Dlouho předtím, než upevnil první víko na plastovém barelu s mrtvolou uvnitř, připravoval si John Bunting terén. A své přívržence. Líčil jim, že jeho plán není sprostým vražděním, ale velkým dílem. Křížovou výpravou, tažením ospravedlněným morálkou. Nezbytným očištěním světa od nehodných, které už nešlo déle odkládat.
V jeho domě v Salisbury North, na předměstí jihoaustralského Adelaide, to poněkud nepřehledně zachycovala takzvaná Pavoučí zeď. Tak ji nazýval. Nástěnka byla plná polaroidových fotografií, zažloutlých novinových výstřižků a přišpendlených přípisků, propojených barevnými nitěmi a provázky. Na první pohled ta výstavka připomínala motanice důkazů, které si ve filmech vytvářejí milovníci konspiračních teorií. Ve skutečnosti fungovala jako seznam příštích obětí.
Cílili na své sousedy, příbuzné a vůbec osoby z blízkého okolí, které velmi dobře znali. Proč vlastně? To postupně rozkryje až vyšetřování.
