Celkem čtyřiadvacet působivých fotografií přitom pojal jejich autor Ethan James Green jako hold kořenům ikonického kalendáře, ale zároveň též jako jejich překročení. Jeho mise není pouze opakováním toho, z čeho The Cal, jak se dílu familiárně říká, vyšel. Není to kopie, repete, opakování.
Nahlédněte do kalendáře Pirelli 2025 |
I proto kalendář dosvědčil, že je uměním, které žije odvahou, invencí, citlivostí, jak podotkl na pražské vernisáži prestižního díla marketingový ředitel české pobočky společnosti Pirelli Zdeněk Vacl. Ano, Green měl se svou soupiskou modelek a modelů ambice a troufalost na to, nahlédnout na koncept nahého těla a pláže novýma očima. „Naše pojetí krásy se od doby, kdy byl kalendář takto focený naposledy, velmi proměnilo. Bylo vzrušující vejít s modelkami a modely do těchto klasických kulis a dát jim současný ‚update‘, aktualizaci,“ poznamenal k tomu fotograf. I proto nese kalendář název „Přehodnocení a odhalení“.
Pro realizaci svého konceptu měl přitom Green a jeho tým naprostou svobodu. „To je pilířem kalendáře. A zdůrazňují to všichni tvůrci a tvůrkyně, kteří jeho vydání připravovali. Dostalo se jim naprostého respektu k jejich plánům, vizím, absolutní svobody, neomezeného tvůrčího prostoru,“ podotkl Vacl. I proto kalendář dokáže zachytit ducha doby, ale rovněž anticipovat směry a trendy.
Předvánoční dražba na iDNES.cz. Pro dobrou věc
Jako každý ročník je i kalendář Pirelli pro rok 2025 unikátním dílem. Není zbožím na prodej. Jako umělecký objekt putuje do vybraných rukou osobností kultury, byznysu a politiky. Již po čtyřiadvacáté se však nabídne ve veřejné aukci na iDNES.cz. Dražit se bude jediný exemplář kalendáře, který doputoval do Česka. „Internetová dražba začíná v úterý 10. prosince v devět hodin ráno,“ prozradil šéfredaktor iDNES.cz Matyáš Kaiser. Doplnil, že dosud se za celou historii dražeb kalendáře Pirelli na iDNES.cz vybralo téměř pět milionů korun.
Kalendář dražte na iDNES.cz |
I letos bude výtěžek, již tradičně, směřovat na účet Masarykova onkologického ústavu v Brně. „Budeme z něj financovat pořízení virtuálních brýlí pro edukaci onkologických pacientů,“ uvedl na pražském představení kalendáře ředitel Masarykova ústavu Marek Svoboda. Podotkl, že vidí dva symbolické momenty, jimiž se cesty jeho pacientů a pacientek s kalendářem a působením jeho vydavatele protínají. „Jedním je pohyb, produkty firmy Pirelli mu slouží – a pro naše pacienty má klíčový význam. A druhým je prvek přehodnocení, které se dostalo do názvu kalendáře a které znají i naši pacienti, mnohdy si ověřují své hodnoty, přenastavují si vlastní priority,“ poznamenal ředitel Svoboda.
„Každoroční dražby jsou podtržením toho, že kalendář Pirelli není jen unikátním uměleckým dílem, ale že se ohlíží na společnost. Díky aukcím přináší pomoc těm, kdo ji opravdu potřebují. Jsme hrdí na to, že kalendář Pirelli přispívá k tak významným účelům,“ dodal Zdeněk Vacl.
Osvědčené sexy kulisy, osvěžující nový pohled
Newyorský fotograf Ethan Green, jemuž se dostalo cti vtisknout do kalendáře pro rok 2025 svůj rukopis, se opravdu ohlédl do zpětného zrcátka. Přiznává, že vzhlíží k fotografiím, jimiž se do dějin kalendáře Pirelli zapsali Richard Avedon a Herb Ritts. „Zaměřují se na modelky a vytvářejí nadčasové, krásné obrazy,“ shrnuje Green. I on chtěl nechat hlavní slovo modelkám a modelům, zachycení jejich těl, výrazů nechtěl ničím nerušit. I on chtěl svému kalendáři dopřát dar nezestárnout.
