Na první moment vše zní jako nápad z bizarního sci-fi, výmysl dadaistického malíře, jako lidská verze šílených pokusů, jejichž výsledkem jsou myši s ušima na zádech. Příběh britského muže též láká k bulvárnosti, ke smíchu vyprodukovanému šokem, úlekem, údivem. Ostatně, reportáž televizní sítě Channel 4 několik svérázně humorných prvků obsahuje. Například když Malcolm líčí, jak jeho babičku penis, zatímco ji objímal, trefil do oka.
Jinak však příběh Malcolma MacDonalda vypovídá o strastech, síle lékařské vědy i o konceptu mužství.
Bez mužství jen stín chlapa
Nejprve přitom vedl docela všední život v britském Norfolku. Pracoval, měl ženu. Byl „normální muž, který dělal vše, co obyčejný muž dělá“, vyložil v reportáži a svými slovy to přiblížil: žil chlapský život, nosil domů peníze, zajišťoval obživu. To byl chlapský úděl.
Měl o něj přijít, hned v několika rovinách. Nejprve neustál narození dítěte. List The Guardian však dovozuje, že v životním zlomu, který MacDonalda potkal, hrála dominantní roli smrt jeho otce, s nímž si MacDonald, poté co strávil dětství v náhradní péči, vytvořil velmi úzký vztah. Otcův odchod zabil „šťastnou část“ jeho osobnosti, jak uvedl.
Skončil na ulici, propadl pití a drogám. Vše se mu obrátilo vzhůru nohama, přišel prý o život „obyčejného chlapa“. Závislost se podepsala na jeho těle. Víc než se zdálo. Když se pokusil rozříznout absces, dostala se mu do krve infekce, zčernaly mu prsty na rukou i nohou. Poté i penis, infekce zasáhla perineum, hráz. „Byl jsem bez sebe,“ vzpomíná podle listu The Sun MacDonald .
Před dvanácti lety o pohlavní úd přišel. „Prostě odpadl na podlahu,“ líčil a doznal, že byl tak zničený, že ho prostě vyhodil do odpadkového koše. V nemocnici mu podle portálu Bustle řekli, že vše, co mohou dělat se zbylým pahýlem, je „sbalit ho jako palačinku“.
Malcolm MacDonald se dočkal. Trvalo to šest let, finále představovala...
Co si počal? Stal se samotářem na dně, úplně zpřetrhal vazby s rodinou, s přáteli, ještě víc pil. „Když jsem ztratil penis, byl jsem stínem muže,“ přiznává. „Život se mi roztrhal na kousky, protože jsem neměl žádné sebevědomí,“ popisuje následky života bez fyzického mužství.
V roce 2015 se však vyjevila naděje.
Pět centimetrů jsem si ještě přidal
Muži a jejich penisy. Britský dokument zkoumá maskulinitu Dokument Já a můj penis natočil pro televizní stanici Channel 4 britský umělec Ajamu. Hraje ústřední roli, točí se kolem něj vlastně celý dokument. Nekončí u něj však. Ve filmu Já a můj penis stanice Channel 4 je pohlavní úd, ztopořený i odpočívající, vstupní branou do světa maskulinity. „Je výjimečné, aby v mainstreamu mluvili muži o svém těle a o tom, co to znamená být muž,“ říká autor dokumentu Ajamu. |
Jeho praktický lékař jej nakonec doporučil k Davidu Ralphovi, expertovi na modelování pohlavních údů z londýnské fakultní nemocnice University College Hospital, lékaři nazývanému „mistr penisů“. Právě on se proslavil penisem, který vytvořil pro Andrewa Wardleho, muže, který se narodil bez pohlavního údu (o jeho příběhu jsme psali zde).
Pomohl i panu MacDonaldovi. Jeho tým vystavěl nový penis, patnácticentimetrový. Asi pět centimetrů se přitom do finální délky propašovalo na MacDonaldovu žádost. „Opravdu naslouchali tomu, jaký jsem ho chtěl. To bylo skvělé. Ne každý může říct, že měl na svůj penis designéra,“ liboval si pan MacDonald.
