá se za ní ještě výhružnější skutečnost. Lebka totiž zřejmě patřila zatím nedospělému jedinci. Má nedovyvinutou speciální kost na zadní části lebky, sagitální hřeben. To naznačuje, že dospělý kus tohoto pliosaura dosahoval ještě úctyhodnějších rozměrů. Ostatně, podle tvrzení přední odbornice na pliosaury Judyth Sassonové pro server NewScientist už naznačovaly, že ona monstra byla ještě větší, než se věda domnívala, i předchozí nalezené fragmenty, jako například obratle. „Jen jsme prostě neměli lebku,“ shrnula.
Etchesova lebka přitom vyjevila i další novinky. Svědčí o tom, jak dobře byl podvodní obr zabíjení a požírání svých obětí uzpůsobený. Čenich totiž ukrývá malé jamky, podle vědců v nich mohly být žlázy, které umožňovaly detekovat změny ve vodním tlaku, které za sebou nechávali ostatní obyvatelé moří, poznamenává CNN. Usnadňovaly tak pliosaurovi hledání obětí. Nahoře na lebce je pak další otvor, ten podle expertů mohl být místem třetího oka, jaké mají například některé žáby nebo ryby, je citlivé na světlo. I to usnadňovalo hledání kořisti.