Přesto však jeho kalendář není pouhým zopakováním ikonické plážové polohy kalendáře. Modelky a modely zavedl na miamskou pláž, zvolil však nevymóděnou, prostou Historic Virginia Key Beach Park. „Kulisy jsme si zvolili kvůli jejich syrovosti. Čím blíž se dostaneme k přírodě a čím syrovější scenérie, tím lépe. Chtěli jsme oslavit krásu velmi sexy způsobem, velmi nefiltrovaným,“ líčí.
„Je to oživení, protože jdeme zpět k začátkům kalendáře – ale přepisujeme je, nahlížíme je skrze současnost. A je to odhalení, protože se vracíme k myšlence ukázat kůži, což je jeden ze způsobů, jak zachytit něčí ‚já‘,“ míní.
Green se svým týmem nechtěl pouze okopírovat výrazné Avedonovy a Rittsovy fotografie z historie kalendáře. „Naše pojetí krásy se od doby, kdy byl kalendář takto focený naposledy, velmi proměnilo. Bylo vzrušující vejít s modelkami a modely do těchto klasických kulis a dát jim současný ‚update‘, aktualizaci,“ poznamenává fotograf. Zní to harmonicky s mottem, které Pirelli jako vydavatel zdůrazňuje: kalendář je rovněž výpovědí o společnosti, rezonuje v něm dech, tep, směr doby.
„Svět se od posledního opravdu sexy kalendáře Pirelli velmi změnil. Tak moc. Bylo vzrušující zkoumat, jak nahlížíme krásu dnes a kdo je za krásnou, krásného považovaný v klasickém prostředí kalendáře Pirelli, ve studiu a na pláži,“ vyložil Green.
V miamských vodách a písku se totiž fotila jen část snímků, druhá polovina vznikala v ateliéru. Do kalendáře se vepsaly americká herečka, modelka, aktivistka Hunter Schaferová, indicko-americká autorka a moderátorka Padma Lakshmi, italská zpěvačka, herečka, modelka Elodie, britské herečky Simone Ashley a Jodie Turner-Smithová, americká vizuáljí umělkyně Martine Gutierezzová, americká modelka Jenny Shimizu, jihokorejská herečka Hoyeon, americká modelka Connie Flamingová, francouzský herec Vincent Cassel a jeho britský kolega John Boyega. Sestavu doplnil sám fotograf. „Byl jsem jediný, komu jsem mohl říct, aby se svlékl úplně,“ vysvětluje. „Být nahý před tolika lidmi bylo velmi uvolňující,“ dodává.
Pootočit kormidlem
Cesta k nahotě byla výzvou nejen pro něj, dokonce nejen pro všechny modelky a modely, ale též pro Tone Goodmanovou, která měla na starosti kostýmy. Ona stezka totiž k odhalenému tělu nemohla vést prvoplánovitě. „S respektem k eleganci a vizi projektu Pirelli musíte lehce zahalit, abyste poté mohli odkrýt,“ popisuje.
Greenův kalendář se rozhodl pootočit kormidlem a vyrazit směrem ke klasičtější scenérii a více sexy vlně, musel se tedy vypořádat i s tím, jak moc se pohled na nahotu změnil. Může se vyhnout dehonestaci focené ženy, muže? Padma Lakshmi mezi odhaleností a vulgaritou rovnítko nevidí. „Vulgární může být cokoli, nezáleží na tom, kolik oděvů na sobě máte,“ poznamenává, „problémem není nahota sama o sobě, ale to, jak jí modelka, model a fotograf manipulují,“ líčí. Zachytit ji lze i krásným, elegantním, smysluplným způsobem, je si jistá.
Když se ohlíží zpátky ona sama, vidí ve světě modelingu devadesátých let spoustu špatného, čeho se bylo a je potřeba zbavit. Má však též za to, že panovalo víc volnosti. „Dnes jsme se stali mnohem konzervativnějšími,“ říká. „Nemyslím si, že je nahota něčím, čeho bychom se měli bát,“ dodává.