Objasňuje, co pro něj život bez penisu znamenal. „Nemít penis bylo příšerné. Je to největší obava všech mužů. Nešlo o sex, už jsem měl dvě děti. Vždy šlo víc o sebevědomí a o praktické věci, jako je používání toalety.“ Penis byl nositelem mužnosti.
Teď měl mít nový s pomocí kožních štěpů ze zadnice a díky financím z veřejného zdravotnického systému. Kvůli citlivosti a kvalitě kůže na nový penis použili chirurgové levou ruku, ze které získali i sval. Penis obdařili vlastními nervy a cévami. Žílu si vzali z levé nohy. Rekonstruovali močovou trubici.
Jenže se objevil háček, kvůli nedostatku kyslíku v MacDonaldově krvi mu nový úd nemohli hned implantovat na jeho pravé místo. Nejprve mu ho museli dát na předloktí. Měl se tam vyvíjet dva roky.
Jenže na ruce pana MacDonalda zůstal šest let.
Penis, který se houpá na ruce
Proč ono zdržení, to reportáž nevysvětluje. Zmiňuje covidovou pandemii, čekací doby, nedostatek personálu, jen decentně naznačuje, že zodpovědnému pacientskému přístupu bránilo pokračující pití.
Jakkoli se totiž na horizontu rýsovala šťastnější perspektiva, každodenní realita byla hrozivá. „Dokážete si představit šest let s penisem, co se vám houpe na ruce? Byla to noční můra,“ cituje portál LadBible s tím, že Malcolmovi vadil například při vaření.
Nakonec si zvykl, penisu dal dokonce jméno, Jimmy. Tak si totiž v dětství říkal se svým kámošem. „A tento penis můj kámoš rozhodně byl,“ je si jistý. Vypomáhal si i humorem. Když penis budil pozornost a provokoval vtípky osazenstva hospod, smál se s nimi. „Kdybych se mu nedokázal smát, byl bych vyřízený,“ líčil.
Jindy však pravdu obcházel. Když se lidé podivovali nad boulí na jeho ruce pod svetrem, vysvětloval, že tam má diktafon. „To mohlo znít trochu divně,“ připouští, dodává však: „Jenže rozhodně ne tak divně, jako mít na ruce penis.“
Tentokrát se trefili
S humorem reagoval i po letošní operaci, která mu penis přesadila z předloktí na správné místo. „Tentokrát se trefili,“ řekl si, když se po devítihodinové operaci podíval do rozkroku. „Zase se cítím jako opravdový muž,“ dodal. S pomocí malé pumpy v šourku bude dokonce schopen i erekce.
Operaci vidí jako svůj životní přelom a neztrácí humor. „Šest let s penisem na ruce. To je něco, co stojí za to vyprávět vnoučatům, ne?“ směje se.
Jeho příběh přitom podle mnohých recenzí naznačuje mnohem hlubší otázky. Ostatně, dokument sítě Channel se sice jmenoval Muž s penisem na své ruce, kromě MacDonaldova případu však přinesl další dva osudy týkající se fyzického mužství a jeho významu pro mužskou osobnost a život. Anik se narodil s částečný syndromem androgenní insenzitivity, která mohla za nedovyvinutý penis. Leemu příroda nenadělila žádný penis, opatřila mu ho až operace, ve dvaačtyřiceti letech. Několik dětských let byl dokonce vychovávaný jako dívka, v pořadu však říká: „Od svých šesti nebo sedmi jsem věděl, že penis potřebuji.“
Film líčí, jak jsou muži propojení se svým fyzickým mužstvím, shrnuje list The Telegraph. The Guardian však lituje, že snímek nešel dál. Dotýká se totiž mnoha otázek, co to je mužnost, mužství, co to znamená být mužem, co to znamená být mužem bez penisu v patriarchální a falocentrické společnosti.
